Milý deníčku
Tak jsem šel tuhle ráno do práce a nad obzorem se houpal srpek měsíce, válel se v mlze naležato jako někde na tureckém nebi. Však mají Turci taky ve znaku půlměsíc, že. Půlměsíc a hvězdu, na vlajce to vypadá, že ten půlměsíc chce tu hvězdu sežrat. Lámu si ale hlavu, proč se tomu říká právě půlměsíc a ne srpek, půlměsíc přece vypadá úplně jinak, stačí se podívat na oblohu, když je první nebo poslední čtvrt. Takže žádný půlměsíc, ale srpek, a ještě k tomu ne tak nějaký normální srpek, ale srpek vzniklý částečným zatměním Měsíce v době úplňku, kdy se mezi něj a oko pozorovatele na zemi vmáčklo nějaké jiné menší (velmi menší, neb perspektiva - teda co to melu, vzdálenostní zkreslení pohledu) těleso. Když jsem si chvilku lámal hlavu, jaké že to těleso mohlo splňovat takové podmínky, vyšlo mi, že se určitě musí jednat o asteroid planetku Chicxulub, která přišla ukončit vládu veleještěrů na Zemi. Takže autoři onoho "půlměsíce" museli už tehdy být na místě, z čehož vyplývá, že náboženství odevzdání se bohu má kořeny nejméně v době před 66 miliony let. Možná ho vyznávali již tehdejší veleještěři. No vida, ještě že o tom ti, kdo se podřizují, nic netuší.