jeden týden je po všech těch letech zvláštním ukazatelem času a přesto čas zůstává přízrakem mžourá ze stínu bezesné noci průzračně křišťálovou nekonečností
Claire Keane

roma★
macklin celebrini has autism

⁂
Stranger Things
Three Goblin Art
we're not kids anymore.
$LAYYYTER

if i look back, i am lost
hello vonnie

Andulka
AnasAbdin

Kiana Khansmith

PR's Tumblrdome
almost home

titsay
🪼
dirt enthusiast

Love Begins

祝日 / Permanent Vacation

seen from United States
seen from South Africa
seen from United States
seen from United States

seen from Malaysia

seen from United States
seen from Uzbekistan
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States
seen from South Africa

seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States
@chvilkapoezie
jeden týden je po všech těch letech zvláštním ukazatelem času a přesto čas zůstává přízrakem mžourá ze stínu bezesné noci průzračně křišťálovou nekonečností
její kráse se nedá odolat jako jarní obloha a přece je podzim Stejně se nedá odolat
oproti tomu, jak jsem na tebe myslela dříve se vlastně vůbec nic nezměnilo
Nakonec jsem si toho všimla úplně s tím lomcovala ona ty suché větvičky ulomila a někam je odnášela vracela se co pár minut a udělala to znovu
Počkám si na tebe myslím, že budu čekat dlouho a dělat hlouposti chodit po městě v domnění
jednou tě potkám počkám si na tebe na rohu ulice pak do sebe omylem vrazíme ale vlastně to nebude omyl protože osud byl přesvědčen
jednou tě potkám počkám si na tebe najednou se to stane ale hloupost to přece jen nebude
Jednou tě potkám bude to osudové počkám si na ten okamžik protože na to mám celou věčnost
mírně předkloněn sedl si přitom a přemýšlel o životě ten dědek tam seděl snad sedm dní
Zmítání nocí duše je rozpolcena jakoby na střípky touhy jež není možné naplnit drakem unesena již nikdy nespatřena myšlenkou na tebe usínám do tmy a probouzím se stejně tak nenaplněna
je to opovážlivé musí se udusit musí se udusit ten dech bez nádechu ten život bez tebe
Přiměřeně a přitom se vůbec nic nepřihodilo Bylo to, jako ticho v černým hrobě Tobě to sluší řekla bych asi přiměřeně tomu donucena touhou Tě políbit
jen tak v tichu jen tak v tichu jela jsem a přesto ticho nebylo
Zapálila jsem si cigaretu a nasadila si čepici tu, co pletla babička rozežranou od molů je to škoda ven sice nejdu Ale stejně je to škoda
V přívalu duše osamění mění se v temnotu ve výčitky A ostatní opatření
zahledět se je jako zapomínat neustálý přísun slunce paprsků života ač nechce se jít
je to jenom teorie, prázdniny, řekl a ustoupil k oknu je krásný den a jinak se to říci nedá je neděle a dnes se nepracuje
něco se změnilo zní to jako vyznání krásná slova, legrace Žít je taková sranda popadám se za břicho sama sobě odpovím není to povel je to spíš jako 'song'
říkám že samostatná existence je jako žít jedním dechem žít stále nadechnuta ale není to možné nádech bez výdechu ostatně proto říkám že je to blbost
Je to tak zvláštní dívat se kolem stíny a světla zdá se to nenasytné jako koláče a ranní běhání do kterého ne a ne se prostě dát
V průběhu dne zdál se mi Jakoby sen bylo to spíš jako proctnutí Najednou vše bylo jasné a přece jen je to jasné Vždycky jen někdy se to těžko poslouchá Rachot a bída je to pořád na denním talíři Slyšíme sušíme Je to jak seno krmíme králíky a cpeme si huby Zacpáváme uši Je ticho popraveno