Success eBooks

[successebooks-blog]

Od dubna najdete své oblíbené články na nové adrese! :-)

[successebooks-blog]

Nebojte se dosahovat svých cílů s knihou Úspěch neměřitelný penězi.

www.successebooks.cz

[successebooks-blog]

Když chcete začít nějaký životní projekt, začněte raději hned

Jak dlouho vám obvykle trvá, než se pustíte do realizace nějakého životního projektu? Hrajete na jistotu a potřebujete si vše pořádně promyslet, propočítat, sehnat všechny potřebné zdroje, zvážit rizika, zkalkulovat náklady a investice? Nebo si jen říkáte, že není právě ta nejvhodnější doba, a tak čekáte a čekáte? A nebylo by lepší začít hned? 

Než s něčím obvykle začneme, předchází tomu dlouhá doba příprav, zvažování a plánování. Na tom není nic špatného, pokud se rozhodujeme o tom, že změníme svůj dosavadní život. Ale ani u těch nejstěžejnějších projektů není třeba příliš otálet. Někdy celý rozhodovací proces trvá přespříliš dlouho, a tak zůstaneme pouze u svých plánů. A to je velká škoda. Zejména pro nás samotné.

Ne vždy musí být vše do puntíku přesně naplánované. Mnoho životních a obchodních projektů začalo, aniž by jejich tvůrci předem znali výsledek a měli všechny prostředky. Stačila jim prvotní vize, aby udělali rozhodující krok a začali pracovat. Krok po kroku.

Odkládáním věcí na později úspěchu nedosáhneme. Jediné, čeho dosáhneme, jsou možná kupící se projekty, které bychom chtěli rozběhnout, ale z nějakého důvodu to nejde. A je tu opět známý začarovaný kruh.

Přitom existuje jedno jednoduché pravidlo. Pokud chcete začít nějaký svůj životní projekt, uděláte nejlépe, když začněte raději hned, než potom.

Přeji krásný týden plný slibných začátků! Tom Barčík

[successebooks-blog]

Proč se vyplatí mít osobní a pracovní vizi

Kam směřujeme? Jaká bude naše budoucnost? Jak to souvisí s přítomným okamžikem, který právě prožíváme? Čeho bychom chtěli v životě dosáhnout? A můžeme svůj život vnímat jako určité poslání? Takové otázky si klademe dnes a denně. Jistěže souvisí s naší existencí, ale mnohem více nás před nalezením konkrétního návodu ke správné odpovědi zajímá naše konkrétní představa.

Když si definujeme reálný obraz, vizi toho, kam bychom chtěli dojít a jak bude cílový stav vypadat, vytvoříme si vůči sobě závazek, který se budeme v průběhu času snažit naplňovat. Bez toho, aniž bychom uvažovali o tom, co nás čeká, přešlapujeme na místě. Nevytváříme si scénáře, nehledáme různé možnosti, nerosteme.

Představme si náš život jako mapu světa, na níž jsou zcela běžné věci jako silnice, řeky, hory, nížiny, oceány, města a státy. A také hranice. Hranice vymezující určitý prostor. Pokud budeme dostatečně silní a odvážní, nebudou pro nás hranice, ani hory a oceány představovat žádnou překážku k tomu, abychom dokázali svou vizi naplnit. Náš život je mapa, vize je budoucí cílová stanice, nebo třeba jen zastávka.

Vizi si můžeme vytvářet jak pro pracovní, tak pro osobní život. Někdy spolu velmi úzce souvisí a zdají se býti jednou, jindy jsou si obě na míle vzdálené. Každopádně jsou. Existují. Vize je plán toho, co bychom chtěli a měli dělat v dlouhodobém časovém horizontu. Vize víceméně určuje směr našich kroků.

Naše vize ovšem slouží nejen nám samotným, ale také našemu okolí. Díky ní totiž pozná, zda máme svůj život pevně v rukou, zda jsme pro něj vhodnou inspirací, názorovým vůdcem, případně lídrem, a zda nás právě proto může následovat.

Ideální podmínky pro vytváření vizí nejen pro tento týden přeje Tom Barčík

[successebooks-blog]

Je vůdcovství vrozené? Jak kormidlovat

Jak je možné, že je někdo přirozeným vůdcem, ačkoli nemá a priori žádné zásadní odborné znalosti a přitom dokáže bez mrknutí oka řídit továrnu s více jak tisícem zaměstnanců, zatímco někdo jiný s maximálním přehledem v mnoha odborných oblastech neuřídí ani vlastní oddělení? Není to nespravedlivé? Ne, není. Je to naprosto přirozené. Ale ani tak není pro druhou skupinu lidí nic ztracené.

Existují dva způsoby, jak se stát vůdcem. Vůdcem se můžeme narodit. To je ten jednodušší způsob. Vůdcem se také můžeme stát. Buď tak, že si vytvoříme vlastní metodiku a použijeme vlastní zkušenost, nebo budeme napodobovat jiné. Mnoho kapitánů světového průmyslu, kteří se jako vůdci nenarodili, k tomu přistupovalo stejně. Nebyli v ničem příliš unikátní, pouze si vybírali ty nejlepší metody a nástroje, které se osvědčili jiným. 

Nejde jen o osobnostní charakteristiky, znalosti a dovednosti. U vůdcovstí jde především o nastavení mysli. K tomu, abychom mohli vést a přesvědčit ostatní, že je náš směr správný, potřebujeme nejdříve vést a přesvědčit sami sebe. Měli bychom přemýšlet jako vítězové s jasným cílem a pozitivně laděnou myslí. Způsob našeho myšlení by měl být stále minimálně o krok před ostatními. Kdo určuje směr, ten musí vidět dál než druzí.

Správný vůdce by měl mít svou vizi. Pracovní, ale také osobní vizi. Ideálně by jí měl vidět v širších souvislostech a přemýšlet v dlouhodobém časovém horizontu. To je totiž jeden z klíčových rozdílů mezi vůdcem a manažerem. Manažer většinou uvažuje krátkodobě. Nemá důvod vidět dál, protože dohlíží na status quo a jeho odraz v bezprostřední budoucnosti. Vůdce skrze budoucnost uplatňuje svou vizi. I když vždy nemá plnou podporu svého okolí, věří ji, protože si dokáže přesně představit, jak bude budoucnost vypadat. Vizualizuje si ji. Používá představivost jako nástroj k dosahování úspěchu. Spoléhá se na svou intuici a instinkt. Otevírá možnosti, které jiným zůstávají skryty.

Způsobů, jak kormidlovat loď, určovat směr a vést ostatní za společným cílem existuje mnoho. Jako správný lídr neseme odpovědnost za sebe a za druhé, proto bychom měli rozvoji svých vůdcovských kompetencí věnovat maximum úsilí a vyhledávat každou příležitost k sebezdokonalování.

Skvělým zdrojem inspirace pro všechny, kteří to myslí s leadershipem vážně, je kniha Mysli jako šéf podniku od Dr. Harryho Aldera. Jde o velmi příjemné čtení, která dává smysl.

Úspěšně vedený týden plný vizí a plánů přeje Tom Barčík

[successebooks-blog]

Zanechte po sobě stopu

Steven R. Covey napsal v jedné ze svých úspěšných knih, že bychom měli každý svůjden, každou činnost, do které se pouštíme, začínat s myšlenkou na konec. S myšlenkou, co po nás zůstane, až opustíme tento fyzický svět, jak o nás budou přemýšlet lidé, na které jsme přímo nebo nepřímo zapůsobili. To znamená, že vždy, než se do něčeho pustíme, měli bychom zauvažovat nad tím, jak to ovlivní lidi kolem nás a jak nás díky našemu jednání budou vnímat.

Takový princip by se dal přeložit třeba tak, že ať děláme cokoli, bude mít naše aktivita nebo chování vliv nejen na nás samotné, ale také na veškerý okolní svět. To z nás činí odpovědné jedince, kteří si uvědomují, že by měli jít jiným lidem příkladem. Máme možnost ovlivňovat a utvářet určitou společenskou normu a předávat cenné zkušenosti. Sdílet je.

Netýká se to jen našeho bezprostředního okolí, tedy rodiny a přátel. Být dobrým vzorem pro ostatní, aniž bychom k nim chovali hlubší přátelský nebo příbuzenský vztah, je bonus, kterým prokazujeme svou vůli a ochotu pomáhat a inspirovat. Úspěšní lidé pomáhají ostatním být stejně úspěšnými.

„Žijte dobrý a čestný život. Až zestárnete a podíváte se zpátky, budete se moci radovat podruhé.” — Dalajlama

Odkazy úspěšných lidí jsou jako stopy ve sněhu. Pokud nezapadají čerstvým sněhem, můžeme se jimi vydat celkem bezpečnou cestou. Odvážnější mohou vyšlápnout i jiným směrem do neprobádaných míst. Odkazy úspěšných lidí jsou značky, které umožňují lepší orientaci v mnoha ohledech. Ukazují nám správný směr, nastavují měřítko hodnot a dodávají jistotu.

Pokud jsme takovými lidmi sami, měli bychom si uvědomit svou odpovědnost vůči druhým. Z pohledu transformační perspektivy máme vůli sebe a věci kolem sebe přirozeně měnit. Vědomou kultivací svého nejbližšího okolí přispíváme k úspěšnému přenosu hodnot a principů, a tudíž zanecháváme odkaz.

Příjemný týden plný inspirativních stop pro druhé přeje Tom Barčík

[successebooks-blog]

Nebojte se dělat chyby

Obvykle máme rádi líbivé příběhy plné radosti, štěstí a bohatství. Většinou bychom rádi dosahovali svých cílů bez práce a co možná nejdříve. Kdo by to ostatně nechtěl. Sníme o tom, jak se nám vše daří a bez problémů naplňujeme svou vizi. Peníze se jen hrnou a my si bezstarostně užíváme života. To vše je vnímané pozlátko úspěchu.

Cesta k úspěchu ovšem často dost „bolí“. Pokud sledujeme příběhy úspěšných lidí, zaměřme se také na ty okamžiky, kdy jim začal docházet dech, kdy se rozhodovali, že se vším skoncují, kdy se jim v životě udál zásadní zvrat, kdy se jim vše zhroutilo a museli začít znovu. Na cestě k úspěchu se ocitli na pokraji krachu. Museli od základu změnit svůj život nebo obětovat něco za něco. Tyto omyly a oběti by pro nás měly být cennou inspirací. Odhalme chyby, které je stály mnoho času, úsilí a peněz. Sledujme, čeho všeho se museli vzdát nebo o co přišli. Buďme realističtí a posuzujme obě strany mince. Chyby nás učí a posilují naši vůli. Oběti a ztráty nás vracejí do reálného světa a dokazují nám, že nic není zadarmo.

Úspěšní lidé nejsou neomylní. Dělají řadu chyb a špatných rozhodnutí. Nepovažují je ale za problém, snaží se z nich naopak poučit. Jen ten, kdo vyzkouší všechny možnosti, dokáže nakonec s jistotou identifikovat tu správnou.

Když se snažíme dosahovat vytyčených cílů, dostáváme se mimo komfortní zónu, mimo oblast vlastního pohodlí. Často se něčeho bojíme. Obvykle jsou to možné chyby. Nejsme ochotni připustit, že bychom se mohli mýlit. A právě strach z chyb nás může na cestě k úspěchu zabrzdit.

Bojíme se, že někoho zklameme. Ani ne tak sebe, jako druhé lidi. Naši skuteční  přátelé, příznivci a následovníci nás ale neodsoudí. Chybovat je lidské. Říká se, že cesta k úspěch je dlážděná chybami. Nebojme se je tedy dělat. 

Krásný jarní týden beze strachu z chyb přeje Tom Barčík

[successebooks-blog]

Využíváte všechny zdroje vedoucí k cíli?

Když se snažíte dosáhnout svého cíle, posunout se někam dál a dosáhnout úspěchu, využíváte všechny dostupné zdroje, nebo se spokojíte s málem a domníváte se, že to pro daný účel stačí? A když narazíte na velké množství informací, které by vám mohly pomoci, umíte je třídit a rozlišovat?

Existuje nepřeberné množství zdrojů. Zejména díky informační explozi a snadné dostupnosti jakýchkoli informací o čemkoli se nalezení té správné informace stává snazší a snazší. To nám otevírá neskutečné možnosti a příležitosti k růstu. Stejně tak nás to ale může uvrhnout do určitého informačního zmatku. Můžeme se v různých zdrojích „utopit“.

V praxi, zejména ve světě businessu, dělají obvykle firmy dvě zásadní chyby. Zaprvé se nesnaží zjistit co nejvíce o své konkurenci, zákaznících, trendech, nástrojích, nebo o tom, co si zákazníci a konkurence myslí o nich samotných. Zadruhé sbírají příliš mnoho zdrojů, a pak nemají žádný systém pro třídění a interpretaci. Obojí jim brání v udržitelnosti a růstu.

V osobním a profesním životě kopírujeme podobný model. Buď si nedáme práci s tím, abychom získali širší pohled a spokojíme se s málem, i když využijeme třeba jen 10 % informací, nebo nacházíme kusá data vytržená z kontextu a spoléháme se na kvantitu, ale v konečném důsledku takovou změť neumíme pospojovat. Kvalita zdrojů vyvažuje jejich množství. Vše je otázkou relevantního obsahu.

Ať už kvalitní či méně kvalitní, vybíráme si takový obsah, který je pro nás přínosný. Mimochodem volba představuje další klíčový parametr, který ovlivňuje to, jak dobře dokážeme zdroje využívat. Když se na úspěch podíváme ze širší perspektivy, máme také na výběr minimálně ze dvou možností – aktivně se zapojit nebo jen nečinně přihlížet. Stejně můžeme přistupovat k využívání zdrojů – buď se chceme dozvědět něco, co nám pomůže vyrůst a posunout se o něco dále, anebo zůstáváme v pozadí, případně na místě a ničemu novému se nenaučíme. Využíváme-li zdroje, učíme se.

Můžeme se inspirovat u mnoha úspěšných lidí. Ti kvalitní zdroje nejen vyhledávají, ale i sdílejí a také sami vytvářejí.

Krásný týden plný kvalitních zdrojů, které vás přiblíží vašim cílům přeje Tom Barčík

[successebooks-blog]

Transakční perspektiva vztahům škodí

Na co myslíte předtím, než se s někým setkáte? Přemýšlíte o tom, co z toho nově navázaného vztahu „kápne“? Nebo vás jen zajímá samotné setkání s novým člověkem, jaký je, jaké má názory, jaké hodnoty reprezentuje? 

Na setkávání s novými lidmi lze nahlížet ze dvou různých úhlů – transakčního a transformačního. Zatímco u transakčního pohledu očekáváme zisk, snažíme se směnit něco za něco, získat nějakou výhodu nebo chceme jen něco prodat, u transformačního pohledu zvažujeme nějakou změnu. Vztahy založené na modelu transformační perspektivy nazývám vazbami nezištnosti. Ty jsou založené na opravdovosti, na zájmu o konkrétní osobu, aniž bychom očekávali nějakou odměnu nebo protislužbu.

Na výměnném obchodu není z praktického hlediska nic špatného. Pokud ale neumíme vnímat život jinak než jako směnu, nezřídka se nám stane, že jsme zklamaní. Zklamaní z toho, že se změní okolnosti. Čekáme, že získáme nějakou protislužbu, protinabídku nebo odměnu, protože jsme pro druhé už něco vykonali, ale nic nepřijde. Lidé s transformační perspektivou berou změnu jako součást života a neočekávají pokaždé výhody a věci na oplátku. Lidé s transakční perspektivou očekávají spravedlivou odměnu za svou snahu.

Dnešní konzumní doba a její překotnost vybízí spíše k tomu, abychom hledali příležitost, jak něco získat, v každém okamžiku. Vazby nezištnosti naopak fungují na bázi dlouhodobé hodnoty a trvanlivosti než jako rychloobrátka.

Když se seznamujeme s novou osobou, obvykle mluvíme o tom, čím se zabýváme, a zajímá nás, co dělá protistrana. Pokud postavíme vztah na výměně statků, většinou takový vztah skončí po uskutečnění směny. Platí to jak v businessu, tak i v osobním životě. Pokud však vyjádříme a zároveň vyvoláme určitý zájem, je velmi pravděpodobné, že takový vztah jednak přetrvá delší dobu, zároveň se bude prohlubovat a časem zkvalitňovat.

Nejúčinnější princip navazování vztahů je založen na přidané hodnotě, kterou novému kontaktu přinášíme my sami. Nevstupujeme do nové vazby s myšlenkou na svoje potřeby, ale na potřeby toho druhého. Teprve čas ukáže, zda se taková vazba v něco změní.

Přeji všem krásný týden bez transakčního pohledu při navazování nových vztahů!

Tom Barčík

[successebooks-blog]

Někdy se jako psi honíme za svým ocasem

Máte svůj vysněný cíl? A co plán, jak takového cíle dosáhnout? Chceme-li dosáhnout úspěchu, měli bychom mít v prvopočátku jasný cíl. Cíl nám totiž určuje směr, kterým jdeme. Pokud jej nemáme, tápeme. Můžeme to přirovnat k situaci, kdy bychom si rádi koupili něco na sebe, ale nevíme co. Bloudíme po obchodech a stále se nám nic nelíbí. Třeba budeme mít štěstí a narazíme na kus oblečení, který se nám skutečně zamlouvá, ale vlastně ho ani nepotřebujeme. Přesto si jej koupíme a pak jej uložíme do skříně, nebo si ho oblékneme jen jednou. Koupili jsme si něco, co je nám vlastně k ničemu. Vypadá takto cíl? Náhodný cíl možná ano. A dá se v tomto případě mluvit o úspěchu?

Cíl jinými slovy znamená to, co chceme. Mnoho lidí bohužel neví, co chce. Tedy co skutečně chce. Často hledáme zástupné cíle a hodnotíme je podle toho, jak snadno jsou pro nás dosažitelné. To není špatně, ale takové cíle mohou být na míle vzdálené těm, kterých bychom chtěli reálně dosáhnout.

Honíme se za něčím, co nazýváme štěstím a úspěchem, protože se nám to líbí, ale vlastně po tom ani netoužíme. Nikdy pak skutečného úspěchu nedosáhneme. Proč? Protože to není v souladu s naším vnitřním nastavením. Nebo si stanovujeme příliš vysoké cíle, které pro nás nejsou dosažitelné. Výsledek je naprosto stejný. Štěstí, ani úspěch nepřichází, takže jsme zklamaní a demotivovaní.

„Nevidíme, co je možné, protože fantazírujeme o nedosažitelném.“ — Seneca

Cíl není jen závazkem, kterého chceme dostát. Tvoří totiž důležitý orientační bod v čase a prostoru. Slovo cíl v pojetí úspěchu naštěstí neznamená konečnou stanici. Některé cíle jsou dokonavé, jiné nedokonavé, s otevřeným koncem. Některé cíle nám otevírají dveře k dalším cílům, jiné nás přimějí přehodnotit plány a změnit ty původní. Neznamená to však, že když dosáhneme svého cíle, nemáme už kam jít.

Stanovování cílů je kreativní proces a záleží na každém z nás, v čem bychom si přáli být úspěšní a jak velké budou naše cíle. I přesto, že bychom měli být poněkud soudní a vytvářet si dosažitelné cíle na základě objektivních podmínek a předpokladů. 

Krásný týden plný kreativních plánů přeje Tom Barčík

P. S. Pokud vás zajímá téma, jakým způsobem si stanovovat vlastní cíle, můžete se o něm dočíst více v knize Úspěch neměřitelný penězi, která vyjde začátkem dubna 2015. Její vydání můžete sledovat ZDE. Objednat si ji můžete také v knihkupectví KOSMAS.

[successebooks-blog]

Vyšší měřítko úspěchu

Jedním ze základních pilířů úspěchu je nastavení nemateriálního měřítka. Úspěch se obvykle zakládá na naší vizi, představě něčeho dosáhnout, aniž bychom si předem kvantifikovali jeho finanční hodnotu. Za slovním spojením „být úspěšný“ se totiž skrývá mnohem víc. 

Dnešní konzumní doba nás paradoxně vybízí ke kvantifikaci. Podle toho, kolik čeho máme, získáváme určitý status. Auta, domy, dovolené, oblečení, technické hračky. Měřítko množství se ovšem přesouvá i do nefinančních oblastí. Podle velkého množství přátel poměřujeme sociální bohatství, podle míry vlivu na konkrétní skupiny a jednotlivce posuzujeme mocenskou sílu, pakliže jsme dostatečně viditelní ve veřejném životě, jsme náhle velmi známou osobností. Čím více, tím lépe.

Lze ale mluvit o úspěchu v kontextu množství? Takové hodnocení mi nepřijde příliš relevantní, pokud pomíjíme kvalitu. Kvantitativní měřítko by totiž nemělo převažovat nad škálou kvalitativní. K čemu nám budou desítky a stovky známých, pokud nebudou naše vzájemné vazby hlubší či založené na kvalitě? Přinesou nám úspěšný život luxusní auta, kterými vlastně ani nejezdíme, prázdné vysokometrážní byty nebo skříně plné značkového oblečení? Potěšení a potravu pro naše ego možná, skutečný úspěch asi těžko.

Posuzovat život podle nemateriální škály se zdá být mnohem složitější, než si vzít k ruce kalkulačku a sečíst hodnotu všech materiálních statků vyjádřenou v penězích. Svůj úspěch bychom ale měli vnímat jako kvalitní sadu nemateriálních hodnot, kterou pouze doplňují materiální věci. Bez nadbytečného množství peněz se dá celkem slušně žít, bez některých základních hodnot a principů je to ale velmi těžké. Kdyby nebylo, nestěžovali bychom si jako lidé na nedostatek lásky, štěstí, pochopení, přátelství, respektu, morálky atd.

„Úspěch není klíčem ke štěstí. Štěstí je klíčem k úspěchu. Pokud svou práci milujete, budete v ní úspěšní.” — Albert Schweitzer

Nemateriální měřítko nám pomůže zvažovat takové věci, které nám přinesou potěšení a radost, smysl a naplnění, až mnohem později si pak uvědomíme, že díky nim můžeme také prosperovat materiálně. Mnoho lidí pracuje a podniká jen kvůli tomu, že to „dobře sype“. Někdy dělají práci, která jim nevyhovuje, ale protože se tím dá slušně nebo dokonce nadprůměrně vydělávat, zůstávají a odolávají nepohodlí. Práce je netěší, ale mohou se díky ní stát materiálně bohatšími. Základem úspěchu neměřitelného penězi jsou ale věci, které nás baví. 

Poněkud méně materiální týden přeje Tom Barčík

P. S. Pokud vás téma vyššího měřítko úspěchu zaujalo, můžete se o něm dočíst více v knize Úspěch neměřitelný penězi, která vyjde začátkem dubna 2015. Její vydání můžete sledovat ZDE. Objednat si ji můžete také v knihkupectví KOSMAS.

[successebooks-blog]

Sebetransformace jako nástroj změny

Na cestě k úspěchu se měníme. Nebo bychom se měli měnit. Ne vždy se nám to ale daří. Stejně jako úspěšní lidé bychom se ke změně měli stavět jako k něčemu, co nám umožní určitou transformaci. Transformaci bychom měli vnímat jako změnu k lepšímu. To nám umožní chápat naši situaci v pozitivních souvislostech. Pokud toužíme po změně, přemýšlíme o ní obvykle kladně. Pokud po změně netoužíme, ale je pro nás nevyhnutelná, přemýšlíme o ní spíše záporně. Překáží nám, ale nedokážeme se jí vyhnout, tudíž ji akceptujeme se všemi negativy. Je to paradoxní. Čím více se změně bráníme, tím je pro nás nepřijatelnější. 

Co kdybychom se podívali na nevyhnutelné změny jako na situace, které nám přinesou něco nového, díky čemuž se staneme lepšími, přiblížíme se tomu, co skutečně chceme, svému cíli, úspěchu mnohem rychleji? Můžeme si vytvořit takový pozitivní program v naší mysli? Samozřejmě že ano. Bude fungovat na úplně stejném principu jako všechny jiné programy, které jsme si nahráli do své hlavy, či je nám tam nahrál někdo jiný. 

Jednou z praktických technik sebetransformace může být pozitivní autosugesce. Vědomá pozitivní síla nám pomáhá uskutečňovat naše cíle mnohem účinněji a s větší radostí. Vše závisí na systematickém mentálním tréninku. Je to manipulace? Svým způsobem ano, ale mnohem raději budeme sami sebe manipulovat pozitivní myšlenkou, než abychom byli programováni jinými lidmi tou negativní. Pozitivní autosugesce je prokazatelně konstruktivní nástroj. Každý vrcholový sportovec potvrdí sílu myšlenky „mám na to, to dám“. Jde o jednoduchou techniku založenou na sugestivních formulích (afirmacích), které si opakovaně vštěpujeme do mysli. Na vědomé úrovni ovlivňujeme svoje podvědomí, které pak funguje automaticky bez našeho vědomého přičinění.

Vědci a psychologové našli přímou souvislost mezi myšlenkou a reakcí našeho těla. Autosugesce se používá jako podpůrná léčebná terapie. Pozitivní myšlenky rezonují pozitivní energií a odrážejí se stejným způsobem v našich fyzických reakcích. Dávají nám více síly, dodávají nám odvahu, naplňují nás skvělým pocitem, dokáží nás uzdravit. Kdo z nás by na sebe chtěl vědomě přivolávat nemoci, pohromy a neúspěchy, když si můžeme vybrat zdravý a úspěšný život? Bohužel občas ale děláme přesně pravý opak. Na vědomé úrovni. Programujeme se sebedestruktivními myšlenkami.

Na odvrácenou stranu autosugestivních technik bychom si měli dávat velký pozor. Stejně silná jako konstruktivní autosugesce = pozitivní myšlení může být destruktivní autosugesce = negativní myšlení. Pro takové přemýšlení jsou typické věty jako „jsem absolutně k ničemu“, „tohle se mi nemůže nikdy povést“, „rodiče měli pravdu, na tohle prostě nemám“ atd. Jakmile podlehneme podobným negativismům, kterým postupem času začneme věřit, protože se „přece zakládají na našem pravdivém tvrzení“, směřujeme přímo do pekla. Stahujeme sami sebe na dno, od kterého se budeme jen velmi těžko odrážet.

Pozitivní autosugescí se můžeme naladit na správnou vlnu, kterou potřebujeme k tomu, abychom dosáhli svého úspěchu. Když se identifikujeme se svými silnými stránkami a přednostmi a zaměříme na ně dostatečnou pozornost, kýžený efekt se dostaví velmi brzo. Dokážeme změnit i škodlivé programy uložené v našem mozku. V souvislosti s tématem autosugesce stojí za pozornost kniha Dr. Josepha Murphyho „Moc podvědomí“. 

Příjemný týden s pozitivní myšlenkou přeje

Tom Barčík

P. S. Hlubší rozbor tématu najdete v připravované knize Úspěch neměřitelný penězi. Knihu si můžete již nyní objednat zde: http://www.kosmas.cz/knihy/202502/uspech-nemeritelny-penezi/

[successebooks-blog]

Proč se nám nedaří dosahovat úspěchu? Důvod 4: Strach

Největší brzdou úspěchu bývají naše obavy z neúspěchu. Ano. Strach. Pokud se něčeho bojíme, nelze počítat s úspěšným koncem. Když se nepokusíme věci změnit, začít nový projekt, najít si nové zaměstnání, dělat věci jinak a nezůstávat v zajetých kolejích, nic se nestane. Zůstaneme přesně tam, kde se nacházíme nyní. Je tohle úspěch? To v žádném případě není. Je to jen známka toho, že se bojíme. Máme obavy z toho, že selžeme, že nás ostatní odsoudí.

Už odmalička nás různí lidé programují, že nejsme dost dobří na to, aby se nám podařilo něco zásadního, něco velkého. A jelikož většinou přikládáme velkou důležitost názorům lidí, kteří jsou pro nás dle našeho vlastního měřítka důležití, necháváme se snadno ovlivnit, a tak uvěříme cizí pravdě. Bývají to lidé, kteří se také bojí a kteří si myslí, že spokojit se s málem stačí, že je lepší nechat věci takové, jaké jsou, aby se naším přičiněním nestaly horšími.

„Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.“ Paulo Coelho

Když chceme překonat strach z neúspěchu, je nejdůležitější věřit sám sobě. Nikdo nás nezná tak dobře jako my sami. Nikdo jiný než my sami nepřijme odpovědnost za to, jak se rozhodneme. Neměli bychom za sebe nechat rozhodovat jiné lidi. 

Přeji všem svým čtenářům úspěšný týden beze strachu! Tom Barčík

P. S. Nová kniha Úspěch neměřitelný penězi je téměř před dokončením. Sledujte její vydání ZDE. Objednat si jí můžete také v knihkupectví KOSMAS.

[successebooks-blog]

Proč se nám nedaří dosahovat úspěchu? Důvod 3: Nedůslednost

Snažíte se prosadit svůj projekt v práci, ale trvá to moc dlouho a máte stále pocit, že vás snad někdo sabotuje? Začínáte podnikat, ale dosud nemáte dost klientů na to, abyste se posunuli dál, a proto přemýšlíte, že s tím „praštíte“? Rozvíjíte svůj koníček, ale pořád to není ono, a tak uvažujete o tom, proč to vlastně děláte? Může za to osud? Vnější okolnosti? A nejsou to jen výmluvy? Děláte skutečně dost proto, aby se vám dařilo? 

Často se nám stává, že nedokážeme dotáhnout věci do konce. Lze to částečně přisoudit naší netrpělivosti, skutečným důvodem je ale naše nedůslednost. Něco rozděláme, ale nedokončíme to. Myslíme si, že to, co jsme udělali, stačí. Někdy prokrastinujeme, jindy jsme neúměrně líní. Následně se divíme, že se nám nedaří. Nebo přelétáme od jedné věci ke druhé a ty se pak hromadí jako smetí a žádná z nich není hotová. Nedůslednost vede každopádně ke zklamání. Buď nejsme schopni naplnit vlastní očekávání, nebo očekávání někoho jiného, protože věci nedotahujeme. Sny se neplní, cíle jsou na míle vzdálené.

  Za skutečným úspěchem se skrývá důslednost a disciplína. Dotahováním započatých věcí vlastně dáváme najevo, že víme, kam jdeme. Sobě i svému okolí. Jestliže se pro něco pevně rozhodneme, dokončíme to. Důsledně. Děláme maximum pro to, abychom pociťovali uspokojení z dílčích etap, a těšíme se na výsledek. Když nás vnější okolnosti donutí změnit směr nebo předčasně skončit, nevadí, udělali jsme dost pro to, abychom vůči sobě nepociťovali žádné výčitky. Neměli bychom však sami bezdůvodně ukončovat nedokončené věci. Důslednost a vytrvalost jsou dvěma charakteristickými rysy, které odlišují úspěšné od neúspěšných.

Pokud to myslíme s podnikáním, kariérním nebo osobním úspěchem v oblastech, které jsou pro nás nadmíru důležité a které nám přinášejí potěšení, vážně, měli bychom rovněž domýšlet důsledky svých rozhodnutí, změn a všech kroků v souvislosti s tím, jak mohou reálně ovlivnit náš život.

„Nedůslednost je to jediné, v čem jsou lidé důslední.“ — John Ernst Steinbeck

Když se naučíme dělat věci důsledně, budeme mít radost z dobře vykonané práce. Pak už příliš nezáleží na tom, zda díky tomu dosáhneme svého cíle dříve, zbohatneme nebo se staneme populárními. Radost z důsledného dokončování a domýšlení věcí je mnohem důležitější. Jak pro nás samotné, tak pro druhé, pro něž se můžeme stát mimo jiné inspirativním vzorem.

Přeji krásný týden plný důsledně plněných úkolů na cestě k úspěchu! Tom Barčík

P. S. Nová kniha Úspěch neměřitelný penězi je téměř před dokončením. Sledujte její vydání ZDE.

[successebooks-blog]

Proč se nám nedaří dosahovat úspěchu? Důvod 2: Nezodpovědnost

Být úspěšný znamená být zodpovědný. A nejen třeba za lidi, které zaměstnáváme, ale hlavně za sebe, za svá rozhodnutí. Ta správná i ta špatná. Výsadou úspěšných lidí je schopnost vzít osud do svých vlastních rukou. Dát výpověď, zvednout kotvy a začít podnikat. Postavit se svým rodičům a odjet na zkušenou do světa. Vyměnit studium za tvrdou dřinu na svém snu. Prodat byt, auto, spotřební elektroniku a vše nainvestovat do svého startupu. Ano, toto není nezodpovědné. Naopak. Vyžaduje to mnoho zvažování, přesvědčení, vnitřní síly a také víry. Víry v sebe sama. Víry ve svůj sen. Víry, že se vše podaří a my dosáhneme úspěchu.

Produktem zodpovědného přístupu na cestě k úspěchu je změna. Ta bývá velkou bariérou k tomu, abychom udělali rozhodný krok. Často žehráme na osud, že k nám není spravedlivý nebo že nám není nakloněn. Hledáme tisíce výmluv, než abychom se rozhodli a řekli konečně „Dost! Chci to jinak!“. Bráníme se tomu, abychom přijali zodpovědnost za své rozhodnutí se vším, co s ním souvisí. V dětství jsme se rozhodovali mnohem spontánněji a učili jsme se, co slovo zodpovědnost znamená. V dospělosti už většinou dobře víme, co to zodpovědnost je, ale někdy ji chceme jen těžko akceptovat. Bojíme se.

Neúspěšní lidé mívají problém dělat klíčová rozhodnutí a nést „více odpovědnosti, než je třeba“, tedy ideálně žádnou, nebo takovou, která se dá přehrát na druhé, a tak se raději vyhýbají činnostem a situacím, ve kterých by taková rozhodnutí museli dělat. Jsou spíše pasivní. Záměrně pasivní.

Lidé s tímto charakterovým rysem fungují na principu „kdo nic nedělá, nic nezkazí“, tedy neudělám-li něco, co by mohlo vyústit v chybu, nemusím být za to zodpovědný. Raději to ani nezkusí. Neschopnost či neochota přijmout odpovědnost za chybné rozhodnutí nás vede k ustrnutí na místě. Pokud neověřujeme správnost svého rozhodnutí, můžeme se někdy posunout kupředu? Nemůžeme. Je to stejné jako v dětství, kdy zkoušíme různé možnosti bez znalosti následků a konsekvencí. Saháme na horké hrnce a spálíme se. Kdo se spálil? My sami. Naše zodpovědnost. A zkušenost. Půjčíme kamarádce, kterou dobře neznáme, svou oblíbenou panenku a už nám ji nikdy nevrátí? Zkušenost. Zodpovědně jsme se sami rozhodli. Učíme se tvrdě na zkoušku namísto flámování s kamarády z baru a „dáme ji za jedna“? Zkušenost, za kterou vděčíme sami sobě. Půjčíme si tajně auto rodičů a nabouráme ho? Musíme pak po brigádách vydělávat na jeho opravu. Kdo je za to zodpovědný? Rodiče, kteří neuhlídali své dítě? Ne, jsme to my. Přijímáme odpovědnost za svou chybu. Sbíráme zkušenosti, děláme klíčová rozhodnutí a chyby, měníme se. Někdo zůstane nezodpovědný po celý svůj život, někdo se naučí být zodpovědným.

Chceme-li v životě dosáhnout úspěchu, musíme se občas umět zodpovědně rozhodnout. Hlavním důvodem pro přijetí odpovědnosti za svoje rozhodnutí není jen radost z výsledků na základě těch dobrých, ale i příležitost poučit se ze svých chyb vycházejících ze špatných kroků.

„Když prohrajete, nezapomeňte na tu lekci.“ — Dalajlama

Zcela zodpovědně přeji všem svým čtenářům krásný týden! Tom Barčík 

P. S. Nová kniha Úspěch neměřitelný penězi je téměř před dokončením. Již brzy vyjde v tištěné i elektronické podobě. Sledujte její vydání ZDE.

[successebooks-blog]

Proč se nám nedaří dosahovat úspěchu? Důvod 1: Pohodlnost

Úspěch je dřina. Většinou se na něj ale díváme jen z té lepší strany. Necháváme se oslnit pozlátkem v podobě majetku, který dávají někteří úspěšní lidé okázale najevo. Bohužel také někteří z těchto úspěšných nejsou tak úspěšnými, naplněnými a šťastnými jedinci. Naopak jiní velmi úspěšní lidé ukazují sílu svých osobností nebo žijí skromně bez zbytečných materiálních statků. Ať tak či onak, upínáme se na zjednodušenou a schématickou představu o úspěchu. Už ale nevnímáme, kolik práce, úsilí, obětí a odříkání stojí za tím, čeho tito lidé dosáhli. Někdo opustí velmi dobře placené zaměstnání, aby začal podnikat. Mezi jeho původním a současným příjmem je propastný rozdíl. Přesto tvrdě pracuje bez ohledu na pohodlí, protože věří ve svůj úspěch. Někdo prodá byt a celou částku investuje třeba do výrobní linky a počátečních provozních nákladů zcela nové továrny. Od základu změní svůj život, protože má vizi a jasný cíl.

Mnohdy však lidé nejsou připraveni obětovat své pohodlí ani k tomu, aby změnili práci, ve které nejsou šťastni. Když občas uvažujeme o tom, co vše by bylo třeba udělat, abychom si splnili svůj sen, abychom dosáhli něčeho, co je pro nás skutečně důležité a co nás naplňuje, dostaneme strach. A přesto, že začneme svůj život měnit, nevěříme si a neděláme dost pro to, abychom dotáhli věci do konce, jelikož se nám zatím nedaří. Nejsme ochotni přijmou zodpovědnost za to, co se stane a co by se mohlo stát. 

A protože neradi přijímáme zodpovědnost za svá rozhodnutí, podléháme příliš často názoru lidí, kteří nás brzdí. Jednoduše tak, že na ně svou odpovědnost přehrajeme. Mnohokrát jsem slyšel někoho říkat „kamarád mi povídal, že je to všude stejně na nic, ať zůstanu tady“ nebo „stejně to nebude fungovat, protože známá udělala to samé a vůbec se jí to nevyplatilo“ či „rodiče vždycky ví, co je pro mě nejlepší“, případně „ostatní tvrdí, že to nedokážu, že neexistuje důvod, proč by se to mělo povést zrovna mně“. Máme to bez starostí, naše dilema vlastně už vyřešil někdo jiný, pohodlně. V tento okamžik přestáváme uvažovat realisticky, jsme pouze v zajetí určitého klišé a cizího názoru, který paradoxně není ani většinový. Vědomě popíráme svůj zájem a saháme k okamžitému řešení, které nám nabízí naše okolí. Rádi věříme tomu, co je pro nás pohodlnější. Neradi se ocitáme v nekomfortní zóně. Paradoxně právě tam dochází k zásadnímu rozhodnutí, pokud chceme akcelerovat nějakou změnu a dosáhnout úspěchu.

Trochu méně pohodlný týden přeje Tom Barčík

P. S. Nová kniha Úspěch neměřitelný penězi je téměř před dokončením. Sledujte její vydání ZDE.

[successebooks-blog]

Projevujete někdy vděk za to, čeho jste dosáhli?

Umíte být vděční za to, čeho jste v životě dosáhli? Jak jste na tom s projevováním vděku vůči sobě a druhým lidem? Dá se říci, že lidé dnes projevují málo vděku. Mnoho věcí považují za samozřejmost nebo jim nedochází, že za ně mají být vděční. 

Vděk a úspěch k sobě neodmyslitelně patří. Vděční můžeme být čemukoli nebo komukoli. Okolnostem, náhodě, události, vyšší moci, kamarádovi, ale i sobě samému. Zejména ve chvílích, kdy se nám nedaří a začínáme o sobě pochybovat, bychom se měli umět ohlédnout zpět a projevit vděčnost za to, čím jsme prošli a co již máme. Netýká se to jen materiálních statků. Naopak. Nemateriální věci jsou pro nás hůře uchopitelné, a tak je považujeme za něco automatického, samozřejmého. Mám byt, sportovní auto, obrat 5 miliónů ročně atd. To jsou statky, které se dají kvantifikovat. Ale co takhle podpora druhých, přátelé, na které se mohu kdykoli spolehnout, zaměstnanci, kteří mi věří a stojí za mnou? Tam míváme tendenci zapomínat a nedávat najevo, že si takových nehmotných statků vážíme.

Vděk udržuje pocit vnitřního uspokojení a posiluje naši motivaci. Také nám pomáhá nesejít z cesty a pokračovat za svým cílem, přestože nám zrovna nejsou nakloněné „hvězdy“. Každý, kdo projeví vděk za to, jak daleko došel, co vybudoval, jací lidé ho obklopují, koho inspiroval, si rázem uvědomí svoji hodnotu. 

Vedle vděku projevovaného sobě samému, který nám pomáhá uvědomit si pozitivní aspekty naší cesty k úspěchu, je neméně důležité projevovat vděk druhým lidem. Vděčností dáváme najevo ocenění. Úspěšní lidé nemají žádný problém s tím oceňovat práci, progres, chování, nápady nebo skutky někoho jiného. Ostatní stejně jako my prožívají dilemata a setkávají se s mnoha překážkami, kdy se sami sebe ptají, zda to má ještě smysl a zda to stojí za vynaloženou námahu. 

Narozdíl od úspěšných lidí projevují neúspěšní lidé spíše zášť. Zlobí se na svět, protože k nim není spravedlivý. Vymlouvají se, hledají důvody, proč věci nefungují, snaží se směňovat něco za něco. Očekávají výsledky bez toho, aniž by se o ně měli jakkoli přičinit, neprojevují vděčnost za to, co již mají a většinou nepřejí úspěch ostatním lidem. Nevidí důvod, proč by se ostatním mělo dařit, když jim samotným to nejde.

Nevděční lidé bývají často zklamaní životem. Dívají se na svět negativníma očima. Vděk vytváří pozitivní atmosféru a činí lidi šťastnějšími. Co je lepší? Vděk, pasivita, nebo nevděk? Každý z nás si může vybrat. 

Krásný týden plný projevované vděčnosti Vám přeje Tom Barčík

P. S. Úspěšní lidé projevují vděk. O tom, jak se dívají na svět, se dočtete v připravované knize Úspěch neměřitelný penězi. Sledujte její vydání ZDE.