Asi to zkousnu

nebo taky ne.

[asitozkousnu]

Dobrý den, mám opět krizi osobnosti.

[asitozkousnu]

V karnevalu je subjekt vymazán: uskutečňuje se zde struktura autora jako anonymu, který tvoří a sám sebe přitom vidí, jako já a jako druhého, jako člověka a jako masky.

Julia Kristeva: Slovo, dialog a román / Texty o sémiotice /

[asitozkousnu]

Poznámka 64

Vítá mě s rychlostí rozespalého muže, u kterého je jistota, že se mnou bude žít zásadní část jeho života, jelikož nikdo jiný si ho na svědomí nevezme. Přemýšlím nad vším, co se dělo všechny ty roky a nic z toho si nepamatuji. Jen pár. Úsměvy, co se nestaly a nevím, proč se staly. Lidi, kterými jsme se chtěli stát bez ohledu nad tím, kým jsme byli. Nějaké potřeby a piva. Prostě Praha o pár let později.

A jak jste se poznali? Jak se to stane?

No já nevím. Internet.—

A tak dál.

[asitozkousnu]

Kterak se porvat s chronickým odkládáním čtení

Tenhle post jsem přesunula na web meziznaky.cz

[asitozkousnu]

(...) společnost a řeč, jež předává její nařízení a příkazy, nám "dávají" problémy již hotové, jako by vyšly "z administativních městských složek", a nutí nás je "řešit", přičemž nám nechávají jen omezenou možnost svobody (...) Skutečná svoboda tkví v možnosti rozhodnout se, konstituovat problémy samotné: důsledkem této "polobožské" schopnosti je jak zmizení nesprávných problémů, tak tvořivé vynoření těch správných.

Gilles Deleuze: Bergsonismus

[asitozkousnu]

Brian Massumi: What animals teach us about politics

[asitozkousnu]

Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.

Henri Bergson: Vývoj tvořivý, 1907

[asitozkousnu]

We could go so far as to say that it is the human condition to be grotesque, since the human animal is the one that does not fit in, the freak of nature who has no place in the natural order and is capable of re-combining nature's products into hideous new forms.

Mark Fisher

[asitozkousnu]

Perhaps only people who are capable of real togetherness have that look of being alone in the universe. The others have a certain stickiness, they stick to the mass.

D.H. Lawrence: Lady Chatterley's Lover

[asitozkousnu]

Gérard de Nerval (básník, který venčil langustu): Chiméry

[asitozkousnu]

A reality is just what we tell each other it is. Sane and insane could easily switch places... if the insane were to become the majority. You wouldfind yourself locked in a padded cell... wondering what happened to the world.

Linda Styles in Carpenter’s In the Mouth of Madness

[asitozkousnu]

No death, no doom, no anguish can arouse the surpassing despair which flows from a loss of identity. Merging with nothingness is peaceful oblivion; but to be aware of existence and yet to know that one is no longer a definite being distinguished from other beings—that one no longer has a self—that is the nameless summit of agony and dread.

H. P. Lovecraft: Through The Gates of The Silver Key

[asitozkousnu]

And then, suddenly, he felt a greater terror than that which any of the Forms could give—a terror from which he could not flee because it was connected with himself. Even the First Gateway had taken something of stability from him, leaving him uncertain about his bodily form and about his relationship to the mistily defined objects around him, but it had not disturbed his sense of unity. He had still been Randolph Carter, a fixed point in the dimensional seething. Now, beyond the Ultimate Gateway, he realised in a moment of consuming fright that he was not one person, but many persons.

H. P. Lovecraft: Through The Gates of The Silver Key

[asitozkousnu]

Zastavení 21.2016

Od určitého věku už máte dostatek záznamů, abyste byli schopni vidět proměny ve svých představách o sobě. Už nezískám stipendium a furt jsem nebyla na krav maga, nenaučila se na kole a neuběhla 10 kilometrů. Ale za to jsem se rozhodla, že se naučím stepovat. Pořád neumím vyšívat, ale naučila jsem se prát. Nezhubla jsem, ale nepřestala jsem psát. Našla jsem si práci a přestala bydlet s rodiči, ale nesložila jsem sama puzzle s více jak 2000 dílky. Naučila jsem se chodit ven a poznávat lidi, ale pořád nemám bakalářský titul.

Přála bych si zase velké Vánoce jako kdysi; s rodinou, co se skoro do malého bytu ani nevejde. Ale jedeme do nemocnice. Máma nese babičce vlastní salát.

[asitozkousnu]

Pak jsem s ní osaměl. Jistě umřela pro tento okamžik, kdy se mohlo zdát, že nade mnou nabývá vrchu. Neboť umírání bylo její lstí, jak dát nicotě tělo.

Maurice Blanchot: Temný Tomáš

[asitozkousnu]

Dnes je to jen další clickbait.

To zastřelení ruského diplomata je zajímavé. Tím místem, kde se to stalo, tím jak kvalitně to máme zdokumentováno... A stejně jsem si přečetla jen jednu zprávu, co se mě nedotkla. Před deseti lety by to byl silný symbol. Snad bych soucítila i s oběma stranami. Dnes je to jen další clickbait. Další performance. Další surovina pro remix. Další video, kterému budou předcházet dvě reklamy, které mi možná dovolí po 5 vteřinách přeskočit. Zoufale nechci být informována ani bavena. Být přetavena na bounce rate a average session duration. O náklaďáku v Berlíně jsem si přečetla už jen titulek. 

Je to jedno. Když mi o tom nikdo z vás neřekne, jakoby se to nestalo. 

A sociologové a filosofové o téhle situaci už psali a budou psát dál, takže meh.

Láme se to, když se nořím do historie. Nedávno jsem procházela Reddit, abych se ujistila, že Američani, co zažili smrt JFK, si pamatují, co dělali, když se to dozvěděli. Stejně jako si my pamatujeme, co jsme dělali, když jsme se dozvěděli o 9/11. Při čtení Marťanské kroniky jsem přemýšlela o tíživé poválečné atmosféře, při sledování Mad Men vyhledávám detaily ve scénách, které mi pomáhají dokreslit si dobu 60. let, sledovat odvíjení jednotlivých nitek. Před usnutím jsem si pročítala wiki Josefa II., abych zjistila, proč jsem v kryptě jeho rakvi přehlédla a vůbec si nepamatuji, že by tam byla. 

Mrtvoly jsou mi bližší než vrstevníci. Tady někde začíná mudrování, že kdysi bylo líp. 

Vlastně to ale není množstvím zpráv a tragédií, co by mě otupovalo. Je to ta absurdita. Kontrast, když kolem sebe vidíte pohodu, nákupy, desítky batolat se spokojenými rodiči, a dokonce i bezdomovce vidíte se spokojenou náladou, jak tancujou s praskavkami. V mojí hlavě to dělá totální bordel - vždyť to ani není mojí sociální bublinou nebo televizním programem. To je svět, se kterým mě spojuje jedna pravidelná autobusová linka. 10 minut když se nezaseknem v zácpě. Moje sociální bublina mezitím háže memy, jak byl rok 2016 příšerný a ten další lepší nebude. Ani nevím, na co lidi rezignovali. A jestli rezignovali jen ti, co ani minulý roky nic nedělali. Proč by se mělo vše měnit k horšímu? Proč zrovna nyní? Neměli dříve lidé důvody rezignovat a tupě trpět? Proč bychom zrovna my měli právo trápit se a utápět v pasivitě s v Nihilist memes?

Nevím. V jednu chvíli se zdá, že žijem v umělém světě, kde nic není původní a nic nemá reálné dopady. Pak někdo přepne ovladačem a je tu svět plný prožitků, citů, problémů i řešení se slevou za věrnostní knížku. A to je moje bilance prošlého roku. 

Byl to rok skel a zrcadel, rok gumové hmoty pastelové barvy. 

A příští rok chci mudrovat, že je líp, než kdysi. Třeba jen proto, že dokončím školu. 

[asitozkousnu]

Poznámka 42

Snový svět se zdá být realističtější než ten “reálný”. Ve snovém světě necítím oddělení od hmoty, vše tak nějak vzájemně rezonuje včetně mého vnitřního monologu.