TŘI ÚČI NA TRIPU! @triucitelkynatripu - Tumblr Blog

Posts

Hlásíme návrat do Prahy!!!

...ale nebojte, blog bude existovat dále a máme s ním nějaké plány...😊

Secteno a podtrzeno

Jeste poslednich par hodin v Dubaji a mate nas zase v Praze.

Za tech 6 tydnu jsme:

- 11 leteli (ze 12 celkovych letu).

- 1,5 spali na letisti.

- vystridali 16 posteli, matraci (nekdy to bylo bolestive 😀 ).

- cestovali letadlem, autem, autobusem, minibusem, lodi, clunem, trajektem, motorkou, tuktukem, na korbe a na slonovi.

- vybrali z bankomatu nejvic 2 500 000 (IDR)

- dali si nejdrazsi kafe v zivote (zatim ☺ ), a to v Koste v Dubaji.

- snedli cca 10 club sadwichu a kari (nasi goreng bylo mnohem vic).

- vypili nespocet Bintagu a Changu.

- videli 5 vychodu slunce.

- 2x spali se svaby (teda 2x jsme o tom vedeli 😂).

- 1x zdrhali pred opici.

- 3x pred zemetresenim (z toho 2x poradny sprint).

- 1x nevedomky jedli krupky z kravi kuze = nejhnusnejsi jidlo cele dovolene.

- cca na 7 mistech se sprchovali teplou vodou (vzdy alespon 1 z nas) 😀.

- obcas bojovali se zdravotnimi komplikacemi.

- parkrat si nas dopravci prehazovali jak horky brambor.

- potkali nespocet milych lidi a 3 divne/neprijemne taxikare.

- se naucili nekolik novych frazi ve 2 dalsi jazycich.

- poridili celkem pres 5 000 fotek (kdo to, sakra, bude probirat? 😀).

- videi kolem 50.

- dohromady byli na 9 (jen) masazich.

- stravili celkem asi 2 cele dny u more ( po mensich castech).

- u bazenu to bylo mnohem vic casu.

- se naucili prechazet ctyrproudovou silnici v plnem provozu.

- se jen parkrat probudili bez pricineni kohouta, mesity, kocky nebo gekona.

- cca 10x nas zastihl dest.

- ani jednou jsme si sami nepripravili jidlo. 😂

- 1x rozbili krosnu.

- 1x sledovali televizi.

... to be continued...

Pomooooc! Já se jich bojíííím a chci už domů!!! E.

Zpět v prádelně (v Bangkoku)

Poslední den na Bali jsme strávili u bazénu, v kavárně mezi rýžovými poli a poflakováním se na terase. Chvilku jsme si četli, chvilku omalovávali, někteří z nás spinkali, chvilku jsme se otřásali, ale hlavně jsme nabírali síly na noční let do Bangkoku.

Po přistání v Bangkoku a dlouhosáhlé rozepři, kolik je vlastně hodin (každý telefon ukazoval něco jiného) jsme si dali opět ve Starbucks kafe. Nabudilo nás a tak jsme byly schopné jít si najít taxíka. Venku jsme dostali rovnou facku z počasí...zapomněli jsme, jaká je to tady v Thajsku prádelna (vedro+vlhko). Taxík jsme našli záhy a než jsme se stihli rozkoukat, už jsme seděli u jednoho pana taxikáře. Začalo peklo...pán na nás řval něčím, co měla být angličtina, nicméně my nic z toho nechápali, byl velmi hrubý a celkově divný, což se nám i potvrdilo, když za jízdy začal sledovat na mobilu video repující thajské paní v kostýmu Picachu. Nutno dodat, že telefon mu bránil ve výhledu, protože ho měl připevněný přímo v úrovni očí na skle. “Hudba” se řinula ze všech repráků, což sebralo poslední zbytky energie Evče s Míšou a vytuhly. Péťa raději bedlivě sledovala pana řidiče a dohlížela, aby nás neunesl a neokradl! Jistě chápete, že ani konec jízdy nebyl růžový...zastavil u tříproudové silnice s tím, že to dojdeme. To se ale přepočítal, protože my už to tu známe a tak jsme věděli, kde jsme. Když jsme na něj začly všechny tři najednou řvát, tak rezignoval a odvezl nás nasraně až před hotel. Asi nemusíme dodávat, že nám ani nepomohl s krosnami z auta a ani nevystoupil...

Hotel super, snídaně super, bazén super, počasí super - prší! Otřesy nejsou - super! Postraumatický šok se zmírňuje - super! Dáváme kafe ve Starbucks na Khao San Road - super!

Trochu nám jen dělá problém přeorientovat se a tak si místo Changa objednáváme Bintang a místo “Ko phun ka" říkáme “Terima khasi”.

E.+M.+P.

Zpet ve vnitrozemi

Po skoro probdele noci nas rano vyzvedl nas indonesky kamarad Windu, aby nas provezl po dalsi casti ostrova a obohatil nas o nove poznatky. Behem nasi cesty jsme videli tradicni balinejskou vesnici a dalsi dva chramy. Oba chramy nas velmi uchvatili. Mistni horske chramy maji uzasnou energii a atmosferu,nicmene cesta k nim byva velice klikata.

Tento den byl ve znameni “potkej Cecha”! Nejdrive to zaclo mistnim indonesanem, ktery na nas mluvil velice dobre cesky a skoncilo to nahodnym potkanim nekolika nasich krajanu. Coz se nam do teto doby stalo v Indonesii pouze jednou. Bylo velice prijemne opet slyset nas rodny jazyk:))

V pauze mezi cestovanim jsme poobedvali v prijemne restauraci, ktera se nachazela mezi ryzovymi poli a malymi jezirky plnymi sladkovodnich ryb. Nakonec jsme se presunuli do naseho “naposlednichvili” sehnaneho ubytovani. Konecne jsme se citili aspon trosku v bezpeceni. Meli jsme i kliku a dostali jsme dva pokoje misto jednoho. Behem noci nas vsak opet probudilo mensi zatreseni. Evca s Petou byly opet v pohotovostnim rezimu, Misa to prospala. K ranu se Misa probudila a zjistila, ze Evca, na kterou vysla rada toho luxusu mit vlastni pokoj, ji spi schoulena v klubicku u nohou. Konecne se tak stalo, uz spime spolu vsechny v jedne posteli! A to Peta hlasila, ze nikdy. Strach je proste silnejsi motivace.

Nasledovalo opet velmi ospale rano... uz jsme i v te fazi, ze nejenom, ze nevime, co je za den, datum ci hodina, nemame skoro zadne ciste obleceni, umyte vlasy, oholene nohy, vytrhaneho knira ( Peta+ Evca, Misa je nej jeste priliz mlada😃) a dnes prisel den, kdy jsme rezignovali i na cisteni zubu. Nemyslete si, ze jsme prasata, proste uz mame indonesky styl-“nic neresim” a pomale tempo.

Slibujeme, ze az se vratime zpet do Cr, po nejake dobe se to opet vrati do normalu (na Vanoce, ale nebude predbihat).

Po odpocinku u bazenu jsme se vydali do Ubudu na jidlo a mensi nakupy. Koupime si po ceste zpet jeste nejake lahvace (vino tady moc nevedou) a pujdeme spat.

Měl to být poklidný den, ale...

Zima a dvacet stupňů na Floresu nás donutili předčasně ukončit tamní pobyt a rozhodovali jsme se, zda poletíme na Lombok nebo opět na Bali. Bali vyhrálo, jelikož je snazší se tam dostat a navíc Lombok minulý týden stihlo silné zemětřesení. V letadle jsme se trošku díky turbulencím propadly vzduchem, už jsme se křížkovali, ale dobrý. Přistáli jsme! Ubytovali jsme se na východě Bali, abychom prozkoumali ještě tento cíp ostrova (sousedí s Lombokem).

Majitelé našeho ubytování jsou úžasní lidé, kteří na vlastní náklady zachraňují psy a kočky. Společnost nám tedy dělalo asi devět psů a momentálně šest koček s koťátky. Paní léčí navíc zvířata i lidi pomocí energií. Je to zajímavá zkušenost.

Abychom se celý den jen neváleli, rozhodli jsme se v mezičase, když zrovna nepršelo, zajít na oběd do místní restaurace. Záhy jsme zjistili, že majitelé jsou Češi a tak jsme si jako předkrm okamžitě objednali bramboráky! Pak jsme už nudou nevěděli coby a tak jsme zavedli hlasité čtení na pokračování. Vyhrála to kniha našeho srdce - Saturnin! Střídáme se po kapitolách. S naším malým čtenářským klubem jsme vydrželi až do večeře. A pak to přišlo...

Evča s Péťou seděly na terase, zatímco Míša hledala ve svých věcech kartičku “černého Petra” (to je taková naše hra). Najednou hluk, klepání oken a silné otřesy...Péťa se podívala na Evču, Evča se podívala na Péťu a bylo jasno...přiběhla Míša a zeptala se: “Zemětřesení?!” Evča jen přitakala a Míša zařvala: “VEN!” V tu chvíli místní začali křičet: “OUT!” To už jsme věděli, že jde do tuhého a přeskakovali jsme jen v ponožkách vše, co stálo v cestě. Vyběhli jsme na volné prostranství. Otřesy odezněly a místní se nás snažili uklidnit pálenkou a Bintangem (místní pivo). Zasedli jsme k netu a zjišťovali hned podrobnosti, kamarádi z Indonésie nám psali, zda jsme ok. Zemětřesení opět udeřilo na Lomboku a mělo sílu 7,0. Hned vyšlo varování před tsunami, tak jsme tu trnuli...V tom se země znovu otřásla a my zase vybíhali ven! Ozýval se křik lidí, štěkot psů a troubení lodí a aut...Otřesy nebyly už tak silné, spíš na nás dolehla ta atmosféra. Pan majitel vzal kytaru a snažil se nás uklidnit. Pocity nic moc a tak jsme se rozhodli eliminovat nebezpečí a okamžitě jsme si změnili ubytování. Hned ráno se přesuneme do vnitrozemí Bali. Mezitím odvolali varování před tsunami, ale i tak jsme ve střehu a budeme i celou noc.

E.+P.+M.

Cristal water na vlastni kuzi.

Protoze jsme jiz cely pulden lezeli na plazi, nuda nas vyhnala za dalsim vyletem.

V merku jsme stale meli neuskutecneny (kvuli velkym vlnam) snorchlovaci vylet s nazvem " Cristal water". Vylet byl organizovan lidmi z naseho minuleho ubytovani. Byli tam moc ochotni a schopni zaridit cokoliv ( narozdil od personalu v ubytovani soucasnem). Proto jsme se rozhodli dat si tam obed a po vyletu tam zustat az do setmeni.

Takze obed - sedime si tam, kdyz Peta najednou zakrici: " Hele, to je von!" A byl to on! Nas spanelsky kamarad neznameho jmena, ktery s nami jel pred dvema dny za varany. Protoze je svet maly, po chvili jsme zjistili, ze opet jede s nami a skupinkou dalsich peti lidi.

V Indonesii vsichni razi heslo " Proc to delat jednoduse, kdyz to jde slozite", a tak jsme se museli na nasi lod dopravit dalsi mensi kocabkou ( clunem). To samozrejme nejvice ocenila Misa! Samou nedockakovsti, chnapla clun, pritahla ho, hupsla do nej, a najednou uz jen sledovala, jak se vzdaluje od Evci s Petou, ktere se spadlou bradou a nechapavym vyrazem stoji stale na brehu.... No, clun se pro ne po chvili vratil a holky si cestou libovaly, jak je dobre, ze sedi az ve druhe rade a nechytnou tak primy zasah vln. Kdyz se ale po prestupu podivaly na Misu, zjistily, ze ona takove stesti nemela... chudak. 😀 Zatim ale byla mokra jen zepredu, zbyle casti tela ji byly zmaceny az behem jizdy druhou lodi. Secteno a podtrzeno - diky velkym vlnam jsme nejakou tu cristal water pochytali jiz cestou.

Jakmile jsme dorazili k pevnine, bylo nam jasne, ze vylet byl dobra volba - pred nami se rozprostirala plaz, ktera se blystela pod zaplavou odhozenych plastu. Pak nas kapitan, dikybohu, prevedl pres tento maly ostruvek a na druhe strane uz byl dokonce videt i pisek. 😀 Nahodili jsme snorchl a vrchli se do vln. Pod hladinou se nam otevrel prekrasny podvodni svet. Videli jsme nekolik druhu morskych ryb (Nema a Dory taky) hvezdice, koraly, musle... proste nadhera.

Cestou zpet lod opet bokem olizovala vodni hladinu a my s ni. Evca statecne zalehla na lodni lavicku ( nacvicene protiblici opatreni ). Diky teto poloze se sice zvladla nepozvracet, ale take prisla o zachvaty smichu jednoho ze clenu posadky pokazde, kdyz nas nahodila vlna. Cestu malym clunem jsme tentokrat absolvovali VSICHNI najednou (Jen pro vasi predstavu - clun ma kapacitu asi 6 lidi a nas tam bylo 12). Nasledovala pizza, sprcha a planovani nasledujicich dni. Zitra se vracime zpet na Bali a tentokrat prozkoumame vychodni pobrezi.

Vzhůru za komodskými draky!

Brzy ráno za svítání, vzbudili nás místní páni, se svou písní z ampliónů plnou modliteb a vyšších tónů! Péťa vrhla pohled vzteklý a skočila do fuseklí. Teplota pak byla prima - na lodi nebyla už klima. Od úsvitu do soumraku, pobyli jsme na starém vraku. Houpy sem a houp tam, ostrov všude kam se podívám. Pak na první zastávce, výhled jako v pohádce. Vyšlápli jsme tisíc schodů, hůře nahoru, než-li dolů! Po dvou dalších hodinách, houpání se na vlnách, přišla další zastávka - roztomilá zvířátka. Ještěři jak prase strašili nás v lese! Vlasy hrůzou vstávaly... “Nebojte, žere jen Švýcary,” podotkl náš průvodce u zvířete bez kotce. Konečně jsme v džungli byli, ba i holuby jsme uviděli! Po procházce mezi draky, naobědvali jsme se taky. Švýcary neměli, dostali jsme kuře! 😁 Pak byl náš svět růžový. Pročpak asi? Kdo to ví?! Na překrásné pláži růžový písek byl, všude tam kolem zářil a naše oko potěšil. Poslední zastávka byla uprostřed moře, skočili jsme do vody, bylo nám dobře. Plavem’ si, plavem’ se šnorchlem a brýlemi a manta obrovská pluje si pod námi. Když si Péťa upravuje brýle nadchází ta velká chvíle. Míša křičí, vodu cáká, Péťu lapne, na mantu ji láká. Péťa řekne děkuji, od teď směle šnorchluji. Už nebojí se a dýchat umí do trubice. Plujeme si zpět vstříc našemu přístavu, najednou však stáčíme se do špatného směru. Najednou loď zastaví se, černý kouř se valí, kapitáni smějou se a provázek tahají. Uzlík sem a uzlík tam, ať žije náš kapitán. Kormidlo zas funguje a ke břehu směřuje. Pod oblohou plnou hvězd, vstřebáváme dojmy z cest.

Je nám tady zima! Máme jen 20 stupňů. Pošlete sem nějaké sluníčko!

P. + M. + E.

Ještě dále na východ

Po delším lenošení a nicnedělání na Bali u bazénu (cca 3dny) jsme se dnes posunuli dále směrem na východ. Čekala nás cesta z Denpasaru do Labuan Bajo (ostrov Flores). První dojmy z cesty taxíkem byly pozitivní, protože pan taxikář byl velmi ochotný a zařídil nám dokoupení dat do telefonu, abychom byli na příjmu...pak nastaly menší obavy, když jsme se dostali do jedné zácpy za druhou a popojížděli jsme rychlostí šneka. V ten moment nám přišla každá minuta nekonečná a Evča s řidičem opět hrála hru zapni/vypni ACE. Na letiště jsme dorazili naštěstí včas, protože jsme to vzali zkratkou po dálnici postavenou prostředkem moře. Na letišti jsme putovali od jednoho gatu k dalšímu...celkem jsme gate změnili třikrát a měli 20 minut zpoždění.Let proběhl v pořádku, opět jsme si užili spoustu zábavy. Přistání bylo trošičku tvrdší, ale dalo se to :)

Po příjezdu na nás čekala delegace z našeho hostelu (dva týpci) a jeden menší náklaďák s korbou. Týpci se smáli a prohlásili: “To je naše auto” Míša se smála a prohlásila: “Jsou milí a ještě mají smysl pro humor!” Vzápětí zjistila (a my s ní), že si nedělají srandu! A tak jsme jeli...na korbě i s krosnama :D

Hostel je moc krásný. Na pokoji jsme s Francouzkou, dvěma Švýcarkami a jedním pánem (národnost zatím nevíme, ale v průběhu večera ho určitě vyzpovídáme). Začlo nám pravé batůžkaření. Zítra vyrážíme za komodskými varany, tak čekejte reportáž!

E.+M.

Bali

Omluvte delsi odmlku, ale zda se, ze Indonesie sabotuje fungovani naseho blogu. Nyni jsme snad nasli zpusob, jak vkladat alespon text.

Behem uplynuleho neceleho tydne jsme se stihli presunout ze severu Bali na jihovychodni bobrezi do mesta Sanur. Mezitim jsme stravili par dni v centru ostrova. Projizdeli jsme malebnou krajinou mistnich hor, prinasejici dechberouci pohledy. Krome mnoha druhu exotickych rostlin jako napr. kavovniky, pomelo (pomelovniky? :D ), vanilku skorici a cerveny zazvor, jsme take meli moznost spatrit mnoho ryzovych poli, vodopadu a opic prochazejicich se po okraji vozovky. Celkova atmosfera zde je velmi uklidnujici, provonena jasminem a vonnymi tycinkami, ktere mistni kazdy den pridavaji k obetinam.

Diky nasemu uzasnemu pruvodci jmenem Windu jsme se toho dozvedeli mnohem vice, nez jsme ocekavali. Jeho smysl pro humor a perfektni anglictina nam zjednodusily cele dva dny cestovani. Mimo jine jsme se dozvedeli mnohem vice o nabozenstvi (vetsina obyvatel vyznava svou vlastni formu hinduismu) a celkovem stylu zivota, vyzkouseli si tradicni obleceni mistnich zen a prosli ocistnou koupeli ve svate vode v chramu Tirta Tempul.

Pred presunem na jihovychod jsme se jeste vydali zkusit kurz batiky, coz se opet ukazalo byt skvelou volbou. Jak uz to tady tak byva, opet se nas ujali mili lide, kteri nas zasvetili do celeho procesu a ochotne nam se vsim pomahali. Krome nasich batik jsme si tedy odnesli i skvely pocit a radost z novych zazitku.

Nyni relaxujeme a procitame zpravy o zemetreseni, ktere probehlo dnes rano na sousednim ostrove Lombok. Miska uz par zemetreseni zazila, a tak vysvetlila zbytku vykulene posadky, oc se jedna, kdyz nas rano vzbudila houpajici se postel. V miste, kde se nachazime my nastesti zemetreseni nezanechalo zadne nasledky a des tu vse probiha v klidu.

Pozitri nas ceka presun na ostrov Flores a doufame, ze se s dalsimi novinkami ozveme drive, nez za tyden. :)

M + P

Žijeme.

Blog nám zlobí. Vyčkejte!