Věříš?
Jsme natolik pohlceni všudypřítomnou lidskou přetvářkou, že nevěříme ani sami sobě.

seen from United States
seen from Denmark
seen from United States
seen from Canada
seen from Türkiye

seen from United Kingdom
seen from Maldives
seen from Canada
seen from Germany
seen from Singapore

seen from Germany
seen from Türkiye

seen from Netherlands

seen from Bulgaria
seen from Denmark
seen from United States

seen from United States

seen from United States
seen from Russia
seen from Yemen
Věříš?
Jsme natolik pohlceni všudypřítomnou lidskou přetvářkou, že nevěříme ani sami sobě.
Zimní toulky Norskem - cestovatelský (ne)pravidelník - 1. část
Dlouhou dobu jsem zde nic nenapsal byť mám toho tolik, že nevím, čím začít. Rozhodl jsem se proto zde každý týden napsat pár řádků o svém bytí a co v něm potkávám. Je konec února a čím pro mě vlastně byl? Především to byl měsíc zasvěcený do mě samého - těla i duše - neboť jsem poznal, že potřebuji nalézt nový impulz. A také to byl měsíc, ve kterém jsem 10 dnů strávil na severu, v Norsku, konkrétně ve městě Bergen a jeho přilehlém okolí. Co mě zde potkalo a co pro mě bylo nové, to bude předmětem následujících několika vět.
Norsko, země, která většině cestovatelů a milovníků přírody učaruje na celý život a má maličkost není výjimkou. Proto jsem se zde po půl roce opět vydal načerpat novou energii, inspiraci a krásu ze všeho kolem. Byla to cesta plná nového, ačkoliv jsem v Norsku již byl minulý rok. První let, první přespání přes couchsurfing, první vidění zamrzlého moře, první dny skutečné zimy v naprosté cizině...
... Ale de facto začalo mnohem dřív, než jsem si myslel. Daný týden odletu - odlétali jsme v sobotu - jsme si s kamarádem s nímž jsem letěl domluvil dvoudenní výlet po NP Malá Fatra pro zkoušku naší výbavy pro túry v Norsku. Počasí však bylo extrémní - vychřice s nárazy větru až 120 km/h, stezky pokryté několika centimetrovým ledem a když ne led, tak se naše sněžnice každou možnou chvíli propadaly do závějí. Po tomto dvoudenním zážitku jsem přijel do své domoviny lehce churav (spali jsme nakonec v údolí bez signálu, pod širákem v -5°C a to člověka už tak po celodenním treku dodělá) a tak jsem si dal na dny do odletu pauzu od všech fyzicky namáhavých věcí.
Nastal den D, sobota a nastal tak čas rychle balit. Letěli jsme z Katovic a let to byl, alespoň pro mě, jenž letěl prvně, velmi zajímavý. Především jsem měl obavy, zda-li nebudu historická Marge Simpsonová při svém letu, a nebudu spoutám svěrací kazajkou jako ona. Nestalo se a doletěli jsme v pořádku. Po příletu jsme měli namířeno k prvnímu ochotnému člověku, jenž nám nabídl přístřeší a azyl. Bergen je obecně považován za nejdeštivější město Evropy, avšak první dva dny, jsme měli bez mráčků a nasávali jsme to typické Norsko, jak je všude dobře známé. Krásná architektura, úžasné kavárny - natož restaurace - neuvěřitelně vstřícní a milí lidé. To jsou synonyma, jimiž by šel shrnout Bergen, avšak nemyslím, že jen on. Po dvou den strávených u našeho nového příteli jsme měli sbaleno a byli jsme nachystáni na trek do okolních “hor”. Uvozovky jsou zde namístě, protože ačkoliv jsou to skály a kopce měřící jen do 700 metrů, nadmořská výška, v niž jsme začínali vždy byla kolem 0 - bodu moře...
Vypisovat zde, kde jsem všude šli nebudu, dalo by to shrnout slovy - zima, sníh a led. Po prvním dnů strávený ve stanu jsme následný den našli turistickou - volnou - chatku, která byla vytápěná, měla elektřinu, světlo a dokonce i sociální zařízení s teplou vodou. Proto jsme se rozhodli nemrznout zbytečně po nocích venku, a využít tohoto daru, jenž nám hory nabízí a trasy, jenž jsme měli naplánované, jsme přizpůsobili tomuto našemu táboru. Norsko je zemí, jenž během jedné noci může napadnout 30 cm sněhu a druhý den je 5 stupňů nad nulou a vy se brodíte v potocích vody a bahna. I to se nám stalo a po 6 dnech v divočině jsme proto byli rádi, že jsme si zařídili na poslední 2 noci opět couchsurfing a budeme v bezpečí a teple.
Ono ubytování nám nakonec vyčarovalo pokoj s Xbox-em ve vile, jenž se postavila roku 1793, a tak jsem si připadali jako někde v zámku. Poslední den, snídaně, zabalení si a cesta na letiště, kde se dozvídáme, že náš let je o 2 hodiny posunut, tudíž máme spousty času na vybírání sladkostí a alkoholu v duty free shopu. A také v neposlední řadě mém přemýšlením, co mi Norsko protentokrát dalo a já si díky němu uvědomil...
Pokud budete potřebovat pomoct, dříve, než se zeptáte, se vám někdo ochotně nabídne.
De facto všechny ceny jsou jako u nás, jenom v jejich měně - ironicky nejdražší mají ryby a benzín.
Lidé si zde neuvěřitelně důvěřují a jsou na sebe - až pro nás podezřívavě - úžasně milí a hodní.
Jen málo Norů si s vámi připije, většina se usměje, poděkuje a odmítne.
Zmínka o přírodě v Norsku mi přijde komická, jedním slovem Ráj!
Nikdy nepodceňujte počasí, může být jen mínus pět, ale vlhkost způsobí, že se budete cítit jako v mínus padesáti - kor na pobřeží.
To je tedy pro tento příspěvek vše, doufám, že jste se něco nového dozvěděli a že se vám líbil. Pokud ano, budu velmi rád, pokud budete tento článek sdílet, dáte mu srdíčko nebo mi napíšete! Mějte se božsky :-)
Mlha
Až naposled vyjde slunce ve Tvých očích, nebude brán ohled do jakého stínu jsem já to vkročil. Přes ranní paprsky jenž září přes šeď mlhy, budeme oba dobře vědět, že osud je k nám brzký, ale také v jedné větě budeme umět láskyplně říci, že sami sobě jsme stále plně věřící, Lásky.