Unfortunately I’ve let my brain rot for a few months.
let's talk about Bridgerton tea, my ask is open
Cosmic Funnies
Three Goblin Art

Kaledo Art
Jules of Nature

No title available
Today's Document

blake kathryn
Sweet Seals For You, Always

ellievsbear
$LAYYYTER

Origami Around

@theartofmadeline
untitled

★
he wasn't even looking at me and he found me
TVSTRANGERTHINGS
PUT YOUR BEARD IN MY MOUTH
One Nice Bug Per Day

Andulka

seen from Germany

seen from Malaysia
seen from United States
seen from United States

seen from Türkiye

seen from Switzerland

seen from United States

seen from Indonesia
seen from United States

seen from T1

seen from Germany

seen from United Kingdom

seen from India

seen from United States
seen from United States

seen from Italy

seen from Singapore
seen from Malaysia
seen from United States

seen from Malaysia
@itsapstudio
Unfortunately I’ve let my brain rot for a few months.
lately
📍 Harvest Moon Tattoo Prague
Shot on my new Kodak Charmera aka labubu for photo freaks
Bret Easton Ellis: White | 5/10
Ok, Bret.
Zakoupením této knihy jsem se vystavila nemalému riziku, že mě to nasere a budu mít problém oddělit autora od umění.
A o tom tak nějak ta celá kniha je. Přesněj řečeno sbírka esejí, jediná non-fiction, kterou BEE napsal.
White je upuštění páry bílého muže v Hollywoodu cca mezi 2015-2019. Woke kultura, první výhra Trumpa ve volbách, polarizace, politizace umění. To jsou všechno témata, o kterých Bret rantuje s kadencí, která tak dobře funguje v jeho fikci.
Problém ale je, že v podstatě nepřináší žádnou novou myšlenku ? Ani když si představím, že jsme 7 let zpět.
Kritizuje elitismus v liberálních kruzích, ale vlastně se sám stává elitistou, když se nonšlanatně povznáší nad celou tou debatou o politice. Píše to hlavně, aby z toho vyšel dobře sám před sebou a prokázal svou jedinečnost. (To mu nemůžu zazlívat a je to past, do které padám i já každej den.)
Mezi tím mu ale podle mě trochu nedochází, že to, co považuje za spektákl a estetickou volbu (Trump, Kaye etc), může mít záhy velice reálnej dopad a že oddělit politiku od umění v některých etapách dějin tak úplně nejde.
Ale na druhou stranu je to brutální časová kapsle. Rozhodně bych to četla jinak v roce 2019 než teď, když všechno potemnělo.
Bret udělal v této knize úplně všechno proto, aby mě urazil. Prozradil ale na sebe, že je vlastně edgy stárnoucí chlápek, kterej si v minulosti užil hodně srandy (část esejí o jeho knihách, vtazích, o filmech a dokonce o gay kultuře je mega zajímavá) a přesně tímto pohledem je potřeba to číst.
Ráda se konfrontuju s odlišnýma nebo komplikovanýma názorama, když jsou podaný na nějaké úrovni. A to mi tato kniha poskytla. I když poslední 3-4 eseje už prostě bylo jen brblání.
Hodně by mě zajimalo, jestli by to napsal stejně i v roce 2026.
Bret Easton Ellis: Imperial Bedrooms | 5/10
Svůj rok návratu ke čtení jsem začala BEE a taky ho tím končím. Toto je poslední kniha, kterou jsem přečetla v roce 2025.
K mému úžasu jsem v ní objevila původní účtenku z roku 2010. Knihkupectví ještě existuje a jde najít na google maps.
Bohužel tam ten úžas tak nějak končí. Toto je první kniha, která mi přišla od BEE fakt slabá. Myšlenka pokračovat s postavami z Less Than Zero není špatná. Ale tak nějak tomu prostě chyběla pointa. Má to autorův styl, ale ne hloubku. Trochu mi přišlo jako by to byl nějaký draft mezi LTZ a Shards, co si měl ještě trochu poležet v šuplíku.
Rok jsem začala nejlepší knihou a skončila nejhorší knihou od BEE, a to je svým způsobem uspokojující.
Ira Levin: Rosemary’s Baby | 10/10
Podařilo se mi ji sehnat v nejhezčím anglickým vydání z 60. let s zeleně barveným hřbetem. Na paperback dobrý!
Extrémně efektivní příběh. Je to kraťoučká kniha, která nechodí kolem horké kaše, ale zároveň i během 150 stran dokáže vybudovat atmosféru, přiblížit dobu a rozpumpovat představivost. Možná je to i tím, že jsem viděla dřív film, kterej je samozřejmě ikonickej (a téměř slovo od slova knihu kopíruje).
A teď co je na tom tak přelomovýho?
Ira Levin se narodil v roce 1929 a knihu napsal v roce 1967, bílej týpek židovskýho původu se vzděláním ze soukromé školy v New Yorku. Optikou dnešní kultury ho tak nic nepředurčovalo k tomu, aby napsal jeden z nejfeminističtějších románů, co jsem kdy četla.
Proč Rosemary nikdo neposlouchá? Proč konstantně downplayuje svou bolest a potlačuje intuici? Proč se lidi zajímají jen o její plod a ne o ni? Proč je její manžel takovej debil?
Extrémní hororovost příběhu spočíva v tom, že Rosemary je jen nádoba na dítě. A vlastně je docela jedno, že je to malej satan.
Věřím, že to bylo relevantní v 60. letech během sexuální revoluce a je to tragicky relevantní i dnes o 60 let později.
Jdu hledat další knihy od Iry Levina.
John Steinbeck: East of Eden | 7/10
Z této knihy jsou všichni posraní. Takže proto jsem si to taky přečetla.
Kniha je opravdu dlouhá. V tomto vydání přes 600 stran malým písmem a řádkováním. Musela jsem si to v knihovně prodloužit.
Čte se to trochu jako Bible. Totální sága. O rodinách, co žili v Kalifornii na přelomu století. O počasí. O vztazích, o generační zátěži a osudovosti.
První půlka knihy se čte docela složitě, jak starej zákon. Druhá půlka dostane spád a pak je najednou konec.
Je to must read americké literatury? Ano. Zasáhlo mě to po osobní rovině? Ne.
Ještě musím dát rewatch filmu, abych zjistila, jestli to má s knihou něco společnýho.
year 1 of not posting wrapped on instagram
AaaAaAa
Stephen King: Pet Sematary | 8/10
Takhle to teda vypadá, když je SK ve formě.
Tuhle konkrétní knihu si koupil V. v Seattlu v Twice Sold Tales, takže se jí nikdy nesmíme zbavit. Voní jak parfém Bibliothèque od Byredo.
Není to krátká kniha, ale i když by snesla ještě trochu editace, stojí za to to vydržet do konce.
Měla jsem z toho stejnej pocit, jak když koukám na klasický horory z 80.-90. let. Jakási zvláštní nostalgie.
Jinak tu máme klasickou postavu rozervaného muže, jak je u SK zvykem. Postupně se uzavírá sám do sebe a jako vždycky to nedopadne dobře.
Někdo by řekl, že je to efektivní próza. Prostě se to docela dost dobře čte. Nejlepší jsou popisy hřbitovů (množné číslo). A tak by to vzhledem k námětu mělo být.
Někoho budou možná triggerovat odkazy na původní obyvatelstvo, ale já jsem bohužel nedovzdělaná slovanka, takže neumím rozpoznat ty nuance.
Překvapilo mě, že některý pasáže byly fakt docela nechutný. Nečekala jsem, že půjde do takových detailů.
I po pár dnech jsem o knize přemýšlela, takže za mě dobrý.
A toto jsem si vyfotila, až bude nejhůř (v únoru):
this is what youtube was made for
The Chapel of the Virgin Mary in Ticháčkův Forest is a small religious structure located near the village of Suchý Důl in the Náchod district of the Czech Republic. It was built in the 19th century following reports of Marian apparitions.
A spring of clear water flows nearby, which many locals consider to have healing properties.
The site retains a mysterious, almost timeless atmosphere, enhanced by the forest’s solitude and the sense of devotion that still draws people here today.
Read the whole lore here.
Hrbitovni kostel Panny Marie, Broumov, Czechia
Olsanske hrbitovy, Prague
Bret Easton Ellis: Less Than Zero | 9/10
Here we go again.
Moje BEE jízda pokračuje.
Kolikátej život musíš žít, abys toto napsal v 19-21 letech?
Zatímco většina autorů se ve svým debutu tak nějak hledá, tady Bret je téměř ve finální formě.
Přečíst si potom nebo předtím The Shards je naprosto esenciální. A bohužel taky mít nějakej věk, aby si člověk zvládl vytvořit trochu odstup od svýho dospívání. Jo a taky nejít po shock value té knihy; prostě pokud si myslíte, že sex a drogy jsou v knihách kvůli sexu a drogám, tak to nečtěte.
Less Than Zero je jako bych v nějaké hodně dramatizované formě psala o sobě v dospívání. Nechybí mi nic ze skvělé pozorovací schopnosti a nic z osobní morálky. Jsem ale za naprosto neproniknutelnou mlhou nicoty.
Drobný rozdíly v popisování světa kolem sebe (a tím sebe) mezi LTZ a TS se mnou extrémně rezonovaly.
Nemám s hlavníma hrdinama společný absolutně nic, ale naprosto BEE rozumím. V 16 i ve 32.
Side note: Před pár lety jsem viděla film a nemá to spolu vůbec nic společnýho?? Wtf.
Ray Bradbury: Something Wicked This Way Comes | 7/10
Tato kniha se čte jako text od Sleep Token. Velice poetické. Hezké věty. Představovala jsem si to hodně v hlavě jako film.
Má to ale jeden háček. Something Wicked This Way Comes má jako hlavní charaktery dva malý kluky a já prostě ty dětský postavy nějak nezvládám.
Hodně mě bavilo si to představovat, ale spíš kvůli té vizuální stránce, kterou jsem dokázala v hlavě fakt vyladit, než kvůli samotnýmu ději.
Bylo tam nějaký hlubší ponaučení? Bylo. I tak ale spíš knihu oceňuju pro estetiku nebo dokonce styl.
A taky jsem si celou dobu říkala, že je tím určitě inspirované American Horror Story Freak Show.
Uvidím, jak se to ještě uleží.