seen from United States

seen from United States
seen from Indonesia

seen from Brazil

seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from India

seen from United States

seen from United States
seen from China
seen from China

seen from United States
seen from Russia
seen from Netherlands
seen from India
seen from United States

seen from United States
Mám nové hodinky. Tak nějak je to zlom v mém tréninku, jelikož jsem předtím nedůvěřovala GPS a tudíž neměla přesná data o svém výkonu.
Jsem nadšená a už jsem zvládla dokončit první tréninkový plán na 5km podle Galloveye - jehož knihu miluju. Dalo mi to řád a zpestřilo mi to běh.
No, teď mám další tréninkový plán na 5km pod 35min podle Amy.
Je to lehce náročnější, ale jsem odhodlaná uspět.
Anthropos: první závod po Corona
Zdejší ligu jsem běžela naposledy před 3 lety. Každý týden jeden závod, většina lidí se už zná, je to taková fajn atmosféra, žádný velký komerční závod, jen číslo, čip, banán a jonťák v cíli.
Původní plán byl více natrénovat, jít na závod s už vylepšenou kondičkou, ale pak přišel Corona virus a moje každodenní cesty do práce (kolo, běh či koloběžka, zhruba 7-8km) se nekonaly a doma na home office jsem nějak ehm ani na stravu nehleděla. Nějaké běhy byly. Aspoň kolem sídliště. Taky různé charitativní, dokonce v té první fázi jsem běhala doma po 7m kolečku kuchyň-chodba.
Ale nakonec jsem šla na závod jen tak. Bez zaměřeného tréninku.
A bylo to super. Jednak se liga za tu dobu dost zvedla, čip už je v čísle, ne na noze, kelímky jsou vlastní a tedy ekologicky šetrné, organizátorů je víc a tím vylepšují atmosféru a fandí... a ty motivační nápisy na cestě - ty mě dostaly!
A vůbec jsem nečekala, že půlku lidí si budu pamatovat. Takže to bylo příjemné přátelské setkání po letech.
A můj výkon?
Já jsem spokojená moc. Neuběhla jsem to celé. Přecházela jsem do chůze, ale i tak jsem tomu dala všecko a zcela to splnilo můj záměr: mít jednou týdně hodně kvalitní běh. Tempo 6:40, což já beru všecko pod 7 jako super, navíc tady byly kopce.
42:37... přičemž můj rekord byl kdysi 36:42.
Jsem spokojená.
Má cesta k maratonu úspěšně zahájena.
Trénuju na maraton: Plán
Stále jsem se nepustila svého dětského snu: jednou ten maraton dát.
Plán jsem si udělala hned, jak se narodila naše dcerka - samozřejmě, že nemůžu trénovat, když mám doma malý uzlíček štěstí, co mě potřebuje. Ale jednou vyroste a já budu mít zase čas se věnovat svým koníčkům - třeba běhu.
Naše dcerka už má pět. Po Corona krizi se vrátila na sportovní kroužek s novými pravidly - rodiče nesměli čekat v kavárně střediska, ale museli se nějak zabavit sami. Já se bavila dobře - oběhla jsem si kolečko kolem sídliště, dala doma sprchu a doběhla zpátky pro dítě. To je přesně rozdíl mezi mrnětem, co si samo nedojde ani na wecko a mezi šikovnou holkou, kterou na kroužek jen dovedu, a mám hodinu volna. Úplně podle plánu.
Plán je takový:
Ke 40. narozeninám dostanu sportovní hodinky a začnu trénovat nějak systematicky.
Až mi bude 45, bude čas si zopakovat půlmaraton (běžela jsem v Olmiku před narozením dcery).
Pak budu zlepšovat techniku a rychlost, ideálně si dám nějaký kurz nebo i přímo běžecký kemp...
A k 50. narozeninám si dám maraton.
Ještě nevím který maraton, možná ten pražský, možná nějaký zahraniční, ale nějaký komerční a masový, kde se nebudu muset bát, že na mě v cíli bude čekat celý štáb.
Letos mi je 40.
Takže čas plán zrealizovat.
Upřímně řečeno selhání vůbec není mezi možnostmi. Běh mě baví, jak na trénink také vím, kde si na běh udělat čas zhruba vím, motivaci mám.
Takže jdu do toho.
Oprašuji svůj starý blog v naději, že mi to pomůže si udržet soustředění na cíl - maraton v roce 2030 nebo 31...
Je to oficiální: Trénuju na maraton.
Jak jsem vyhořela
Začalo to nenápadně. Podzimní nachlazení a tedy nedostatečná adaptace na zimní běhání... do toho nespokojenost v práci, stres a tedy i špatná životospráva... a špatné jídlo a psychické vyčerpání s během úplně neladí.
A bez tréninku se běhá pomaleji a člověk z toho nemá takovou radost... takže běhá méně...
Zkrátka a dobře jsem kompletně ztratila kondičku.
Naštěstí jsem to pochopila, změnila práci a těšila se na nový začátek.
Jenže ačkoli mě nová práce bavila, tak jí bylo hodně. Nový projekt, však jasně, začátky jsou težké, časem se to uklidní.
Úplně samo se to neuklidnilo. Ale tak jako tak jsem na novém začátku a odhodlaná začít znovu a odrazit se ode dna.
Jak jsem běhala
Začala jsem běhat a prošla si těmi vtipnými začátky aka 20s běhu, minuta chůze...
První (charitatívní) závod nic moc - bylo vedro a psychika mě celkem zradila.
Ale nevzdala jsem to a běhala dál.
Další závod, 5km za 39, haha.
Ale vydržela jsem.