Za posledních několik měsíců jsem se dostal parkárt dostal do situace, kdy jsem už už klikal na košík a objednával Apple Airpods. Vždycky jsem odolal. Takovou drahou zbytečnost přece vůbec nepotřebuju.
Jenže chci ... pozdní sobotní ráno a mě napadá, že nejlepší lék na kocovinu je ... no jasně, udělat si radost :) Objednal jsem Apple Airpods s velkým otazníkem jestli si je vůbec nechám. Přecijen průměrná sluchátka s cenou kolem pěti tisíc jsou proti mému přesvědčení a i když jsem ovce, nemusím mít nutné vše. To si zatím namlouvám.
Jedna měc se ale ukázala jinak. Oni nejsou průměrné. Fakt ne!
Jsou 3 důvody, proč se jich nevzdám...
ta dokonalá jednoduchost - vytáhnu z nabíjecí krabičky, spárují se a můžu hrát
ten zvuk je milionkrát lepší než z drátových Apple sluchátek
na hlavě je vůbec necítím, jsou strašně pohodlné
Je i pár věcí, které mi trošku vadí. Nejsou na celodenní práci - vydrží něco málo přes pět hodin přehrávání a pak končí. Na osmihodinovou směnu to není. Co mě potešilo je, že jsou za 50 minut zase doplna nabité.
Uzavřu to jednoduše. Jestli je ještě nemáte a přemýšlíte o nich, kupte si je, měl jsem to udělat už několik měsíců zpátky ...
Je to skoro měsíc, co se mi změnil život. No dobře, nebudu to přehánět. Jen prostě 3 dny v týdnu nemůžu chodit, v každém supermarketu, kam chodím, jsem musel zjistit, kde mají zdravou výživu, několikrát do týdne řeším, co si dám k večeři bez pečiva a ve špajzce mám místo čokolády oříšky. Ale ani ne arašídy, ale nepražené a nesolené kešu a další.
Takže se toho změnilo docela dost.
Do začátku podzimu jsem měl pohodlnej klidnej život s nějkou občasnou aktivitou. Jasně, rekreačně squash, fitko, kolo, brusle, běh, ale podle endomonda, které hlásilo doslova pár aktivit měsíčně jsem toho moc nenadělal. Nebyl čas pořád sportovat, žejo. Člověk musí věnovat ten čas práci, kavárnám přátelům a ne furt někde běhat.
“Měl jsem asi slabou chvilku nenaplněného života, když jsem na to Alexovi kývnul,” honilo se mi hlavou ve středu po první tréninku. To jsem ještě ani netušil, že druhý den to bude ještě horší. Přiznám se, že už jsem radši zapomněl, co mě napadalo ve čtvrtek, když jsem měl problém dostat vidličku do úrovně úst a nemohl jsem doma sejít schody.
Teď mám za sebou čtvrtý TRX trénink a musím říct, že aniž bych si snižoval zátěž, tělo si velmi rychle zvyká. Do toho dva tréninky běžecké, třetí jsem musel díky nemoci vynechat a nějaké to individuální cvičení s domácí TRX od 3D Fitness a asi jeden 5kilometrový výběh s ukrutnou kocovinou. To moc nedoporučuju. A #coachHonza se to snad nedozví.
#miseSpartanRace je pro mě jasným závazkem a vím, že ji dokončím. Kromě tý hrozný dřiny mě tam neskutečně baví dvě věci. Těch patnáct lidí (dvanáct spartanů a tři coachové) je neskutečně skvělej tým a není jediný trénink, ze kterého bych odcházel bez úsměvu a dobře procvičené bránice. Je až neuvěřitelný, jak se dokáže vzájemně podporovat a dobře bavit patnáct naprosto rozdilných lidí s různou prací, naprosto jiným trávením volného času a různýh povah.
Druhým důvodem dokončení mise jsou trenéři. Jejich “armádní” přístup budete buď milovat nebo nenávidět. Jasně, po tom, co jsem musel vskákat “žabákama” schody za každou minutu pozdního příchodu, takže pětkrát, jsem ten přístup nenáviděl, ale v celkévém pohledu je fungující a skvělej. Nejsme úplně beránčí skupina a na vlky se musí jinak.
Jestli jsem tě alespoň trošku vtáhl do děje našich příprav, tak mi hoď like na profilu a buď mým fanouškem. Napiš mi direct na instagramu @spartanOndra a můžeme se domluvit na společném tréninku. Vždycky máme místa pro hosty a rádi ti ukážeme jaká je to dřina a sranda zároveň!
Je ledový páteční večer, když se s kamarádkou rozhodujeme jestli se někam půjdeme najít. Naivně volám do Čestru jestli náhodou se jim neuvolnilo místo a neseženeme stůl. Nechceme jíst jen klůli hladu, ale spojit to s příjemným místem. Ještě nikdy jsem nebyl v Maso&kobliha.
Volám na rezervaci a i přes telefon je slyšet, jak se obsluha snaží najít mi místo jinde než na baru. I s barem bych se spokojil, ale tohle bylo samozřejmě lepší. Nakonec jsme dostali místa u velkého “sharingového” stolu a v klidu si naobjednávali večeři.
Asi po 20 minutách, na páteční večer strašně rychle, nám přinesli jídlo. To samo o sobě nebudu komentovat, protože bylo fantastický. V průběhu jídla přišla do restaurace asi 15členná skupina cizinců, obsadila zbytek velkého stolu a bar. Když jsme dojedli, tak přišla velmi ochotná obsluha a po formálním dotazu jestli bylo všechno v pořádku nás poprosila, jestli by nebylo možné, že bychom se s dezertem přesadili k menšímu stolu v druhé částu restaurace.
S tímhle nemám problém, ještě navíc, když mi milá obsluha vysvětlila, že je to kvůli tomu, že v protějším Sanshu popletli rezervace a tímhle žehlí jejich průšvih.
Dali jsme si dezert a platíme. Obsluha nám za celou večeři pro dva s pitím a dezerty přináší účet na 345,- Kč s tím, že se ještě jednou omlouvá a pití a dezerty jsou na účet podniku. Abych to uvedl na pravou míru, nejde v tomhle případě o peníze, ale o tu pokoru a vděčnost, kterou obsluha vyjadřovala celou tou komunikací. To už není věc materiální, ale skutečně charakterová.
Fantastické pak bylo, že když jsme nechali spropitné, tak se číšník udivil jestli je to skutečně všechno pro ně, že si to v tomhle případě ani nezaslouží. Opět byla cítit neskutečná vstřícnost z jejich strany.
Do Maso&koblihy příště zajdu ze dvou důvodů. Neskutečně dobré jídlo, skvělé pivo a to nejdůležitější - naprosto skvělá a příjemá obsluha!
Vídeň je krásná 🇦🇹 V historickém centru kroucené úzké uličky, otevřené zdobené chrámy a kostely a všude koňské povozy připomínající dobu dávno minulou. Těším se, že se tam vrátím na Vánoce až bude všechno vyzdnobené, ideálně zasněžené a ještě krásnější 👌🏼 (v místě Vienna, Austria)
Je hnusnej! To je první a jediná věc, kterou jsem ke vzhledu Berlína řekl každému, kdo se mě na něj kdy ptal. Existuje v Evropě město, které má každou druhou ulici rozkopanou, město, kde jeho památky, které stojí za vidění, spočítáte na prstech vlastních rukou, město, kde je jsou hlavně betonové paneláky a posprejované squaty? Přesto je Berlín městem, které miluju a vždycky milovat budu. Berlín mám nepopsatelně silné aroma svobody a atmosféru hippies, která vás po pár hodinách pohltí.
Není snad ulice, kterou jsem prošel, kde by nestálo obytné auto, kde někdo aktuální bydlí a uživá si života. Letní Berlín žije v každé ulici a když tam zrovna není kavárna, tak se o ulici postarají především Turci, kteří mají kebaba a ten v Berlíně neslouží jen k obědu a večeři, ale jako místo pro celodenní komunitní centrum.
Berlín žije.
Mám pocit, že celý Berlín je jeden velký happening. Včera jsem narazil na “summer pride”, kdy byla zavřená východní část Berlín a po zavřené čtyřproudé ulici pochodovali tisíce lidí za jednotlivými alegorickými vozy s technem v reproduktorech. Atmosféra taková, že se přidávali kolejdoucí a když bych neměl kolo, účastnil bych se taky. O dva kilometr dál demostrovali neonacisté a policejní kordon je odděloval od jejich odpůrců. Odtamtud jsem se klidil podstatně rychleji, protože každá ze skupin křičela Německy svou pravdu a vzhledem k tomu, že Německy neumím, nepoznal jsem, která skupina bude mít navrch.
Berlín na kole za jedno odpoledne ...
Jestli jste na tom podobně jako já a nemáte na Berlín moc času nebo jen prostě chcete zažít Berlín z jiného pohledu, pohledu místních, půjčte si kolo. Po celém městě je desítky a desítky půjčoven, ale já jsem šel cestou selfservice a půjčil jsem si kolo přes aplikaci v iPhonu. Na stránkách http://www.nextbike.de/ nebo přímo v aplikaci se zaregistruje přes (české) telefonní číslo a přidáte platební kartu.
Přes první ověřovací platbu si dobijete kredit €9, které máte na ježdění po městě. Půl hodiny stojí €1 a celý den pak €9. Já jsem si půjčil kolo po obědě, jezdil celý odpoledne a stálo mě to €6, což je levnější než celodenní jízdenka na MHD. Místa pro půjčování a vracení kol jsou v celém centru, takže není problém si kolo půjčit na půl hodiny, vrátit ho a kus projít pěšky.
V celém Berlíně jsou cyklostezky nebo pruhy vyhrazené pro cyklisty, takže jsem se cítil úplně v pohodě a bezpečně. Hlavně řidiči s vámi počítají a když (náhodou samozřejmě :))) jedete po chodníku, ani chodci na vás nekřičí.
Ujel jsem 20 kilometrů, začínal jsem u zbytku Berlínské zdi na East side galery, pokračoval přes Alexanderplatz kolem katedrály k Braniborské bráně a dál až k Vítěznému sloupu a pomalu zpátky. Viděl jsem všechno a pěšky bych to za půl dne ušel s klidem jen těžko.
Pár tipů, kde se dobře najíst ...
Máte dvě hodinky času a chcete fantastický brunch se skvělým kafem? Pak zamiřte do Roamers. Nabídka jídel je jednoduchá - chleba s avokádem asi na 5 způsobů a nebo tác se zeleninou, vajíčka ma a případně fazolema. Jenže ono to neskutečně dobře vypadá a ještě líp chutná. Podle fotek si udělejte představu sami. Flatwhite není tak výrazný jako ve většině českých kavárnách a rozhodně ho k brunchi doporučuji. Francouzský toust nebo cheesecake nezapomeňte jako dezert - jsou skvělý!
Na večeři jednoznačně doporučuju Bis Yarok, když budete v severozápadní části Berlína nebo Cocolo Ramen v jihovýchodní části. Včera jsem byl v druhém jmenovaném a ramen byl naprosto fantastický - silný vývar, dost masa a jarní cibulka pro osvěžení chuti. Bohužel jsem už neměl čas dát si celé “menu” i s předkrmem, ale všechno vypadalo strašně dobře!
Z minulé návštěvy nemůžu vynechat kavárnu Five Elephant, kde si dejte asi nejlepší cheesecake na světě a pražírnu The Barn od které odebírají kafe i některé pražské kavárny a to kafe je prostě dokonalý!
Pár tipů, které se vám rozhodně budou hodit ...
Před cestou si rozhodně pořiďte ekologickou plaketu (stojí 300,- Kč). Díky ní budete mít oprávněný vjezd do centra města. Jinak hrozí pokuta €80 a tu já neriskoval.
Parkovat v širším centru můžete s plaketou zdarrma - zóny tam nemají a placený parking je jenom přímo v centru.Já parkoval blízko Roamers a pořád jsem mohl o kilometr dva přijet blíž centru.
Nejezděte načerno v městské hromadné - kamarád platil €60 úplně zbytečně :))
Do restaurací noste raději hotovost, neberou karty všude tak, jako třeba v Praze.
@feketekv je asi to NEJ místo, které najdete v #Budapest na slanou snídani. Dneska poprchává, tak jsem si dal #brunch 🍳 + #flatwhite ☕️ a vychutnávám si kavárnu jako takovou. Úžasnej interiér, přirovnal bych ho k @emaespressobar v Praze, ale tady to má ještě jednu úžasnost "zahrádku" na pavlači ve vnitrobloku 😍 A ještě k tomu flatwhitu - zatím jsem jich v Budapešti ochutnal několik a všude jsou dost kyselý. Velmi zajímavý, jak jsou tady specifický chutě 👌🏼 (v místě fekete)
Můžu říct, že jsem si to letos ve Varech vážně užil. 8 dnů, 25 filmů, asi 14 hodin strávených ve frontách na filmy, 10 polaroidovejch fotek na památku, pár nových přátel a nespočet zážitků. Pro mě jednoznačně nejaktivnější ročník.
Minulý pátek padla čtvrtá a já s obrovským nadšením opouštěl Prahu. Kromě nadšení jsem měl i obavu, jestli to tam takovou dobu vydržím a bude mě to bavit.
Po dvou dnech jsem zjistil, že jednoznačně bude. A začala nekončící šňůra čekání na filmy, bavení se, potkávání starých známých i nových přátel a atmosféru skvělýho festivalu umocňovalo i množství lidí, kteří díky svátkům v úterý ve čtvrtek dorazilo.
Pro další ročníky tu mám pár tipů, kde se v rámci festivalu rozhodně musíte stavit.
Kam na kafe? Republica Coffee
Kam na rychlý jídlo? New York burger
Kam do přírody? Vyhlídka Tři kříže (20 min. od Thermalu)
Kam na drink? F-bar v Thermalu nebo Finlandia bar
Kam na piknik? Smetanovy sady
Zbytek už je na každým, jak si Vary dokáže užít. Za sebe doporučuju vypnout firemní e-mail, před odjezdem vyřídit všechny resty, na festivalu úplně vypnout a jen tak bezstarostně relaxovat, užívat si filmy a přátele.
Pondělí, půl čtvrtý odpoledne a já trávím svůj drahocenej čas na Obvodním ředitelství Prahy 3. Jdu s banalitou, kterou vyřizuju díky svý práci několikrát do roka. Zážitek je to vždycky, ale teď mě to zvedlo ze židle natolik, že to musí ven.
Přicházím ke služebně, zvoním a ozve se: “Policie Praha, co potřebujete?”. Povídám problém s ukradeným telefonem a policajt mě vítá slovy: “Tak si sedněte v čekárně, ale je to nadlouho.”
Uff.
Oukej, čekám, vyřídit to potřebuju. Po několika minutách strávených v místnosti plné propagandistických letáčků, kde křičí hity 80. let přichází policajt “recepční” a chce po mě informace.
“A cena telefonu?”
“Jedenáct tisíc”
“O tom pochybuju, viděl jsem ho na internetu asi za osm…”
Tohle je moc i na mou flegmatickou chvilku náročnýho pondělí … “Tady nejste od toho, abyste pochyboval,” vylítne ze mě. Ale sklapne s těmahle nesmyslama a zdá se, že jde dělat svoji práci.
Podává mi papír k vyplnění a sundává mě podruhý: “Tužku máte?”
“Nemám.”
“Ale já mám jenom poslední.”
“Já vám ji vrátím, nepotřebuju ji domu.”
“Ale … bla, bla, bla …” To už mi předemnou čekající slečna ochotně podává propisku. Jde nahlásit krádež kabelky a prý už čeká minimálně hodinu. Čeká mě pěkný odpoledne.
Sedím další hodinu, protože toho mají policajti fákt hodně a člověk, kterej jde nahlásit trestnej čin je asi až na posledním místě.
Policajt recepční si sedne za svůj stůl v čekárně, vytáhne tablet a začíná svou bojovou misi. Bezesrandy se do místnosti ozve palba a rozkazy vojenskýho důstojníka v angličtině. Policajt normálně v pracovní době hraje střílečky. Asi se cvičí v anglickejch povelech pro účast na výběrovým řízení do FBI, na který čeká. To dává smysl.
Několikrát odejde na pokec s kolegama a vrátí se zabít některýho z nepřátel, prohlídnout facebook a dopít litrovku energetickýho nápoje.
Po další půl hodině se dostávám na řadu. Jsem vyčerpanej. Jsem odevzdanej. “Tohle”, že mi má pomáhat a chránit? Je to můj druhej kontakt s Policií ČR za poslední měsíc a jeden je tragičtější než druhej. Tahle organizace je v troskách, přátelé …
Myslel jsem, že se to říká jen o Římě, ale projet obrovskou křižovatku nebo kruháč v #Paris je slušnej adrenalin. Klobouk dolů všem, co svoje auto neškrábnou. 🇫🇷 (v místě Place de la concorde)
Nádherný výhled na Paříž a zdarma? Jasně, z terasy na střeše jednoho z obchoďáků! Nadherný výhled do všech stran! 🇫🇷 (v místě Terasse Panoramique Printemps Haussman)
Eiffelovka, déšt, dost chaotická doprava, dobře oblíkaní lidé a pocit, že mě na ulici někdo okrade. To jsou smíšené dojmy z prvního dne v Paříži. Ale je tu nádherně 🇫🇷 (v místě The Eiffel Tower / La Tour Eiffel)
Všední den, čtyři hodiny odpoledne a na pražském letiští na terminálu 2 je jen několik málo desítek lidí. V tom obrovském prostoru jako by ni nikdo nebyl. Vždyť roční kapacita je obrovská, tak kde všichni jsou? 🤗
