Vzory
Mám ráda puntíky, nevadí mi proužky, ale nebaví mě kohoutí stopa.
V životě se setkáváme se vzory. Vzorec jak se s někým přátelit, jak trávit volný čas, jak žít spokojeně s partnerem, jak vychovávat svoje dítě, co studovat. VZOREC JAK ŽÍT KRÁSNÝ ŽIVOT! Máme vzorce na vše, jen se do té škatulky pohodlně vtěsnat. Tušíme, že každý jsme jiný, individuální, takže ty vzorce nejde napasovat na každého. Ale stejně je někde zakotvené máme. Hluboko. A ovlivňují netušeně. Dokážeme se jim vymanit?
První vztah jsem měla o něco později než část mých kamarádek. Sledovala jsem jak fungují jejich partnerské vztahy. Nevědomky. Myslela jsem, že musím projít stejné milníky. Na Pinterestu jsem měla nástěnku s názvem “Couple goals”. Byly tam fotky slavných párů. Chtěla jsem to co měli oni. Jednu dobu jsem snad i záviděla... Můj oblíbený zpěvák si mě asi nevezme!! Panebože! Ale kdo si tím ve dvanácti neprošel.
Štěstí se na mě usmálo hned několikrát, měla jsem několik fajn partnerů. Ačkoli to nevydrželo, každý mi něco dal. Nebyla bych tam kde jsem, kdyby ty vztahy neztroskotaly. I přes neshody a problémy jsem vděčná. A jaké ty vztahy byly? No překvapivě ne podle těch mých vypozorovaných vzorců. Vlastně ty vztahy byly úplně jiné než vztahy mých kamarádek. I ti lidi byli naprosto jiní, speciální. Ty vztahy byly krásné. Možná jsem tehdy netušila jak moc krásné. Dokonce moje vztahy byly i jiné než ty vztahy, které tvořily obsah “Couple goals” nástěnky. A nebudu lhát, párkrát jsem z toho byla zklamaná. Proč si ty dvě celebrity na fotce dávají pusu a on(a) mi ji ještě nedal(a)??? Šílené...
Jenže člověk nemusí naplňovat vzorce. Navíc nějaké imaginární vzorce, co si člověk poslepoval v hlavě z toho, co viděl. Ani ty, které mu předkládají ostatní.
Příbuzná, když jsem jí oznámila, že je na obzoru slibný potenciální partner, nedokázala mlčet. Pořád se mě ptala. Už jste měli rande? Co jste dělali? Drželi jste se za ruce? Padla pusa? Objali jste se? Už bylo něco víc? A když jsem jí řekla Nenene, tak ti byl problém. Seš blázen?! Ještě nic? Vy jste teda dva...
Jenže možná ti dva (my dva) potřebovali prostě jen víc času. Možná jeden z nich byl poprvé ve vztahu a ten druhý měl nevyřešené věci někde v sobě. Ten první strach a tak a tak.
Každý jsme jiný. Každá kombinace dvou (a více) lidí vytvoří něco jedinečného. To je tak kouzelné. Každý má jiné potřeby a požadavky. I to je kouzelné. Základní je poznat sám sebe. Bez toho se člověk nepohne. A náš partner taky musí znát sám sebe. A když ty znalosti o nás dáme dohromady, zjistíme, jestli to vůbec může klapat. A možná to bude fakt klapat.
Hlavně komunikujte. Mluvte. Ptejte se. Chvalte. I kritizujte, ale slušne, věcně.
Ale to Vám teď ukazuji jistý vzorec... tak já mlčím.