Nevzpomínám si přesně, co bylo před rokem. Myslím si, že už tehdy jsem věřila na lepší budoucnost. Neříkám, že můj rok byl nějak super úžasný. Je to všechno jen o přístupu. Moje dřívější já by si z tohohle roku zapamatovalo hlavně moje zlomené srdíčko, které bylo zlomeno nesprávnou osobou, kterou jsem si příliš idealizovala. A i když jsme spolu skutečně měly nějaké hlubší pouto, tak bych s ní určitě nebyla šťastná, kdybychom spolu skončily. A možná kdyby mi nezlomila to moje křehký srdíčko, tak nikdy nepoznám někoho mnohem lepšího. Moje dřívější já by si z tohohle roku zapamatovalo hlavně to, že jsem opět spadla do poruch příjmů potravy a byla jsem posedlá svým tělem. Každý den jsem se koukala do zrcadla a vážila se. Moje dnešní já je vděčný za to, že jsem se z toho dostala a dokážu zase normálně jist, bez výčitek a koukání na kalorie a ještě jsem si zvládla udržet svou váhu. Moje dřívější já by si zapamatovalo to, že jsem si v tomto roce znovu fyzicky ublížila. Teď jsem na sebe moc pyšná že nejen že jsem s tím dokázala zase přestat, ale dokázala jsem zastavit i svoje psychické ubližování, které bylo mnohem horší. Dokázala jsem na sebe přestat koukat jako na nejzbytečnější věc na světě. Dokázala jsem ze své hlavy odstranit všechny toxický myšlenky, který mi byly do hlavy vtloukávany několik let od jednoho člověka, kterého jsem v tomto roce dokázala odříznout, což jsem sice dokázala i několikrát před tím, ale teď už si mnohem víc věřím v tom, že se k němu nevrátím. Byl tu vždycky pro mě a brala jsem ho dost jako jistotu, když jsem se cítila naprosto sama. Věděla jsem, že tu pro mě vždycky bude, protože sám nikoho jiného nemá. Nezáleželo mi na tom, že byl na mě někdy hnusný, hlavně že jsem nebyla sama. A někdy bych mu pořád nejraději napsala a pochlubila se se vším novým, co se mi děje a daří. Ne proto, že bych se chtěla vytahovat, ale proto, že jsem věděla, že vždycky ocení moje úspěchy, i když to nedává najevo. Vím že uvnitř ho to trošku těšilo.
Ale hlavně jsem se naučila vnímat víc ty pozitivní věci a ne jen ty negativní. Protože nikdy nebude všechno naprosto dokonalý. Pořád se vám budou dít nějaký špatný věci. Ale i přesto můžu klidně říct, že jsem tento rok byla poprvé po dlouhé době skutečně šťastná. Čeká mě toho ještě hodně, ještě na sobě musím dost pracovat, ale tento rok pro mě byl neskutečným posunem. A už se těším až se příští rok budu dál zlepšovat a budu šťastná. Sama se sebou i s ní. Po jejím boku je přeci jen všechno jednodušší, ale musela jsem na sobě zapracovat, abych byla tam, kde jsem teď. Jsem za ni moc vděčná a dělá mě moc šťastnou, ale není to vůbec o tom, najít toho druhého, který vás zachrání. Musíte se nejdřív zachránit sami.
