Writer Tips

Tipy a rady pro spisovatele i maturanty

[cauliflower-the-writer]

Figury, část 1.

Když už jsme probrali tropy, byl by přímo hřích nepodívat se i na figury. Figury taky hledáme při maturitě v úryvcích. Nalézáme je nejčastěji v poezii, mohou se ale objevit i v próze. Na rozdíl od tropů se figury zakládají spíše na nějakém češtinářském principu, který je vidět na první pohled, jako na opakování slov, hlásek nebo nějakém zvuku, co vyvolávají, nikoliv na smyslu a významu těch slov.  Aliterace Aliterace spočívá v opakování stejných hlásek či slabik, na počátku dvou a více po sobě jdoucích slov.  Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý hrozen...  ~ Vlasta Redl, Všechno je na h... https://www.youtube.com/watch?v=Dg4muGArSDM  Anafora Podstata anafory je v opakování stejných slov na začátku veršů či slok, občas může směřovat až k paralele. ...nad katafalk města, které tlumí je nad budovy chrámů staré mumie nad kavárny v nichž jsou plytké duše v dýmu nad zrcátka vín nad jejich věčnou zimu... ~ Vítězslav Nezval, Edison Epifora Epiforou rozumíme opakování slov, či sousloví na konci větných celků, částí, veršů, apod. ... „dům mám hrůzou obklíčený, zda tvá věštba uhádne, zdali najdu balzám v smrti, zda tvá věštba uhádne-“ Havran dí: „Už víckrát ne.“... ~ Edgar Allan Poe, Havran Epizeuxis Epizeuxis je figura, založená na opakování slov uprostřed verše. ...Běželi běželi bez uzdy a sedla Krajinou řek a hor... ~ Jaromír Nohavica, Já viděl divoké koně Epanastrofa Epanastrofa (nebo také palilogie) je básnická figura, ve které se opakují stejná slova či slovní spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše.  ...Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti ty by jsi mně musel kolíbku udělati, do dřeva netíti.

Kdybych já ti musel kolíbku udělati, do dřeva netíti ty bys mně musela košiličku šíti bez jehel a nití... ~ Kdyby tady byla taková panenka

Dnes jsme se podívali na figury, jejichž princip spočívá v nějakém opakování – písmen, slov, slovních spojení. Vzhledem k tomu, že názvy jsou poměrně podobné, používám sama pro sebe drobnou pomůcku – začíná-li název figury na a, bude se něco opakovat na začátku. Pokud na e bude se něco opakovat na konci.

[cauliflower-the-writer]

Tropy, část 3.

Oxymóron Oxymóron (2.p. bez oxymóra) je umělecký prostředek, tvořený spojením dvou a více slov, které si navzájem protiřečí. Občas můžeme slyšet i název „protimluv“.  ...zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,... ~ Máj, Karel Hynek Mácha Oslnivá tma, ohlušující ticho...

Pleonasmus Pleonasmus je pojmenování něčeho (objektu, věci, situace) více slovy než je potřeba. ...Po modrém blankytu bělavé páry hynou,... (blankyt je modrý) ~ Máj, Karel Hynek Mácha Hospitalizován v nemocnici. (hospitalizován může být člověk jedině v nemocnici) Synestezie Synestezie nebo také míšení počitků (zrakových, sluchových, čichových vjemů), je pojmenování, které spojuje více vjemů z různých smyslů dohromady.  A, černý korzet, plný rudých much, jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek, ~ Samohlásky, Arthur Rimbaud  (V těchto dvou verších popisuje samohlásku A, pomocí barev - černá a červená, zvukem bzučících much a pachem - páchnoucích pasek.)

Litotes Litotes je prostředek, který používáme častěji, než si sami uvědomujeme. Docílíme ho použitím dvojitého záporu, který bychom mohli nahradit kladným vyjádřením. Nebylo to zlé. Nevařil špatně. Občas ale použitím litotu se můžeme vyhnout moc silného vyjádření. Byl dobrý. => Nebyl špatný. Možná bychom neřekli, že byl dobrý, ale rozhodně nebyl špatný. 

Epiteton Epiteton, nebo také básnický přívlastek, je umělecký prostředek, zdůrazňující nějakou vlastnost osoby, předmětu, skutečnosti, jevu, nebo může dokonce být citově zabarvený a ukazovat autorův názor. Rozlišujeme dva typy básnického přívlastku: epiteton constans (trvalý, ustálený, popisuje nějakou typickou vlastnost, často používaný) - širé pole, sivá holubice, vraný kůň, epiteton ornans (zdobný, netradiční, autor ho pravděpodobně použil poprvé) - stříbrný vítr, omamné ticho.

[cauliflower-the-writer]

Tropy, část 2.

Personifikace Personifikaci můžeme vidět zařazenou jako poddruh metafory a spočívá v přivlastňování zvířatům, květinám, či neživým objektům lidské vlastnosti a činnosti. Personifikace je velice významný prvek v bajkách.  Sluníčko se usmívalo. Vítr si hrál ve vlasech. Hyperbola Hyperbola nebo také nadsázka, je způsob vyjádření, kde autor zveličuje (nebo také zmenšuje) jistou skutečnost, tzv. dělá z komára velblouda. Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí. ~ báseň Ostrava od Petra Bezruče Už tisíckrát jsem ti říkal, že já jsem to nebyl.  Eufemismus Eufemismus je obrazné pojmenování, které používáme, chceme-li zjemnit skutečnost. Použijeme nějakou ustálenou frázi, jejíž doslovný výraz je mírně jiný, než který my myslíme. Odešel do věčných lovišť. Usnul věčným spánkem. (= zemřel) Opakem eufemismu je dysfemismus, kde naopak zdrsňujeme svým vyjádřením skutečnost.  Natáhnul bačkory. (= zemřel) Ironie Ironie je vyjádření, které vyslovuje přesný opak, než si autor myslí. Často může být použito za cílem vytvořit humorný prvek. Občas nemusí být na první pohled vidět a je nutné, aby ji čtenář nebo posluchač pochopil.  Někdo složí příšerný rým a řekne si: „Jsem já to ale skvělý básník!” „Ty budeš muset jenom vyskládat myčku? Aby ses nepředřel!“ Jako poddruh ironie se občas může považovat sarkasmus, což je taková kousavá, pohrdavá poznámka, míněna spíše k ublížení nebo ukončení konverzace.  Někdo vyhodí důležitý dokument. Druhý mu na to řekne: „Výborně!“

Symbol Podstatou symbolu je, že použijeme nějaký zástupný znak, věc, činnost, postavu, pro určitou skutečnost, pocit, vztah, osobu atd.  Např. Špatné počasí se může v knize objevit pokaždé, když přijde nějaká pochmurná, tragická scéna, funguje jako předzvěst nebo také symbol smutku. Černá kočka symbolizuje neštěstí.

Alegorie Alegorie je prostředek, který prostupuje celý text, nebo dílo. Znamená to, že je tam skrytý nějaký druhý význam, na první pohled neviditelný. Bajka je například typicky alegorické dílo, protože pokud ho čteme, slyšíme zajímavý příběh o čápovi a lišce. Když se nad tím ale zamyslíme, zjistíme, že má i skrytý význam, kterým je třeba v případě bajek nějaké poučení. 

[cauliflower-the-writer]

Tropy, část 1.

Haha! Bude vedro. (To byl vtip, pokud jste se nezasmáli.) Tropy jsou jazykové prostředky, sloužící hlavně k oživení textu, naznačení nějakého skrytého významu, nebo třeba k dosažení umělecké hodnoty. V zásadě není vůbec povinné je používat (hodí se ale třeba při psaní líčení), je ale nutné je při maturitě znát a to hlavně při rozboru úryvku z četby.  Do dvojice k tropům patří figury, které ale na rozdíl nich si zakládají na češtinářské/vizuální podstatě, kdežto tropy většinou mají nějakou významovou hloubku.  Metafora Metafora je asi nejčastějším typem tropu a je to jakési obrazné pojmenování založené na vnější podobnosti. Přičemž to ale nutně nemusí být básnická pojmenování, mohou to být dokonce slovní spojení, která běžně používáme.

Na základě tvaru/vzhledu: rozkvetly deštníky (pohyb rozevírání deštníku se nápadně podobá rozkvétání květiny, myslíme tím tedy, že se začaly rozevírat deštníky Týkající se funkce: rentgenový zrak (rentgen vidí až do hloubky, stejně tak rentgenový zrak, pozor ale, můžeme zde občas zaběhnout až do metonymie!) Týkající se množství: hora prádla (nepřímo vyjadřujeme, že jeho mnoho, tvar kupy prádla dokonce může připomínat horu, mohli bychom tedy polemizovat, jestli to není metafora na základě vzhledu) Týkající se polohy: čelo domu (čelo domu má podobnou polohu, jako čelo na hlavě) Metonymie Metonymie je obrazné pojmenování založené na vnitřní podobnosti. Záleží nám tedy na nějaké vlastnosti, která není na první pohled vidět, třeba odkud pochází, jak věc vzniká apod. Záměna autora a díla: Poslouchá Beethovena, četl Shakespeara... Pojmenování dle místa: manšester, kašmír, segedín... Pojmenování dle činnosti: došlo mi psaní (=dopis)... Pojmenování dle organizace, místa: Kreml rozhodl, Bílý dům vydal prohlášení...

Přirovnání Přirovnání je velice často používaný tropus a může být zaměňován s metaforou a metonymií, neboť porovnává vnější a vnitřní vlastnosti věcí, osob, zvířat, apod. Přirovnání ale musí obsahovat slovíčko „jako“ a říká nám, že něco je v něčem jako něco jiného, nebo dělá něco stejně jako něco jiného. Adam je mazaný jako liška.  Studený jako psí čumák. Čumí jako tele na nová vrata. (=vyjeveně, hloupě)... Nemusí to být ale nutně ustálená přirovnání, můžeme klidně říct, že je „hloupý jako pytel mouky“, ať už to znamená cokoliv.   Synekdocha Synekdocha může být také označována jako speciální druh metonymie a její podstata spočívá v záměně části za celek, či naopak. Co to znamená? Místo toho, abych řekla “dívalo se na mě spoustu zvědavých lidí” řeknu, že se na mě dívaly jenom jejich části, což jsou samozřejmě oči, tedy “dívalo se na mě spoustu zvědavých očí”. Nebo naopak zaměním celek za část: “celá vesnice se na mě dívala skrz prsty”, čímž samozřejmě myslím jen její obyvatele. Pojedu trojkou. Sál rázem utichl. Za dveřmi poslouchal pár uší.

[cauliflower-the-writer]

Líčení

Součástí maturitní zkoušky z českého jazyka bývá obvykle slohová práce. Měla by obsahovat alespoň 250 slov a čas se pohybuje kolem 110 minut. Častým slohovým útvarem bývá třeba líčení.  Tento specifický slohový útvar by se mohl určitě hodit i pro spisovatele, podívejme se proč. Definice Líčení je citově zabarvený popis, můžeme říct až dokonce básnický popis. Vaším úkolem je popsat nějaké místo, nebo nějaký okamžik, ze svého vlastního pohledu. Na rozdíl od klasického popisu je zde přímo nutné zapojovat tropy - nejčastěji to bývají metafory nebo přirovnání. Zařazení Líčení může směřovat hodně do uměleckého stylu zvaného impresionismus, kde se autor snaží zachytit hlavně atmosféru a pocit z určitého momentu. Nemusí to být dokonalý popis, pomocí kterého by byl člověk schopen popisovanou věc nakreslit. Důležité je, aby z něj člověk získal stejný pocit, jako vy. 

Vzhledem k množství pocitů, a tradiční absenci děje (může tam nějaký drobný nenápadný být, ale spíše ne), řadíme líčení do lyriky.  Příklady Popis: „Slunce nad obzorem zapadalo.“ Líčení: „Sluneční kotouč již dokončoval svou každodenní pouť a okolo rozlila se zlatavá záře, pokrývající krajinu jako sametový šat.“ Popis: „Začalo pršet, tak lidé vytáhli deštníky a děti skákaly do kaluží.“ Líčení: „Jakmile na zem dopadly první kapičky deště, rozkvetly na ulici tisíce barevných deštníků, zpoza kterých vykukovaly spokojené tvářičky malých dětí, objevujících kaluže.“ Rady na závěr Nebojte se přehánět, používejte metafory, přirovnání, metonymie a zdrobněliny. Piště, co tam je, ne, co tam není. „Na mýtině nebyly žádné stromy.“ vs „Mýtina zela prázdnotou. Po celé její ploše byly smutně rozesety pařezy, připomínající nedávný dřevařský zásah.“

Útočte čtenáři na všechny smysly, řekněte jim, co můžou cítit, vidět i slyšet! 

Pokud líčení píšete cvičně ve škole, buďte připravení, že téma bude dost často vloženo do ročního období. Píšete-li slohovku před Vánocemi, očekávejte líčení vánočních světýlek nebo trhů. Jestli na jaře, očekávejte líčení jarní louky, parku, zahrady.

Pokud jste spisovateli, buďte opatrní, ne vždy je nutné psát sáhodlouhé odstavce o tom, jak si hlavní postava uvařila čaj. Nicméně není nic na tom občas nějaké prvky použít a popisy oživit. Doporučuji také být konzistentní, je lepší, když jsou buď všechny popisy vyšperkované, nebo všechny přesné a strohé (na nich také není nic špatného).

[cauliflower-the-writer]

Uvozovky v přímé řeči

"Tohle je špatně udělaná přímá řeč.” řekla jsem. Jestli jste chyby (naznačuji, že jich je tam skutečně více) odhalili můžete si pogratulovat. Každý den čtu různé články a chybování v uvozovkách je velice časté, pojďme se tedy na to podívat.  Nahlédneme zatím jenom na uvozovky v přímé řeči. Co je to přímá řeč? Přímá řeč je literární figura. Je to jedna a více vět, které doslova citují, co nějaká osoba řekla nahlas. Muže být doplněna tzv. větou uvozovací, která nám říká, jakým způsobem byl citát pronesen, nebo kdo nám ho řekl.  „Pojď na večeři!” křikla na mě maminka. „Pojď na večeři!” by zde byla tedy přímá řeč, a „křikla na mě maminka” zase větou uvozovací. Přímou řeč obvykle píšeme jedním ze tří způsobů.  1. „To se mi nezdá,” řekl Martin. V tomto případě předchází přímá řeč větě uvozovací. Započneme uvozovkami dole. Poté nebudeme vynechávat mezeru a rovnou napíšeme větu, kterou ukončíme interpunkčním znaménkem - otazníkem, vykřičníkem nebo čárkou. V tomto případě nesmíme ukončit přímou řeč tečkou, protože dále pak pokračujeme větou uvozovací s malým písmenem. Tečka by mohla indikovat, že jsme s tímto výrokem už skončili, což není zdaleka pravda. Po interpunkčním znaménku opět nenapíšeme mezeru a následují uvozovky nahoře. Nakonec přijde věta uvozovací, začínající malým písmenem a končící tečkou. 2. Martin řekl: „To se mi nezdá.” Není samozřejmě chybně prvně napsat větu uvozující a až poté přímou řeč. To má ale také svá pravidla. Větu uvozující začneme tradičně velkým písmenem a po ukončení nepřidáme interpunkční znaménko, nýbrž dvojtečku. Přímou řeč pak oddělíme jednou mezerou a začneme uvozovkami dole. V tomto případě dávejte pozor na to, že přímá řeč musí začínat velkým písmenem! Přímou řeč pak ukončíme vhodným interpunkčním znaménkem - tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem a za ním uvozovky nahoře. Čárka se zde už nehodí, protože ukončujeme přímou řeč a nic by poté následovat nemělo.  3. „To se mi nezdá,” povzdychl si Martin, „ale úplně to nevylučuji.” V posledním případě vložíme větu uvozovací doprostřed přímé řeči. Začneme přímou řečí jako v případě prvním a zde ji bez debat ukončíme čárkou - my ji totiž úplně neukončíme, budeme pokračovat v druhé části přímé řeči. Napíšeme uvozovky nahoře, vložíme mezeru a za ní větu uvozovací. Za větu uvozovací přijde určitě čárka, protože stále ještě hodláme pokračovat. Zbytek přímé řeči odsadíme mezerou a vložíme do 9966 uvozovek. Druhá část přímé řeči může být ukončená tečkou, vykřičníkem nebo otazníkem, následovaným uvozovkami nahoře. Poslední variantu můžeme použít pouze v případě, že se v přímé řeči skrývá věta složená, těžko bychom rozdělovali větu jednoduchou. Do přímé řeči můžeme vložit i více vět složených i jednoduchých, které se pak budou řídit podle normálních pravidel pravopisu. Musí být ale vždy odděleny od zbytku textu uvozovkami.

[creativepromptsforwriting]

hi! i hope your having a good day. i just wanted to know if you had any advice for writing a betrayal and making it feel impactful?

Hi :)

Sure, here is my advice for you:

How to write betrayal

Betrayal can be a good plot twist for your character and for your reader. If it's done right, it can be surprising and highly emotional.

Reasons for betrayal

personal gain/greed

ex. money, status, power, etc.

fear

jealousy or envy

Types of traitors

the bad guy - you always knew they would eventually betray you

the weak one - the person is not strong enough to stand by your side or strong enough to resist temptation

the climber - this one wants to gain something from the betrayal and wants to climb the social ladder - and for that they need to step on you

the good guy - they're trying to actually help you, even if it means they have to betray your trust

the conflicted - they don't want to hurt you, but they have a very good reason for their betrayal

How to make it impactful

two things: not seing it coming and being close to the traitor

show how much the character trusts the traitor, how they confide in them and believe them to be on their side

or show that the betrayed would have never even considered that the traitor could betray them, so the betrayal is a complete shock to them

Why does it hurt so much?

they lose a person close to them

their memories with them are tainted now

they second-guess all their past interactions

it disturbs their sense of trust with everyone, because if even someone they trusted could betray them, then what is stopping anyone else

it confuses their instincts, since they didn't see it coming

I hope this helps and have a good day!

- Jana

[cauliflower-the-writer]

Uvozovky

Začala jsem psát a editor mi podtrhával slovo „úvozovky“. Podívám se do slovníku a skutečně měl editor pravdu. Jsou to totiž „uvozovky“.  Klasické uvozovky V češtině se standardně používají tzv. 9966 uvozovky, nebo také dvojité, vypadající takto: „“. Pokud se podíváte opravdu z blízka, vypadají jako miniaturní devítky – to jsou uvozovky dole nebo jako miniaturní šestky - uvozovky nahoře. V textu psaném rukou samozřejmě můžeme tradiční kudrlinku vynechat a místo šestek a devítek psát rovné čárečky. Jiné typy uvozovek Preferovaným typem uvozovek jsou ty dvojité. Mezi další, češtinou uznávané uvozovky patři i uvozovky jednoduché ‚ ‘ a boční » «, které můžeme vidět třeba v některých starších literaturách. Objevit se mohou i jednoduché boční › ‹, ty jsou sice taky korektní, nicméně téměř nepoužívané. 

Jejich hlavní využití je při skládání několika uvozovek do sebe, např. pokud do přímé řeči chceme vložit nějaký text v uvozovkách. 

Petr přikývl: „Moje máma mi vždy říkávala: ‚Nechoď okolo lesa!‘ a já ji nikdy neposlouchal.“

Je to jako v matematice, když máte složitý výraz se závorkami. Aby se nepletlo, která závorka patří ke které, používají se různé typy závorek. I v češtině je tomu tak. Hierarchii uvozovek držte. Pokud v celém textu používáte uvozovky dvojité, tak bezdůvodně nezačněte používat jednoduché.  Chybné typy uvozovek V různých knihách a článcích se můžete setkat s tím, že autor první uvozovku nenapíše dolů, nýbrž nahoru. Pokud je to text cizojazyčný, pak to může být v pořádku – používá tzv. americké uvozovky. V češtině je to ale bráno za hrubou chybu. Budete-li psát, třeba Tumblr nebude ochotný najít vám uvozovky dole a bude je stále cpát nahoru. Pak si budete muset pomoci klávesovými zkratkami Alt+0132 (dolní) a Alt+0147 (horní) pro dvojité uvozovky.  Příklady využití uvozovek Přímá řeč: „Co to tu povídáš?“ zhrozila se Anežka. Informace o cizích výrocích, neuvedených jako přímá řeč: Tatínek nám tvrdil, že „přesně ví, kde jsme“ a že „rozhodně žádnou pomoc nepotřebuje“. Použití cizího slova: Trenér nám předváděl „skipping“. (zde je poměrně obvyklé využívat jednoduchých uvozovek) Je-li slovo myšleno ironicky: Tak to byl tedy „úspěch“. Popisujeme-li název nebo slovo: Byli jsme v hospodě „Na Stojáka“. Začala jsem psát a editor mi podtrhával slovo „úvozovky“.

[cauliflower-the-writer]

Co mám v plánu?

To je velice dobrá otázka a ráda bych vám na ni poskytnula ještě lepší odpověď. Postovat, asi? Studuji teď na střední škole a připravuji se na maturitu. Snažím se taky psát knížku, ale myslím, že the-writer v názvu je trochu přehnané, takže mě zatím berte jenom jako bledou košťálovou zeleninu. A zatímco se učím, píšu a pilně studuji na internetu, nacházím skvělé věci, o které se s vámi chci podělit.  Takže ať už taky píšete, studujete češtinu, nebo se chystáte k maturitě, mohlo by to být právě pro vás!

[cheshirelibrary]