[naiveblondegrl]

Dokud to bude trvat, užiješ si to, a bude to stát za všechnu tu bolest na konci.

[naiveblondegrl]

Naším osudem bylo potkat se, ale ne být spolu.

[naiveblondegrl]

Vybrala jsem si sebe. Jsem svoje priorita.

A to je nejvíc!

[naiveblondegrl]

Co tě nezabije, to tě přizabije.

[naiveblondegrl]

Občas si říkám, že je život opravdu komedie.

Znovu mi do cesty poslal modrookýho, po tolika letech. Ale aby toho nebylo málo, je tu i někdo jinej. Někdo, kdo se zatím tváří, že mě vidí a chápe moje myšlenky. Je vlastně takovej nepopsanej list.

A já nevím jestli začít psát novej příběh nebo dát šanci někomu, o kom jsem snila tolik let.

Musím si vybrat, vím to. Ale, co když si vyberu špatně?

[naiveblondegrl]

Zavři oči a představ si budoucnost, jakou si přeješ.

A až je otevřeš, to bude tvoje rozhodnutí.

[naiveblondegrl]

Za obzorem je neznámo.

Tvoje budoucnost.

Jenom čeká, až ji objevíš.

… a tohle období bude jen matnou vzpomínkou.

[naiveblondegrl]

Někdy mi chybíš, ale jsem ráda, že už tu nejsi.

[naiveblondegrl]

Jakmile jsem začala mít pocit, že v mým chaotickým životě do sebe konečně něco zapadá, hned jsem zase dostala po držce.

[naiveblondegrl]

Doufám, že potom všem, tam někde čeká někdo, kdo mě nenechá zase a znovu spadnout.

[naiveblondegrl]

Někde tam hluboko v sobě čekám, že mi napíšeš na dobrou noc. Tak jako dřív.

Ale.

Už nic nebude jako dřív. Rozhodla jsem se odejít. Ne proto, že bych tě neměla ráda, ale proto že jsem začala mít ráda sebe.

Chtěla jsem znát odpovědi na svoje otázky. Chtěla jsem ti toho tolik říct, když jsme se naposledy viděli.

Ale.

[naiveblondegrl]

Potřebovala jsem, abys odešel.

Abych věděla, že to zvládnu sama.

[naiveblondegrl]

Nedokážu tě ztratit a bojím se tě opustit.

[naiveblondegrl]

Když je to opravdové, nemůžeš od toho jen tak odejít.

[naiveblondegrl]

Občas se nechám unést a představuju si, jaký by to bylo společně dospívat. Představuju si výlety, který jsme společně mohli podniknout, koncerty, na který jsme mohli jít. Noční debaty na balkoně u vína a hlavně ty společný rána.

Zajímalo by mě, jaký by byl náš svět, kdybychom se potkali dřív.

[naiveblondegrl]

Už to budou dva roky, co jsem se ocitla v toxickým vztahu. Vím to, že to není správný a ničí mě to. Chtěla bych z toho ven, odejít od něho. Ale něco mě nutí zůstat. Vím, že nikdy nebudu jeho přítelkyně. Vždycky budu “ta druhá”. Nikdy mě nevezme za ruku na veřejnosti a nedá mi pusu před celým světem. Nikdy to nebude příběh o nás dvou.

Svýmu okolí tvrdím, jak jsem s tím v pohodě, že pro mě ten člověk skončil. Že nejsme v kontaktu a já přitom, tam někde v sobě živým malou jiskřičku naděje, že přijde a řekne mi, že budeme spolu. Jen my dva. Vím, že se to nestane. Ale stejně pokaždý odepíšu a souhlasím s tím, že se máme vidět.

Hraju silnou a vyrovnanou holku a přitom pokaždý, když zavřu dveře svýho bytu rozpadám se na milion malejch kousků.

Přitom mi stačí tak málo, popovídat si s někým, komu můžu přiznat svoje strachy, dovolit si sundat masku, nebýt silná a nechat všechny emoce plynout.

Nepřeju si nic víc, než mu navždy říct sbohem.

[naiveblondegrl]

Snažíš se dostat zpátky do mýho života, do mojí hlavy, do mých kalhotek a hlavně do mýho srdce.

Otevíráš se mi víc než tehdy. Snažíš se navázat tam, kde dřív. Jenže to nejde.

Vybral sis, dal jsi přednost jí. Bolelo to, ale tvoji volbu jsem respektovala.

Proto prosím odejdi, stůj si za svou volbou. I když oba víme, že nebyla správná. A nepleť mi víc hlavu. Prosím.