Prdel
Haha prdel

seen from Germany

seen from Malaysia
seen from United States
seen from China

seen from United States
seen from Canada
seen from United States
seen from Denmark

seen from United States

seen from United States
seen from France
seen from China

seen from Canada
seen from France

seen from Netherlands

seen from Australia
seen from Portugal
seen from Malaysia
seen from United States
seen from United States
Prdel
Haha prdel
Kuchiki Rukia from BLEACH.
Colored by me (deidara1444) with MediBang.
Used base lineart made by devintart.com/rollando35
BLEACH (c) Kubo Tite
Děkuji
za les.
Za stromy,
za zeleň,
za všechny odstíny
zelené.
Za kapky,
které jako perly padají na zem po zafoukání vánku.
Děkuji za ticho,
které mluví hlasem němých tváří.
My oc Ticho feeling up on @smo-ke's OC Ylva❤❤
Muscles~~
hodiny sedím u klavíru. hraju stejnou skladbu. pořád dokola. vzduch se vlní v tónech, struny se chvějí. celé patro se otřásá a sousedi buší do zdi. tak ať je ticho!
Milujem ticho, to ticho, pri ktorom si môžem pustiť pomalé piesne, pri ktorých spomínam na obdobie, ktoré som neprežila a píšem si do denníka či list, ktorý nikdy neodošlem. Chcem aby môj život bol ako v mojim predstavách, elegantný a pomalý, zároveň rýchly, piť sypané čaje vo veľkom kresle a počúvať hudbu z platní. Mať malý byt, ktorý bude jednoducho a staro zariadený, akoby skôr patril do starého filmu, než do dnešnej doby. Mať ho ako pomalé útočisko, kde sa budem môcť schovať, keď už nebudem zvládať hektický život 21. storočia.
Milujme se, ale jen tehdy, když se nikdo nedívá.
Lysá hora. Hrdý kopec, který stojí nad Beskydami a vládne jim tichým rozumem. Nevládne však pouze jim, ale vládne i nám, lidem. Dnes jsem na ni vyšla já, před 30 lety můj otec, a kdybychom šli o dalších 30 let zpět, minul by nás i můj děda. Jindy by nás potkal Bezruč, předběhl Emil Zátopek, nebo bychom se ztratili v davu odvážlivců snažící se pokořit věčné vrcholy Beskydské sedmičky.
Jeden kopec a tolik příběhů, tolik zážitků, tolik bolesti i radosti. Kdyby nám Lysá hora mohla vyprávět, seděli bychom na jejím klíně a pravděpodobně naslouchali její ohromné sbírce historek, jako malé dítě poprvé slyšící Karkulčino setkání s vlkem. Ale to ona nedělá, ona nic neříká. Tyčí se a poslouchá, ale nikdy nic neprozradí. Vše skrývá za neprostupnou oponou ticha, díky které se za ní tak ráda vracím. Ticho je dnes vzácná komodita, která nám byla nedobrovolně odebrána a nahrazena nekonečným hlukem motorů a strojů, muzikou v obchodě, v restauraci a ani v kovové krabici výtahu ji neunikneme. To však neplatí na Lysé, zde je ticho jejím posvátným zákonem, který uvrhla na nás na lidstvo a to ne jen pro dobro své, ale i pro dobro naše. Zde se člověk může nadechnou a slyšet vzduch proudící do jeho plic, slyšet pleskot bot v bahně a slyšet i doopravdy sám sebe.
Do města se dnes vracím zase o něco klidnější (možná i rozumnější), s vyostřenými smysly a silou prát se se světem moderním, rychlým a hlučným. A vím, že až mi tyto síly zase dojdou, můžu se vrátit a oddat tichým lesům tvým, tak pa Lysá horo.