Nejzranitelnější článek naší civilizace je zemědělství.
Kdyby dneska nastal nějaký krach civilizace (nukleární válka, dojde ropa, zhroucení, nemoc apodobně), tak nastane potravinová nouze horší než ve starověku.
Jakmile se zhroutí dopravní řetězce a industriální zemědělství nebude možné (chybí palivo do strojů, průmyslové osivo, hnojivo, herbicidy a pesticidy), budeme ve stavu horším než primitivním. Nejenže nebudeme mít výdobytky naší doby, ale ani výdobytky doby minulé. Nastane totální nedostatek zemědělských nástrojů (kos, srpů, pluhů atd.), natož lidí co je umí ovládat nebo vyrobit. Bez strojů narazíme na to, že máme minimum tažných zvířat (koní a volů), postrojů na ně a lidí co s nimi umí zacházet.
Lidi v minulosti (středověk, antika až doba bronzová) budou ve srovnáním s námi potravinově zajištění. Jednoduše proto že oni měli znalosti jak provádět neindustriální hospodářství. Jediné dvě výhody co bychom měli je materiální dostatek (snadný přístup k zemědělské půdě, kovu, stavebnímu kameni, oblečení atd ) a vyšlechtěné plodiny s výrazně vyšším výnosem (za předpokladu že ty plodiny dokážou přežít bez průmyslového osiva, hnojiva, pesticidů atd.).
Nakonec by se lidi asi velmi rychle naučili jak zemědělství provozovat, z motorů aut a sloupů pouličního osvětlení si vykovali nástroje a situace by se stabilizovala, ale prvních několik let by následoval hladomor destruktivních rozměrů.
Nejvíc by byli zasažené hustě obydlené, vyspělé oblasti jako Evropa, Japonsko, pobřeží Číny. Indie by se s tím podle mě vyrovnala překvapivě dobře díky tomu, že tam stále existují silně rurální oblasti a modernizace proběhla relativně nedávno, takže návrat k neindustriálnímu zemědělství by nebyl tak náročný a destruktivní.
origamiaround
titsay
gummygunk
blakekathryn
janainaart
