Bianca Gabrieli @violetwonder - Tumblr Blog

How happiest days of my life turned into crying and overwhelming depression.

I cant breath, why it feels like i am drowning? Yesterdays was good, day before was great and the day before was incredible... but now I feel like I am drowning. Like every emotion i ever had are hitting me like a truck at once.

Další z holek ze školy porodila a já se ptám sama sebe ... Chtěla bych taky?

Ne.

Dneska jsem trochu spadla do králičí nory co se týče feminismu. Začala jsem vídat videa kde muži pronášejí, že žena má rodit a patří do kuchyně. Že má až moc práv a rozhodně není equal chlapovi. Tomuhle, nebojím se říct současnému fenoménu říkají "Male loneliness epidemic". Kámo, jestli jsi osamělej najdi si fcking koníček!

V dnešní době už žena nepotřebuje muže aby ji zaopatřil finančně, takže se muži bojí o co? že s nimi budou chtít být ženy proto, jací jsou? Nebo, že s nimi nebudou chtít být vůbec? Ano, protože v dnešní době žena už nemusí být jen fabrika na děti a bydlenka, která bude servírovat tři teplý jídla denně a barák se bude blejskat.

SORRY NOT SORRY!

Je mi blivno ze všeho toho disrespectu, co se ženám dostává. Nemyslím tím, že bych byla já momentálně nerespektovaná, ale celkově. Stačila jen ta lavina komentářů na biatlonistku která si dovolila říct že má menstruaci. Kámo! V roce 2026 bych si myslela, že všichni už vědí nějaké basic informace o ženským hormonálním cyklu. Ale ono lidi neznaj ani basic lidský práva a jak být milej člověk...

*povzdech* je mi smutno z toho v jakým světě žijem. Jak světu vládnou pedofilové, válčí se, je legální bít ženu, nebo že potrat je nelegální protože fuckin patriarchát potřebuje víc lidí na světě a nezáleží mu na tom jak se cejtí žena nebo že třeba otěhotněla znásilněním. Kdyby se ti hlavouni v kterémkoliv státu na světě starali o ty co už žijí a ne o ty co jsou jen potenciální nový existence ... A kámo, proč stále učíme ženy o tom jak se chránit? Proč neučíme muže nějakýmu sebeovládání a že nejsou fcking páni tvorstva? Kámo, na celým procesu tvoření stačí jedna buňka z tvýho těla a zbytek? zbytek upeče žena! Všechno odedře ženská! upeče porodí a pak se ještě stará. A ty jako chlap děláš co? chceš jen znovu práznej pytel a teplou večeři ... úsměvný, že? a stále je žena míň.

Nesnáším tyhle králičí nory. všechno nasávám jak houba a ztrácím víru v lidstvo ... v příštím životě už na tuhle planetu nechci.

Děkuji za pozornost!

*vyvztekáno*

Stále nechápu jak někdo může někoho odstřihnout ze života. Prostě "snap" nužkama a je konec.

Je to cca 8 měsíců a furt mi chybí.

Ale čert to vem. Je čas myslet na sebe.

Ty mě nechceš, já tě nepotřebuju.

...

Ale víte co potřebuju ? Stát na tom koncertě a brečet... a zpívat... a cejtit že je to tak správně. I bez ní.

#nofriendships last foreve

Silná pro všechny ostatní, ale bortím se sama do sebe. Unavená tak že nevím co s tím. Smysl postrádá každej nádech a výdech.

Umírám uvnitř

Krvácím z venčí

Ztracený sny

No healing

Jen přežívání

Přání ke hvězdám

Jedná kapka

Dvě kapky

Louže krve

Zlomená duše

Schovaná před světem

Jsi už stará na tohle chování

Jsi to ty

Tvá podstata

Krvavý růže a mlhavej podzim

Návrat tam kde ti bylo nejlépe

Horký čaj a cigáro na balkóně

Bolavá duše

Roztříštěný srdce

Teď teprve poznáš co je samota

Máš volnost co tě děsí

Ale jsi volná

...

Cigáro na balkóně a hvězdný nebe

11 ranek a kapičky krve

Bolavá duše a prázdný srdce

Možná je plný

Natáhni ruce

Je to těžký.

Všechno je tak hlasitý.

Lidi. Stroje v práci. Moje myšlenky.

Můj vztek i smutek.

Myslím že jsem v depresi. Všechno se ve mě blokuje. Jsem unavená z toho všeho. Ať už je to mluvení. Přemýšlení nebo jen bytí v práci. Být mezi lidma je tak vyčerpávající a to s nimi ani nemusím mluvit.

Je mi smutno. Chodit do prázdného bytu je smutný. I když na mě čeká Nori a ušatý...

Proč jsem si myslela, že nejhorší věc letos bude to že mě E. Poslala do hajzlu?

Ten rok začal krásně a probíhá úplně na hovno ... uděláš dva kroky dopředu a pak se zkutálíš až na dno ...

Po 12 dnech jsem sama. V bytě kde jsem vyrostla. V bytě kde se mamce udělalo zle a před 12 dny zemřela. V bytě kde teď budu žít sama. V bytě kde mám svobodnou vůli cokoliv změnit.

Mám těžký srdce. Hrozně moc. Kdo by chtěl vlastního rodiče pohřbít tak brzo? Rodiče který byl tak statečný a dal mu všechno co jen mohl. Nemyslím na ty hádky, nemyslím na rozbroje a můj vztek na ni když jsme měly rozdílný názor. Myslím na to jaka moc jsem ji milovala. Myslím na bráchu a babičku. Myslím na to že už tu nebude u různých příležitostí.

Myslím na to že mi je jen 31 let, že to byly poslední narozeniny co jsme spolu oslavili.

Všichni mě obdivují že jsem mluvila na pohřbu. Ale to byla jen maličkost. Bylo to něco co jsem udělala pro sebe a pro ni. Poslední věc kterou snad tam kam odešla ještě zaslechla. Jak bych mohla nechat někoho cizího o ní mluvit?

Hodně přemýšlím o posledním půl roce. Hodně jsme se smály a povídaly si. Vždycky chtěla vnoučata a ja ani brácha děti nechceme, ale co kdyby náhodou jednou ... nikdy je nepotká...

Mám zlomený srdce tak jak to udělá jen odchod maminky.

Ale držím se. Jsem dost často mimo sebe. Je to zvláštní jako bych měla zapnutého autopilota.

A doma do mám jak v květinářství.

Chybí mi. A to je to jen 12 dní.

12 dní ... a mohla tu být ještě třeba 30 let...

Ale nikdo nevíme kdy nám dojde čas.

Doufám že na mě bude pyšná, jednou ... nevím za co... ale jednou na to snad přijdu

#život

Minulost se opakuje...

Zbouraný zdi mého vědomí.

Můj balanc je ten tam.

Vztek a rezignace.

Nikdy jsem nedělala dost.

Buď sbohem.

Zničilo to všechno hezký...zničilo to všechno co jsem se snažila vyléčit. 2-0 pro tebe... kdybys mě zabila bylo by mi líp.

Mám se zamyslet nad věcmi co mi poskytují oporu ...

- vztahy (přátelské atd.)

- rodina

- mazlíčci

- zájmy

(- práce ... haha vtipné)

...

Na víc jsem nepřišla, pokud máte někdo další nápady sem s nimi.

Balancuju na vratkých zbytcích svého Já.

Odosobnit se a pak dostat facku, nebo se plácat v nesmyslech své choré mysli a trpět ve spirálách vlastní šílenosti?

Opakuje se minulost? Posunula jsem se někam? Jsem stále stejná? Možná jsem horší ...

Aneb střípky z mé terapie

Posedlost kontrolou a sebekontrolou ...

blu3b3rryj4mp1r3

now 2 beanie baby dragons are crossing your dash together :3

smallerontheoutside

reblog if you also sat and waited for them to fully cross before scrolling / reblogging

I wish there was proof that universe is listening.

maybe i died long ago, and this is just my personal hell

Nikdy to nepřestane, co?

To topení se na suchu.

Hlas v hlavě kterej mě šikanuje.

Pocit že jsem všem na obtíž.

Samota.

Jsem radši sama. A abych někomu neubližíla, radši jsem ticho a vytratím se do sebe.

A není horší pocit než doufat že někdo vyrazí vaše dveře a nenechá vás v tom... protože nikdo to neudělá. Nikdy.

Ani nejlepší přítel.

Ani kdokoliv bližší.

Jseš na to sama.

Jen dýchej. To je to jediný co můžeš.

ashstfu

hmm. maybe u were put on this earth to make art and write bad poetry and create silly little playlists and being kind and maybe tearing up a little bit when you see old people eating alone

Sometimes you just wanna be fuck so hard that you forget all shit you are going through, but you are fuck hard by life so you feel all shit 10x more.

Simply thanx for nothing.

Vlastně se furt točím v kruhu. Ráda bych řekla, že jsou nějaký posuny, ale ty nejvýraznější jsou jen v tom, že si uvědomuju co všechno je ve mě špatně. Ve mě a vlastně i okolo mě.

Nechápu proces léčení sebe. Nechápu jak to má fungovat. V jednu chvíli si myslíte, že jste něco překonali, zaléčili a už to bude dobrý, ale v další chvíli vás srazí vlak plný emocí, který úplně nevíte kde se vzali.

A v tu chvíli přichází můj distanc. Což dělám pokaždé, protože proč někoho otravovat s bordelem ve vlastní hlavě. Moje jeden a půl kamarádky na dálku s tím stejně moc nezmůžou a mají svých, takzvaně hovének, dost. No a když si teda řeknu, že to tentokrát udělám jinak a svěřím se, jak moc velký úzkostný záchvaty mám, tak z toho vyjdu jako blbec, kterej vstával prdelí napřed a je od něj ustoupeno vzad, protože je protivnej. Takže děkujeme za nic a příště žádný novinky.

Vlastně internet je zahlcenej vším tím "heal your trauma". Je to trend jako kdysi byly crocs boty (stále dělaj gumový zvěrstva). A já si říkám, že je to už takový celý toxický. Protože tě to zase nutí na sobě hledat všechny chyby a vady který někdo napáchal a slibuje ti to hory doly a zámek v duhovým královstí. Občas se tomu směju, občas se tím nechávám strhnout a hrozně se řeším, a chci ty věžičky s výhledem na zářivou budoucnost. Ale víte, co je pech? Já žádnou budoucnost u sebe nevidím.

Jako puberťačka jsem si myslela že ve svejch skoro třiceti budu mít třeba už dítě, někoho kdo mě bude mít rád natolik že mě nenechá topit se ve vlastní hlavě a hodí nějaký to záchranný lano. No a zhruba od svých jednadvaceti jsem ztratila iluze o to, že mě bude mít někdy někdo rád. Víte jak to myslím, ne? Rád jako hodně rád. Ne víc než sebe, ale třeba víc než svoji práci na kterou nadávám pokaždý, když stojí na parkovišti před ní a vážně, ale vážně se mu tam nechce.... No a v pěta dvaceti jsem začala chápat, že se mnou ani přátelé nevydrží dokud tu budem. Špatně jsem snášela každýho, kdo najednou nebyl poblíž a ztratil se do svýho života, kde pro mě nebylo místo. No a pak jsem to začala nějak vstřebávat. Nikoho přece na vodítku držet nemůžeš. A pokud se nechtějí pohybovat ve tvojí bublině, tak okay bye měj se nejlíp... A teď si opět vypisuju bordel v hlavě sem.

Vážně bych si měla najít terapeuta. Jen ten krok k tomu je ... no nezvládám ani pravidelný prohlídky u zubaře, tak co se sebou asi nadělám.

vtipná poznámka, prý je to taky forma sebedestrukce, nechodit na preventivky. Heh... jo. Přesně takhle to u mě funguje.

Možná bych to celý mohla už uzavřít.

Zkrátka a dobře.

I když jsem sama se sebou ráda, pokud tedy neroním vodopády slz který by zalili pul planety, tak občas je to hrozně málo. Jenže, když vystoupím z toho opakovanýho systému, že jako zkusím to jinak, třeba to bude jiný a on vás někdo odpálí a vlastně odmítně tady pro vás bejt když potřebujete... well, jsme tak kde jsme byli. Nebo teda aspoň já jsem tam kde jsem byla. Ale zase, jak to mít někomu za zlý, kdy se potýká se svými takzvaně hovénky?

pusťe si Inception od Ateez

Trending Blogs

Recently Viewed Blogs

Bianca Gabrieli