Wanaka a okolí (Roys Peak, Diamond Lakes, Robs Roy Glacier, Isthmus Peak)
Ráno jsme vstali v 6:00 a byli rádi, že po strašně studené noci vylézáme z postele. Dávalo nám to naději, že nezmrzneme.
Dnešním cílem byl snad nejznámější trek v okolí Wanaky - Roys Peak - 1578m.n.m.. Protože se nahoru chodí na východ slunce, tak bylo na parkovišti už poměrně plno, ale většinu lidí jsme potkávali spíše cestou dolů. Nahoru jsme šli skoro sami. Cesta se celou dobu klikatí až nahoru a jde se po krásném, upraveném chodníčku. Párkrát se po zbudovaných schůdcích přeleze plot, který odděluje pastviny pro ovce. Na nejznámější vyhlídce na NZ jsme si udělali pár fotek. Pravda, na tzv. instagram pointu bylo lidí víc než dost, ale pořád míň, než se dá vidět na některých fotkách na internetu. Poté jsme pokračovali na samotný vrchol. Odtamtud byl krásný výhled, kde se dalo obsáhnout celých 360°, to je prostě nej :-)
Vlastně po celou dobu výstupu se člověk kochá neuvěřitelnými výhledy na jezero Wanaka a z hora také výhledy do hor, které jsou do té doby skryty za hřebenem. Skvělý chill nahoře byl odměnou za 1200m převýšení.
Další den jsme opět vstávali brzo, tentokrát ještě dřív než den předchozí. Východ slunce jsme už sledovali od Diamond Lakes. Slunce vycházelo na druhé straně jezera přímo v místě, kde kopce tvořily takové véčko a celá scenérie neměla chybu. Fakt, že jsme tam byli úplně sami, jen podtrhával výjimečnost místa a situace. Až slunce vyšlo, tak jsme se vydali na zbytek okruhu. Po prudkém, ale krátkém převýšení jsme se dostali nahoru na kopec odkud byly hezké výhledy na jezero pod náma a také na Wanaku.
Večer jsme se opět setkali s naším kámošem Michalem a ještě později se setkali také s Petinou kamarádkou Kristou, které přijela na NZ trošku pocestovat. Dali jsme si pivko, prošli se k Wanaka Tree, nadělali hromadu fotek a domluvili jsme se na výlet na další den.
S Kristou a jejím kamarádem Tomem jsme jeli na Rob Roy glacier. 30km po strašné štěrkové cestě bylo snad za trest. Nevím, jestli jsme to už někdy zmiňoval, ale náš Evžen úplně dobře netěsní, a tak jsme měli prach opět všude. Na konci jsme museli projet dokonce pár brodů, ale jak náš Evžen tak Kristin osobáček to zvládli bez problémů.
V horkém letním počasí jsme zdolali 8km dlouhý trek, který končil pod krásným ledovcem se spoustou vodopádů. Večer jsme koupili vínko a všichni poseděli v našem Evženovi....
Další ráno jsme vstali a na plánovaný Isthmus Peak se nám vůbec, ale vůbec nechtělo. Nakonec jsme se přece jen přemluvili. Opět to bylo cca 8km a přes 1000 výškových metrů. Celý trek bylo nesnesitelné vedro a trek tak pro nás byl, zřejmě i vlivem rostoucí únavy po předchozích trecích, jeden z těch vůbec nejtěžších. Výhledy ale byli o dost variabilnější než na Roys Peak a trek se nám, až na to, že jsme málem chcípli horkem a únavou, moc líbil.
Poté jsme se ještě zajeli podívat k Lake Hawea a pak opět do Wanaky. Tam jsme si dali další večer s Kristou, Tomem a Michalem a pomalu se rozloučili, protože se naše cesty opět rozdělí. Jen s Kristou máme naplánovaný ještě výstup na Mueller Hut u Mt.Cook, nejvyšší hory NZ, ale o tom až v dalším článku ;-)
PS.: Wanaka je právem označována za jedno z nejhezčích měst NZ. Ona i její blízké okolí mají skutečně co nabídnout.
Wanaka !! Must do: Roys Peak. Most likely remain my favorite view of all time. That Wanaka Tree. Met up with Lotti for sunrise . Burrito craft for the 4th time, because it's that good.
