Optimista, pesimista nebo realista. Co z toho jste? Jak se to vůbec pozná?
Já bych rád dnes zavítal do vod optimismu, a jak tyto lidi osud zkouší.
Určitě jste již někdy zažili ten moment. Ten moment, kdy se pos**lo úplně všechno, do čeho jste vkládali to největší úsilí posledních pár měsíců. Chuť se na místě profackovat nebo nejlépe zastřelit své já před 30 vteřinami, není tak úplně od věci.
Co vlastně ten moment obsahuje? Co je na něm tak zvláštní? Není to nic složitého, většinou trvá tak 10-20 vteřin. Kdo hádal, že je to jedna věta, jedna jediná věta, tak získává velké bezvýznamné plus.
Ne. Kašlete na pluska, dostanete hvězdičku, protože poskládat pár slov za sebe do jedné věty, po které Vás vyhodí z práce, rozejde se s Vámi přítel/kyně, ba hůř - ani se s Vámi nedá dohromady, je vážně úctyhodný výkon.
Teď, když byla stručně popsáno, jak taková zkouška osudu vypadá, tak si natrénujeme jak reagovat jako optimista.
A to: nijak. Stačí zírat do dáli, nechat si hrát v hlavě svou oblíbenou písničku a mávat jak tučňáci z Madagascaru.
Protože zde není nejmenší důvod projevovat své emoce, když jste si vědomi následků své zbrklé reakce, nebo mám říct - přílišné upřímnosti? Je tu stále mnoho lidí, kteří ji nezvládají konzumovat. A je to škoda, protože Vy jste pak ten zlej. Ten, co řekl že se ta zelená kabelka k těm hnědým lodičkám nehodí (nejsem modní expert, ale tahle kombinace je vážně tragická. Vážně). Rázem je z toho scéna.
Proč? Však vy jste byli ti jediní, co na rovinu řekli že je to nevkusné a ti ostatní jen falešně přikyvovali a smáli se za zády.
Svět by byl mnohem hezčím, lepším a jednodušším místem, kdyby se dal vracet čas. To bohužel jen tak lehce nepůjde, tak se prosím naučme přijímat upřímnost. Stále moc složité? Dobře. Začněme u sarkasmu.
