JAK ŽANY MĚNIL SVĚTLO U AUTA
Přestalo mi svítit světlo u auta. Jelikož jezdit po městě s jednookým Kyklopem není příliš praktické, jmu se ho vyměnit. Záhy však zjišťuji, že to není až taková prdel. Teda aspoň pro někoho, kdo tráví na benzínových stanicích dlouhé minuty, protože pistole mu pořád vystřeluje a tak musí benzín čepovat něžně, pěkně korunu po koruně. S brněnskou značkou v Praze - ideál!
Prvním krokem jest novou žárovku koupit. Kupodivu v lampovém oddělení IKEA ji nenacházím, což poněkud rozhazuje moji sebedůvěru, že tuto opravu dokážu. Zaměstnanci IKEA to pak zřejmě rozhazuje víru v lidstvo.
Když žárovku nenacházím ani v Ráji svítidel a selhává i sázka na jistotu v podobě nadačního fondu Světluška, začínám propadat panice a jsem přesvědčen, že mnohem jednodušší než koupit žárovku do staré fabie by bylo sehnat sloní kel nebo se dostat s čistým štítem na Hrad. Nebo se tam aspoň dostat. Přes turnikety.
Z celého toho stresu mi vyhládlo, takže skáču do nejbližšího supermarketu a tak kupuji co? Dalamánek a - světe, div se - žárovku do fabie! Gratulujeme, splnil jste zcela triviální úkol! Nyní jste byl přiřazen k nové misi – výměna žárovky!
Vybírám si na tuto premiérovou činnost ideální čas – pozdní lednový večer, rozuměj tmu. Vybírám si na tuto vysoce kvalifikovanou opravu ideální úbor – sněhově bílou mikinu. Přicházím k autu, jako zkušený mazák s klíčky kolem prstu svůj povoz odemykám a…dál netuším, co dělat. Intuice mi napovídá, že bych měl asi otevřít kapotu. Good point, díky!
Jenže ouha. Jak se otevírá kapota? Jo, je na to nějaká páčka tady někde. Sedám si tedy za volant a ve tmě se snažím nahmatat nějakou páčku. V následující minutě tedy nejdřív spustím stěrače, poté si ostříkám přední sklo, pak pustím zadní stěrač, o kterém jsem do té chvíle neměl ani páru, posunu si volant a otevřu jakousi tajnou přihrádečku, ve které nacházím historické žvýkačky příchutě, která se už ani nevyrábí. Na balkóně přilehlého paneláku pozoruji důchodkyni kouřící cigaretu, která na mě upřela pozornost. Ta babka, ne cígo. V hlavě se jí asi právě honí, jestli jsem dement, nebo zloděj. Zatím je to 50:50. Vyčkává.
Konečně! Narážím na páčku, které pootevře kapotu. Mezi žebry věci, která nevím, k čemu slouží, nacházím něco, co vypadá jako lakmusový papírek, povytahuji a čekám buď úplné otevření kapoty, nebo výbuch. Realizuje se první věc a já zvedám kapotu hrdě jako lev své lvíče ve Lvím králi.
Na první dobrou nacházím i tyčku, kterou vzpříčím mezi motorem a kapotou, abych si nepřivřel hlavu. Krása střídá nádheru. Pak nahmatám plastový kryt od světla a ejhle, drží jak helvétská víra. Zápolím s tím, mačkám na to, ťukám do toho, bábo bábo bábovičko, páčím to, ohýbám to, výsledek nula. Mobilem svítím do útrob motoru a snažím se při chatrném světle, které každých deset sekund zhasíná, najít páčku či knoflík, který ten kryt povolí. Povolí však můj stisk ruky a mobil zapadne kamsi mezi trubičky, hadičky a bedýnky. Může to být chladič, může to být baterka, může to být cokoliv. Rukou v bílé mikině šátrám mezi umělými střevy auta a po hmatu se snažím mobil nalézt. Po několika vteřinách a mnohem více sprostých slovech ho mám zase v ruce. Zato mikina již není bílá.
Kryt ne a ne povolit. Nasraně uvolňuji vzpříčenou tyčku a zabouchnu kapotu. Zamknu auto a potupně odcházím domů naštudovat na youtube, jak se mění žárovka u fabky. Při cestě domů si mě babka na balkónu pečlivě prohlíží a mám zdání, že se snaží zapamatovat co nejvíce rysů pro případnou výpověď u policie. Ostřížím zrakem se snaží zpozorovat, co jsem z toho motoru mohl ukradnout. Já to vím – vlastní důvěru.
Po zhlédnutí instruktážního snímku Měníme žárovku u Škody Fabia se vracím na místo činu, vyzbrojen znovunabytou sebedůvěrou a know-how. Jako ostřílený internacionál otevírám a zvedám kapotu, vzpřičuju tyčku a z mobilu si tentokrát svítím aplikací Lucerna, kterou jsem si ku této slavnostní příležitosti speciálně nainstaloval.
Téměř neomylně nacházím dva čudlíky, které drží kryt. Ten odpadá, já odstraňuji plastový kryt s drátky, odklápím ocelovou pružinku a vyjímám prasklou žárovku. Připadám si jako gynekolog, který z dutiny vytahuje na svět zářný plod. I když tento je mrtvý. Naopak zdravý plod pak opatrně do dutiny vkládám, aby ji naplnil a rozsvítil svojí energií. Dobře, není to asi ideální přirovnání. Nevadí, důležité je, že žárovka byla vyměněna. Dokonce jsem se nedotkl skla, takže by nemusel hned prasknout.
S patřičnou pýchou zavírám kapotu, vítězoslavně vzhlížím k babce na balkónu, která otrávene típne cígo a zmizí, a usedám do kokpitu auta, abych sklidil plody své pracné práce. Pomalu otáčím kolečkem světel a s napětím čekám, jak mé světlomety ozáří pozdně večerní nebeskou klenbu, jako by chtěly přivolat Batmana. Okamžik pravdy je tady! Cvak! A prostor před autem stále ozařuje jen jeden kužel světla.
Znáte takový ten blbý vtip o chirurgovi, který sděluje pacientovi, že operace byla úspěšná, jen mu ořízl opačnou nohu? Tak přesně v jeho šlépějích jsem já vyměnil tu žárovku!
#auto #žárovka #výměna #oprava