Washingtonské grotesky

Příběhy z blízkého okolí očima plavčíka

[grotesky]

michalsodek_cv18.pdf

[grotesky]

michalsodek_portfolio18.pdf

My new portfolio

[grotesky]

Stárnu

August 05/2015

Občas se stane, že mi v Česku vykají, a asi to patří k věku. Ekvivalent v angličtině je, když vás osloví jako Sir nebo Madam, ale to chápu spíš jako slušnost než otázku věku. Ale to, že mě někdo osloví Mister, se mi dnes stalo poprvé.

Prcek na bazénu: “Mr. Michael, can you throw me in?”

Jasně, buddy.

¯¯\(ツ)/¯¯

[grotesky]

Studená sprška

August 03/2015

Mám dojem, že tento den jsem dostal svůj první complaint přímo od property managera. Nadpracovával jsem si totiž hodiny na cizím bazénu, kde bývám jen občas, a už mi tam nikdy další směnu nevypsali.

Pracoval jsem s Dariou z Ukrajiny, což se taky nestává často, a napadlo nás, že se budeme polívat vzájemně vodou. Bystré mysli kupředu, že. Začalo to u hadice, klasika, přes kelímky s vodou, až mě pak Daria překvapila kýblem vody. Zavolala mě do pump roomu a čekala schovaná za rohem. Chytrá.

Samozřejmě mě zlila od hlavy k patě a netrvalo to ani 2 minuty, než přišla sama manažerka z officu, s otázkou co to jako má znamenat.

Zkouším to vtipně zahrát, že “While she was using the hose I slipped into the stream and got wet.”

Manažerka zakroutila očima a říká “Yeah right. Can you stop doing that–”

Error 404: Smysl pro humor nenalezen.

[grotesky]

Nová kamerka

August 01/2015 

Jupí, dorazila mi nová kamerka poštou. Přemýšlel jsem i nad alternativami, ale rozhodlo mě, že Xiaomi YI umí natáčet FullHD v 60p, což u GoPro umí jen ta vyšší kamerka za 400 dolarů (oproti 150). A myslím, že jsem udělal dobře.

První video, co jsem s ní natočil, byla moje cesta do práce:

[grotesky]

New York

July 26/2015

Poprvé v New Yorku. Ve všech velkých městech mě vždy zajímají dvě věci, místní metro a místní park. Z vyprávění jsem očekával to nejšpinavější metro, kde budou běhat krysy o velikosti kočka, ale ve skutečnosti to nebyla žádná hrůza. Rozhodně lepší než metro v DC.

Nejvíc jsem se těšil, že si lehnu do trávy v Central Parku a to je přesně taková paráda jako se říká.

[grotesky]

Bowlingové sprostosti

July 22/2015

Jednou za léto vždycky zaměstnavatelé pořádají společnou akci pro svoje plavčíky. Letos jsme šli na bowling a sešlo se tu doatatek guardů na to, abychom zaplnili všechny dráhy.

Mě však mnohem víc zajímala obrazová gramotnost napříč kulturami. Proto jsem využil toho, kolik evropských zástupců se tu sešlo, nakreslil na papír jeden symbol a zjišťoval, kdo všechno jej zná.

K dispozici jsem měl kromě Čechů Američany, Slováky, Ukrajince, Maďary, Srby a Poláky. Co myslíte, kdo to poznal?

Češi, Slováci, Poláci a někteří Srbové ano, ale Maďaři, Ukrajinci a Američani nemají ponětí (anebo to kreslí jinak). Tak jsme aspoň všichni hromadně nakreslili, jak si predstavujeme sprostý obrázek pěkně u nás.

[grotesky]

Toastmasters

July 20/2015

Domluvil jsem si tu první videozakázku. Jedná se o debatní skupinu Toastmasters, kde se lidé učí, jak vystupovat na veřejnosti a získávat sebevědomí. Formát mi zadali předem, takže o žádnou velkou kreatívu nešlo, ale aspoň se ve videu dozvíte, proč tam členové chodí.

[grotesky]

Bittorent vs. Netflix

Nedávno jsem na poolu zaslechl zajímavou debatu. Kyryl, spoluplavčík z Ukrajiny, říká Američance: „Hele, já nemám doma moc rychlej internet, ale chtěl bych se podívat na jeden film. Mohla bys mi ho stáhnout z Torrentu?”

Ona zmateně: „Co to je Torrent? Není lepší se podívat na Netflixu?”

Kyryl: „Co to je Netflix?“

Dva typy lidí.

[grotesky]

Backflip

Chodí nám na bazén hodně lidí, co se snaží efektně skákat salta do vody, ale jen jednomu to opravdu jde. Jmenuje se Tristan a říkal o sobě, že je potomek indiánů, těch se moc nevidí. Jednou se ptám “So, people call you thirsty?”

– “Yeah and I can call you jerk.”

Asi se jeho jméno tahkle nezkracuje.

[grotesky]

10 minut v Ultra baru

July 10/2015

V okolí DC bývá tradičně každé léto hromada evropských plavčíků, proto tu můžete prakticky každý týden narazit na lifeguard party v některém z asi 4 hlavních klubů v centru, které se o tento tržní segment zajímají. Jedním z nich je Ultra bar na F Street a ten je z nějakého důvodu mezi plavčíky nejznámější.

A shodou okolností mi na bazén začal chodit jeden vyhazovač z Ultra baru. Už nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale slovo dalo slovo a domluvil mi schůzku s majitelem klubu. Moje představa byla zpočátku ta, že plodem naší spolupráce bude nějaké video, anebo aspoň fotky jako loni v nedalekém Rosebaru, ale majitel měl evidentně jiné plány. Domluvili jsme se, že když mu přivedu 20-30 lifeguardů na akci, zařídí nám privátní místo ve VIP včetně alkoholu, což neznělo zase tak špatně.

Přes naši plavčickou skupinu na FB se mi podařilo domluvit solidní počet 31 guardů a protože jsme Češi, počkali jsme si na nejbližší lifeguardskou party, kde neplatíme vstup. VIP zóna byla super, dostali jsme obrovskou vodku a zásobu piva pro vsechny, ale ještě předtím se musím zmínit o jiné věci. Touha natočit video mě úplně neopustila, takže jsem si vzal s sebou zrcadlovku s vybavením, že nasbírám materiál pro svoje video o plavčících.

Všechny plavčíky jsem pěkně provedl přes VIP vstup, takže jsme předběhli asi 20minutovou frontu plnou Američanů (sweet), ale ochrance se vůbec nelíbil můj foťák přes rameno. Nejdřív chtěli, ať jim ho nechám u vchodu, což jsem odmítl s tím, že jsem za nej daval 800 dolarů a ještě by ho ztratili. Tak jsme se domluvili, že jim nechám do úschovy baterku z foťáku, ale že si ho můžu nechat.

Co nečekali, bylo, že si s sebou vždycky beru náhradní baterku, takže hned po vstupu jsem začal natáčet a fotit. Co jsem zase nečekal já, bylo, že mají všude po klubu kamery a někdo je evidentně bedlivě sleduje. Vydržel jsem v klubu 10 minut, než mě chytl za límec sám známý majitel a vyhodil mě před klub s tím, že pro dnešek stačilo.

Myslím, že už do Ultra baru nesmím.

[grotesky]

Independence Day na fotkách

[grotesky]

Independence Day

July 4/2015

Den nezávislosti je pro Ameriku největší z největších svátků. Loni jsem to minul, takže tento rok jsem nemohl nechat všechnu slávu uniknout. Příprava proběhla už na bazénu, protože před ohňostrojem nebyl čas jezdit domů, a v bicyklové koloně čítající asi 12 plavčíků jsme se vydali podél řeky Potomac směrem k monumentu, kde bývá nejlepší výhled.

Ohňostroj trval všehovšudy 25 minut a i když musím uznat, že byl kvalitní, rodilí Brňáci jako já jsou v tomto ohledu poněkud zmlsaní. Jak možná víte, na brněnské přehradě se každoročně v květnu koná týden ohňostrojů, který oslavuje Brno jako město uprostřed Evropy – Ingnis Brunensis. Jednotlivé ohňostroje mají na starost týmy z různých koutů světa a takovou podívanou máloco překoná. A hlavně tedy brněnské ohňostroje jsou synchronizované s hudbou.

Ale jak říkám, americký ohňostroj byl i tak skvělý, zejména při našem výhledu, kde se zrcadlil podruhé o řeku. Všechen náš alkohol zmizel ještě během barevné show a pokud si vzpomínám dobře, Američané okolo byli ukáznění, zatímco největší hluk jsme vyráběli my Evropané. Po skončení jsme se vydali k samotnému Lincolnovu memorialu a zde vznikla i tato společná fotka.

[grotesky]

Flash

July 2/2015

Na seznam navštívených podniků v DC přibyla nová položka, klub Flash. Steve nás navnadil na příslib kvalitní house music a toto očekávání bylo bezezbytku splněno. Jenom jsme jsem to trochu přehnal s alkoholovou přípravou, nebo jak říkají Američani, pre-gaming.

Přemýšlím, kolik alkoholu měl nejsilnější absinth, co jsem kdy pil, protože Stevův nápoj ho zřejmě v procentech předčil. V USA používají jedno alternativní označení voltáže v alkoholu, kterému se říká Proof a to je vždy dvojnásobek %. (Evidentně když už mají vlastní jednotky pro všechno ostatní, proč ne pro procenta.) Nápoj se jmenoval 151 Proof.

Flash club vypadá dost dobře, má tři patra a v tom horním je balkón s malými kamínky na zemi, je to trochu jako pláž v Chorvatsku. Já jsem si rychle našel opilou zábavu. Nabral jsem vždycky hrst oblázků ze země a chodil holkám otevírat dlaně a dával jim do nich kamínky. Zpočátku to bylo aji fajn a pár holkám, co zrovna nestály na balkóně a nevěděly, odkud se oblázky berou, to přišlo i legrační, ale po čase se to omrzí. A to opilým lidem tak dobře nedochází.

Pak jsem se asi ztratil a půl hodiny jsem unikal snaze všech se mi dovolat nebo dopsat, protože jsem neslyšel mobil. Steve si začal myslet, že mě museli vyvést z klubu, dokonce mu to jeden vyhazovač potvrdil, a pak údajně začalo zlo. Já jsem teda po návratu ke skupině viděl jenom zlomek, ale i tak jsem ho nikdy neviděl takhle zuřit, byl jsem “Fuckin European guy“. Ou. Objednal jsem pak na usmířenou 6 tequil Patron, celkem $48. Ou.

Zbytek večera byl ale super, co si pamatuju, a domů jsme dorazili něco před pátou. Usnul jsem na zemi v obýváku tak, jak jsem přišel, snad i v botech. Od Steva přišla ráno jenom smska "Tivole"

Jo a večer jsem potkal jednu Jihokorejku, tak jsem se hned ptal, jestli je pravda co se říká, a kdybych si ji chtěl vzít, jestli opravdu musím porazit jejího taťku ve Starcraftu.

“Yep”

[grotesky]

Kyselina

June 30/2015

Vsadím se, že na výcviku plavčíka nejednou uslyšíte historku o snickersce – údajně když potřebujete vyhnat lidi z bazénu a mít volnější den, stačí skočit do obchodu, koupit jednu hnědou tyčinku, tajně ji hodit do bazénu, chvíli dělat divadlo, že to vyrobil někdo z návštěvníků, a máte na pár hodin klid od lidí. (V případě průjmu se zavírá bazén dokonce na celý den, ale to nevím, jak nasimulujete.) Teď už i já mám jednu vlastní historku, možná ne tak dobrou, ale začínalo to slibně.

Zrovna minulý týden začalo tak decentně pršet – dost na to, aby to lidi vyhnalo domů, ale ještě ne tolik, abych musel zavřít bazén. Což je nejhorší, protože se mi ve vodě zůstal rochnit tata a jeho dva malí synové z donucení. Oba chtěli jít domů, ale jemu se chtělo plavat. Byl ve vodě v dešti už dobrou hodinu a konec pořád v nedohlednu – jak touhy plavat, tak deště. A zkuste za deště hodinu zbytečně sledovat 3 hlavy ve vodě.

Vyzkoušeli jsme tudíž naší první zbraň, break time pro děti. Na 15 minut se nám tím podařilo vyhnat oba syny z vody, ale to tatovi nezabránilo plavat, takže efektivita se ukázala jako mizerná. Takže plán zněl jasně: Musíme dostat z vody všechny tři naráz.

Změřil jsem pH vody a bohužel bylo úplně v pořádku, takže nebylo potřeba nic do vody přidávat; ale s tím si věděl rady Kyryl, druhý plavčík – skočil do koupelny s kanystrem od kyseliny a celý ho napustil vodou. Takže jsme sehráli divadlo, že přidáváme do vody kyselinu a to je potřeba opustit bazén na 15 minut. Oproti očekávání si ale všichni tři sedli na kraj a čtvrt hodiny sledovali vodu. Když ani toto ne zabralo, vzdali jsme se. Nezbylo nám než za deště další hodinu zbytečně sledovat 3 hlavy ve vodě.

Příště zkusíme tu snickersku.

[grotesky]

Stejný bazén, nový plavčík

June 27/2015

Toto léto mám taky nového spoluplavčíka. Je to dost rozdíl oproti loňsku, Stevan že Srbska minulé léto sice vůbec anglicky neuměl, ale domluvili jsme se vždycky. Občas, když nerozuměl nebo neznal slovo v angličtině, museli jsme do ruky vzít papír a kreslit, ale ani jednou jsme to nenechali být a vždycky na všechno došli.

Až letos mi ale přišlo, že si na bazénu nepopovídám. Letošní plavčík se jmenuje Kyryl, je z Ukrajiny a anglicky docela umí, ale ze začátku skoro neřekl slovo. Tento příspěvek jsem chtěl nechat uzrát, než ho trochu poznám, a po měsíci už je to lepší.

Lidi na bazénu mi říkali, že zatímco se mnou si v klidu popovídají, on je trochu jak robot. Musí to být dost rozdílná zkušenost, když si návštěvník po příchodu promluví se mnou, anebo s Kyrylem.

“Hi! How are you? Do you want us to sign in?”

Kyryl na to odpovídá bez emocí “No, just show pool pass. Thank you.”

Postupně si ale zvyká a i se s ním dá bavit. Zpočátku jsem počítal jeho úsměvy a za červen, pokud nepočítám na fotkách, jich bylo asi 7. Ostatně zvykám si na to i já, na Ukrajině jsou zřejmě lidi opatrnější.

Včera večer jsem mu kupoval pivo, protože je Kyrylovi teprve 19, a při odchodu říkám spolubydlícím „Já budu hned zpátky, jen jdu děckám koupit alkohol”. Normálně se naše jazyky dost liší, ale tomuto rozuměl. A jinak, taky píše blog, pokud rozumíte rusky. Já ne.

[grotesky]

Apple Store

June 22/2015

Rozbil se mi MacBook. V sobotu cestou z bazénu masivně pršelo, já jsem měl svého Aira v batohu a nevím, jestli navlhnul, ale nejde mi od té doby zapnout. Nic moc situace, takže musím volat na Apple Support.

Oproti loňsku se rozmohlo na všemožných infolinkách diktování. Takže namísto „Pro informace stihněte jedničku, pro přepojení dvojku…“ uslyšíte něco jako „Zvládám celé věty, s čím si přejete pomoct? Můžete říct například: opravy“. Šetří to čas a zvlášť na infolince Applu to funguje dobře. Zasekl jsem se však na zadávání sériového čísla, kdy mi systém nerozuměl, tak mě přepojil na živého operátora.

Abych mu to usnadnil, říkám ke každému písmenu sériového čísla slovo. Jenže mějte v angličtině slovo pro každé písmeno, tak říkám: “P, as in Paper; seven; four; R like a, um… Redneck” a v tu chvíli šel operátor do kolen. Nemohl jsem si vzpomenout třeba na skálu, řeku nebo čistě červenou barvu, muselo mě napadnout označení pro vidláka z jihu. Nevadíí.

Každopádně domluvil jsem si schůzku v místním Apple Store a to bylo porvé, kdy jsem navštívil toto zařízení. Čekal jsem, že tam uvidím spoustu die-hard fanoušků, ale Apple lidé jsou docela normální vzorek populace. Taky jsem si poprvé potěžkal nový dvanáctipalcový MacBook a to se mi nechtělo věřit, že není maketa. Nepřišel mi o moc těžší než můj iPad Mini s obalem.

Každopádně důvod mé návštěvy bylo zjistit cenu opravy a ta je asi tak $300. Můj MacBook Air 13″ 2012 má po třech letech hodnotu asi tak $600, oni mi chtějí vyměnit celou základní desku, což mu zvýší životnost, tak si říkám asi oukej.

Update: Po diagnóze zjistili, že za to může skutečně voda na desce, a cena opravy se zvýšila na nějakých $700. Tak to ne, díky.