Ach můj bože, když tomu nerozumím, tak o tom nekecám. Výhodou Wilkinsona je to, že má útlum -3dB (teoreticky). Proč. Je to dvojička λ/4 vedení konkrétní charakteristické impedance tak, aby to transformovalo výstupní impedanci na dvojnásobou (√2·Z₀). No a pak máte paralelně dvě dvojnásobné impedance( Z=2Z₀||2Z₀=1/[1/(2Z₀)+1/(2Z₀)]=1/[(2Z₀+2Z₀)/(2Z₀·2Z₀)]=1/(4Z₀/4Z₀²)=1/(1/Z₀)=Z₀ …v každé správné přednášce má být složitě a zdlouhavě odvozeno to, co je jasné na první pohled, kdežto věci nejasné se neodvozují…prostě jak na VUT…), ten rezistor tam z tohoto důvodu vůbec být nemusí, ten je tam totiž z jiného důvodu. Dvě λ/4 vedení v serii utvoří λ/2, které jednak transformuje impedanci 1:1, ale především obrací fázi signálu. Čili pokud něco pošlete do výstupu, ono to přes ten rezistor pocestuje na druhou stranu stejně jak přes to λ/2 vedení, ale v opačné fázi, takže se to navzájem odečte a díky tomu to zvyšuje útlum mezi výstupnými porty. A ano, bavíme se tady o λ/4 a λ/2 vedeních, čili je to závislé na kmitočtu. Čímž se dostávám k celé té struktuře. A tady jde o to, že se dá vymyslet sekvenční struktura, která tu λ/4 (potažmo λ/2) trefí ± někde v té struktuře a zbytek té struktury jen transformuje a v podstatě nic nedělá. No a díky tomuto se dá natáhnout širokopásmovost.
Pokud máte někde teoreticky útlum např -6dB, potom v realitě musíte mít vždycky o trochu více než 6dB, čili -6.něco, nikoliv -4.něco, protože to by se vám jaxi brala energie z ničeho, takové trochu ZPM.