o vantaře, chovatelství a... vedralan?
Kucky kuck, je tu další edukační rant!. Jde o téma, které jsem chtěla pokrýt už dříve, ovšem nyní je mnohem aktuálnější, respektive se o něm až teď nějak víc dozvídá česká veřejnost a to díky článku, který vydal Radiožurnál:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/cesky-chovatel-vyvazi-tisice-zvirat-do-tajemneho-zarizeni-v-indii-urady-nemaji_2506200500_vtk
Ten si mimochodem doporučuji přečíst, ať už před nebo po přelouskání edukačního okénka. A nebo klidně místo něj. Já ho jen obohatím o další informace a víc rozeberu problematiku chovatelství v Česku. A jak si tu všichni "milovníci zvieratok" vlastně tak nějak lížou zadky.
V roce 2013 nechal syn nejbohatšího člověka v Asii, Anant Ambani, zprovoznit komplex s názvem Vantara. Původně šlo především o záchranné centrum pro slony z nevhodných podmínek.
Anant uvedl, že ho k založení inspirovala jeho matka, se kterou zachránili zbídačeného slona, když byl on sám ještě dítě. Na to ve Vantaře navazují, jelikož dle všeho poskytují azyl slonům, kteří původně sloužili v cirkuse, případně žili v nevhodných podmínkách někde jinde. To je ostatně v Indii poměrně běžné.
Postupně tu však vznikl prostor pro tisíce zvířat různých druhů. Rodina Ambani s pořizováním exotických živočichů začala prokazatelně ještě před rokem 2008, ale až v posledních letech došlo k výraznému nárůstu importů zvířat. Místu, které nakonec vzniklo, vcelku přísluší přízvisko moderní menažerie. Menažerie byly předchůdkyněmi zoologických zahrad, jak je známe dnes. Teď hovořím o tom typu menažerií, které si zřizovali bohatí a mocní lidé pro vlastní potěšení a taky aby poukázali na svou moc a bohatství.
Vantara, byť je v Indii registrovaná jako zoo, totiž není přístupná veřejnosti a v tuto chvíli na její území můžou vstoupit jen "vyvolení". Jiní movití lidé, případně osoby z branže. Zdá se, že to tak prozatím zůstane. Anant Ambani však nejraději používá pojmy jako "záchranné centrum" nebo "azyl".
O Vantaře mluví jako o místě, které vzniklo pro záchranu přírody a něčem, co nemá obdob - protože nikde jinde na světě doposud nebylo chováno tolik zvířat na jediném místě. A to včetně stovek šelem či primátů. Včetně druhů, které nikde jinde v zajetí nejsou. Přesné počty v tuto chvíli nejsou známé, každý zdroj hovoří o něčem jiném, ale vzhledem k tomu, kolik zvířat z celého světa sem putuje, můžeme bez obav hovořit o vyšších desetitisících jedinců. Investigativní novináři z Německa se dopátrali k číslu 39 000. Webovky Vantary uvádí číslo 150 000. Tohle číslo se neustále navyšuje, i proto je těžké dopídit se k přesnější informaci.
Cílem je zřejmě "nasbírat" co nejvíc druhů živočichů, převážně obratlovců, ideálně všechny. Kromě druhů ve Vantaře ale prahnou i po vzácných barevných variacích jednotlivých druhů. Kromě bílých tygrů, které tu zcela očividně i množí, tu najdeme i jiné barevné mutace těchto kočkovitých šelem. Také vzácné "královské gepardy", kteří jsou tmavěji zbarvení než ti klasičtí, po hřbetě se jim táhnou pruhy. A nebo leucistní okapi narozenou roku 2021 v Al Bustan, soukromém zařízení ve Spojených Arabských emirátech.
Je otázkou, co s tímto zvířetem bude dál. Každá mladá okapi je ceněným zvířetem, které se může stát součástí záchovného programu, avšak Mzimu (tak byl jedinec pojmenován) důsledkem přístupu Vantary už zapojen nebude. Leda jen v rámci samotné instituce, kde by k němu v tuto chvíli neměli mít vhodnou samici, pouze příbuzná zvířata. Na druhou stranu - ve Vantaře si s nějakým příbuzenským křížením hlavu příliš nelámou. A zvířata se k nim nakonec nějak dostanou.
Jeden za zaměstnanců se nechal slyšet, že má Anant v plánu mít ve Vantaře alespoň tisíc slonů.
Ačkoli Vantara tvrdí, že všechny své svěřence získávají legálními cestami, okolnosti nasvědčují, že tomu tak není. Říkají, že zvířata získávají pouze ze zajetí, to je ovšem absurdní vzhledem k tomu, že v jejich sbírce jsou zastoupena i zvířata jako orangutan tapanulijský, který nikde v zajetí není legálně držen. Ve volné přírodě se pohybuje přibližně jen 800 zástupců tohoto lidoopa.
Pozornost vzbuzuje i jedna gorila horská. Jedná se o poddruh kriticky ohrožené gorily východní, který je vysoce sociální a žije ve skupinách. V zajetí nejsou nikde chovány, například v pražské zoo můžeme vidět "jen běžně chované" gorily nížinné. Je více než pravděpodobné, že se jedná o jedince sebraného z volné přírody, ačkoli není jasné, zda je to mládě odebrané matce a nebo starší zvíře.
Tak či onak – snad většina zvířat, která v tuto chvíli putují na asijský kontinent, směřují právě do Vantary.
A ačkoli všechny ty povídačky o záchraně znějí hezky, pravdou zůstává, že rodina Ambani má pod taktovkou největší rafinerii na světě, něco, co životní prostředí přímo narušuje a ničí. Ostatně na jejím pozemku celá Vantara stojí. I proto někteří lidé viní Vantaru z naprosto ukázkového greenwashingu.
Ve Vantaře se ale skutečně nachází zvířata sebraná z nevhodných podmínek - dokonce i ze soukromých chovů například na Slovensku. Jenže tato zvířata jsou, ať už to vyzní jakkoli hnusně, "bezcenná". Vantara slibuje vypouštění zvířat do přírody a pomoc, zároveň však množí bílé tygry, o jejichž problematice jsem tu už psala, a kteří zaručeně nikdy vypuštěni nebudou. Drží při životě mladého jaguára, který trpí dysplazií a tudíž bolestmi, jehož stav se zcela zjevně bude postupně jen zhoršovat. Dalo by se říct, že Vantara sice možná zachraňuje vybrané jedince, celkové ochraně přírody však nenapomáhá jinak. Spíše jde dokonce proti ní.
Hýčkají tygry zachráněné z evropských chovů, zatímco drancují prostředí, v nichž se tato zvířata přirozeně vyskytují. Ještě ke všemu ani nevím, zda je "hýčkat" to správné slovo - z dostupných videozáznamů a fotografií je totiž patrné, že v každém výběhu pospolu žije hned několik těchto šelem, což je pro ně nejen nepřirozené, ale vlastně i nevyhovující.
Před rokem byla také odhalena kauza týkající se arů škraboškových, papoušků pocházejících z Brazílie, kteří jsou v tuto chvíli považováni za ve volné přírodě vyhynulé. Určitě jste někdy slyšeli, že film Rio byl inspirován skutečnými papoušky - no a tohle jsou oni.
Přestože v přírodě tito ptáci vyhynuli, v zajetí se stále dají najít. Třeba v Německu. Ze soukromého chovatelského zařízení putovaly do Vantary desítky jedinců. Problém byl v tom, že o tom nebyly informovány brazilské úřady, ačkoli chovatelé tohoto druhu jsou povinni je informovat o případných přesunech těchto arů a to i z důvodu, že jsou snahy o vytvoření reintrodukčního programu, který by umožnil návrat arů škraboškových do volné přírody. Pokusy o vypouštění proběhly už v roce 2022. Brazílie chce mít proto přehled o stávající populaci v zajetí.
Kromě toho Vantara tvrdí, že se jí dařilo (či daří) tyto ary množit - nikdy to však nedoložili žádným obrazovým záznamem mláděte.
Dalším zvláštním aspektem je že Vantara tvrdí, že přijímá zvířata v nouzi - jak ale dojdou k tomu, že náhodná antilopa v náhodné africké zemi potřebuje zachránit? A potřebovalo zachránit těch 400 klokanů a 5000 plazů, kteří tam putovali z Česka? Sice mám potřebu u případu s Českem říct, že ano, jelikož tu zvířata bývají obvykle držena v opravdu úděsných podmínkách, spíše šlo ale jen o obchod. O tom svědčí i to, kdo valnou většinu dovozů z Česka organizuje - o tom ale později.
Vantara se odmítá zapojit do aktivit Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) a nechce být součástí spolupráce při spojování zvířat a udržování zvířecích populací v zajetí v dobré kondici. Zcela zjevně to pro ně totiž není výhodné, není to v jejich zájmu. Nejenže by jim někdo říkal, co mají dělat, nejspíše by pak bylo i složitější tutlat určité pochybné praktiky, které se tu dějí.
Vantaru totiž, jak jsem již zmínila, zajímají nejen samotné druhy a poddruhy, ale také barevné odchylky zvířat. Třeba již zmíněný leucistní samec okapi. Pochopitelně nebyl v ohrožení života, nebylo třeba jej zachraňovat. Nyní zůstává otázkou, co s tímto zvířetem bude dál. Každá mladá okapi je ceněným zvířetem, které se může stát součástí záchovného programu, avšak Mzimu (tak byl jedinec pojmenován) důsledkem přístupu Vantary už zapojen nebude. Leda na písečku instituce, kde by k němu v tuto chvíli neměli mít vhodnou samici, pouze příbuzná zvířata. Na druhou stranu - ve Vantaře si s nějakým příbuzenským křížením hlavu příliš nelámou. A zvířata se k nim nakonec nějak dostanou.
Aktivity Vantary tedy mohou více či méně narušit snahy zoologických zahrad, zároveň ovlivnit trh (nejen) s exotickými zvířaty, neboť skupují všechno odevšud, ale zároveň ohrožují už tak ohrožené druhy tím, že je vytrhávají z toho mála přirozeného prostředí, co jim zůstalo. Opravdu není možné se dostat ke všem osmi popsaným poddruhům levharta legální cestou.
Respektive to možné je, ale nejedná se o zrovnas etický a morální způsob. V končinách, kde levharti žijí, jejich ochrana úředníky příliš nezajímá, nedělá jim tedy problém vydat povolení k jejich odchytu. Kor když mají s bohatou rodinou dobré vztahy, respektive si ty vztahy pokazit nechcete.
Pokud si některá zahraniční média dovolila na zvláštní jednání Vantary upozornit, pak se nezdráhali dané žurnalisty žalovat a hnát k soudu. I to je poněkud podezřelé jednání.
Tak už jsme si nějak ve zkratce vysvětlili, proč je Vantara špatná a proč nemáte věřit lidem, jako je Forrest Galante, který před půl rokem poprvé nahrál video z tohoto zařízení, i když se tvářej, že všechno vědi, všechno znaj. A pak nepoznaj naprosto běžnej druh tetry, kterej tu plave v akvárku v mym pokoji, a tvářej se, jak kdyby zrovna objevili nejvzácnějšího tvora na světě...
A jelikož reálně dobrý a znalý influecenry zabývající se zvířátky nemáme ani v Česku, tak využiji tohohle oslího můstku a připomenu, že cílem tohohle všeho je nejen poukázat na nebezpečí, které přináší Vantara, ale i na to, že si máte dávat majzla, co konzumujete na sockách.
Takže zpátky do Česka! Největším vývozcem do Vantary, sídlícím na území EU, je Jindřich Blahož, chovatel z jižních Čech, který relativně nedávno odkoupil malou soukromou zoo v Sedlci u Mikulova poté, co původní majitel zemřel. Kromě toho, že má ve vlastnictví zvířata v této pidiaturní nepěkné zoologické zahradě, má na svých pozemcích i mnoho dalších zvířat. Lenochody, mravenečníky, vačice, ... Nežijí si zrovnas dobře, jak je vidno na fotce, která byla přiložena u jednoho z inzerátů pana Blahože. Nejen v českém chovatelském rybníčku jeho jméno každý zná, pochopitelně je známý i v dalších (nejen) evropských státech.
Spolupracuje i s předními českými zoologickými zahradami, neboť jim dodává třeba potkany a jiné hlodavce na skrm.
Blahož neporušuje žádný zákon tím, že drží právě třeba mravenečníky ve sterilních podmínkách a na malých prostorech. To ovšem neznamená, že se tato zvířata mají dobře a nebo že je jejich držení správné. Lidé jako Blahož rádi argumentují tím, že se ta zvířata zle nemají, neboť se množí, což se třeba jinde nedaří. Ale co mají ta zvířata jiného dělat? Na tak malém prostoru samozřejmě k nějakému tomu páření dřív nebo později dojde. Když se zvířatům narodí mládě, konečně se jim dostane i nějakého enrichmentu.
Dle všeho neprovádí ilegální aktivitu ani tehdy, když jeho prostřednictvím probíhají přesuny zvířat nejen z Česka, ale i jiných států právě do Vantary. Zprostředkovává přesuny i z Nizozemska. Poslední známý počet zvířat vyvezených Blahožem přesahoval 6700 jedinců. Z toho 5848 plazů (jen tak mimochodem - ti se stávají obětí nelegálního odchytu a obchodu velice často. Třeba vídeňská zoo tomuto problému zasvětila celý jeden menší pavilon), 441 klokanů, 138 lam, 217 primátů rozličných druhů (od lemurů po drápkaté opičky), či 21 lenochodů, z nichž někteří pocházeli přímo z Peru. Za zmínku stojí i 5 šelem. Minimálně 2 z nich byli pardáli obláčkoví.
Blahož si tímto způsobem vydělal už několik milionů korun, což je pro nejbohatší rodinu v Indii prakticky nic.
Na vývozu zvířat do Vantary se podílejí i další Češi, pochopitelně. Mezi nimi figurují zaměstnanci další soukromé zoo. Tou je zoo Zájezd. Že mají s Vantarou co dočinění mi bylo jasné ještě předtím, než tato informace vyšla oficiálně najevo, neb v diskuzi na fejsbůku jedna ze zaměstnankyň přede mnou jednání Ambaniů bezhlavě bránila. Do Vantary ze Zájezda zaslali skupinku starších bíle zbarvených vlků, kteří původně pocházeli ze zoo Olomouc. Olomoucká zoo ovšem netušila, že budou původně jejich vlci zasláni do Indie, od celé situace se tedy distancuje.
S Vantarou spolupracuje i zoo Dvorec. Též soukromá instituce, kde především velké šelmy žijí na nesmyslně malých prostorech. Dvorec zprostředkovával přesun samice irbisa z německého soukromého zařízení Artenschutzzentrum Grasleben. Ta se ve Dvorci zdržela jen na tři měsíce.
Zábavná a trapná vsuvka - Dvorec si před nedávnem museli založit na FaceBooku novou stránku, protože ta původní byla napadena a nyní je plná příspěvků s erotickým obsahem. Za mě to ale o Dvorci mnohé vypovídá.
Zpátky k Blahožovi a Sedlci a třetímu bodu tohohle... je to vůbec ještě eduokénko? Nevím. Ale vím, že spousta z vás sleduje a jistě i oceňuje práci influencerky, která vystupuje pod uživatelským jménem @/vedralan. Já s ní mám vícero problémů, ale když jsem zjistila, co vyvádí pán Blahož, už to byla poslední kapka. Vedralan byla minulý rok právě v Sedlci vypomáhat a strávila tam nějaký čas, přičemž sama přiznala, že danému místu fandí. Přestože tvrdí, že si člověk musí zoo ověřovat a dávat pozor na to, jaké aktivity provozují a tak podobně.
Jistě, je záslužné, že se někteří lidí díky ní méně bojí třeba pavouků, ale její vystupování v ohledu třeba právě Sedlce je spíše na škodu.
V té době sice Blahož nespolupracoval s Vantarou v tak velkém měřítku, pořád to byl ale ten samý člověk. Vedralan bojuje za práva zvířat a konec jejich utrpení, pak ale fandí projektu muže, jenž doslova vlastní farmu na potkany, kteří si tu nežijí ve zrovnas pěkných podmínkách. Tak asi dvojí metr? Nebo možná neznalost.
K mému zděšení... ona vážně moc velký přehled nemá. O čemž vypověděl rozhovor U kulatého stolu.
Právě zde pronesla, že se k zoologickým zahradám musí přistupovat individuálně, což z jejích úst zní poněkud směšně. V Česku se nachází několik větších zoo, ty bývají spravovány většinou městem či krajem, a potom určitý počet menších soukromých zoo, z nichž většina je prostě špatná. Mezi ty špatné můžeme opravdu s klidem řadit i Sedlec. Naopak pozitivně lze vnímat třeba malou zoologickou zahradu Na Hrádečku. Proč je lepší? Inu, zvířata tu mají bezesporu lepší podmínky pro život, ale také je narozdíl od Sedlce aktivní, zapojuje se do záchovných programů, je v kontaktu s asociacemi i jinými (významnými) českými zoologickými zahradami.
Též komentuje, že jí jeden muž řekl, že ledních medvědů vlastně neubývá, načež došla k závěru, že jejich ochrana asi není potřeba. Očividně jí ale nebyl ukázán celý problém - tady neřešíme, že a jestli ubývá ledních medvědů, nýbrž například to, že se ti medvědi stahují na pevninu a kříží se s medvědy hnědými. Řešíme, že ubývá přirozeného prostředí tohoto vrcholového predátora a že se lední medvědi jako druh možná řítí do záhuby.
Používá pojem "šelmy v zoologických zahradách" jako něco všeobecného. Jenže šelma není jen medvěd nebo tygr, ale i surikata nebo panda červená, které se v podmínkách zajetí, je-li jim dopřáno aspoň nějaké životní minimum, z mé zkušenosti příliš netrápí.
Kromě toho ani určité velké šelmy nepotřebují nutně obrovské prostory, aby byly ukojeny všechny jejich životní potřeby, ale je nutné, aby zaměstnanci zoo byli kreativní a byli schopni zvířatům poskytnout různé typy zpestření. Skvělé výběhy pro velké šelmy máme i v Česku, jmenovitě třeba ostravský Čitván, což je takřka hektar oploceného lesa s rybníčkem. Tento výběh je v tuto chvíli obýván dvěma medvědy ušatými a skupinou hulmanů, asijským druhem opice.
Případ chovu ledních medvědů v zajetí je výrazně komplikovanější než případ právě třeba medvědů ušatých, ale třeba i jaguárů či lvů. Lední medvědi mají výrazně odlišné životní nároky, nelze to tedy takto generalizovat.
Stejně tak není možné srovnávat lední medvědy s tučňáky. Opět - zatím jsem se nesetkala s tučňáky, kteří by se trápili, neb nenavštěvuji některé děsivé asijské zoo. A u nás chované druhy, tedy tučňák Humboldtův a tučňák brýlový, mají úplně jiné nároky než třeba vskutku chladnomilní tučňáci patagonští a nebo ti medvědi lední. Když už ale někde chovají právě chladnomilné tučňáky, jsou schopni jim zajistit důstojné podmínky pro život. V takovém případě se pro ně totiž staví chlazené vnitřní expozice. Nu a je snazší uživit skupinu rybožravých ptáků, než několik set kilogramů vážící chladnomilnou šelmu, která se v přírodě živí třeba tuleni.
No a tímto ukončím tento... no, spíš rant než eduokno. Takže:
- nevěřte tomu, že Vantara má dobrý úmysly a že je to reálně dobrý místo sloužící primárně k záchraně zvířat.
- nevěřte českejm milionářům, jejichž business je postavenej na zviřátkách (vydělávat se dá i jinak než tak, že držim desítky zvířat v nějaký koupelně)
- přistupujte k vedralan s rezervou, ačkoli se nazývá ekoložkou, zooložkou a kdo ví čím. Primárně je to chovatelka a influencerka. Mít vystudovanej nějakej obor z vás odborníka ještě nutně nedělá.
