Arkley, Barnet, London; 25.4.2021

seen from United Kingdom
seen from Spain

seen from Iraq
seen from Yemen
seen from China

seen from Spain

seen from Russia
seen from Slovenia

seen from Spain
seen from Kazakhstan
seen from United States
seen from Slovenia

seen from Serbia
seen from China

seen from Canada

seen from Slovenia
seen from United States

seen from Morocco
seen from Iraq
seen from United States
Arkley, Barnet, London; 25.4.2021
I watched the world, fall from your eyes
Borehamwood, Herts; 25.4.2021
Ukaž mi svůj vnitřní chaos, prosím.
Možná, že je to ve skutečnosti ta odpověď, na kterou jsem celou dobu čekal. Řešení a rozhřešení. Problém, který se vyřešil sám, jako vždy. Změní se to? Nezmění se to? Měl bych vítat příležitost se dostat z další své vlastní pitomé pasti, do níž jsem se dostal svou vinou; ovšem teď už je dost těžké a bolestivé to přijmout. Spousta věcí je návykových, a o to víc, když jste někdo, kdo chronicky hledá způsob úniku. Jsem mistr ve vytváření všestranně destruktivních situací. Přišel jsem, viděl jsem a zase jsem nějakým způsobem prohrál. To, že to vůbec začalo, byla prohra, a postupně se pak kupí jen další a další chyby směrující k finálnímu "celou dobu jsem věděl, že to skončí špatně, ale nedokázal jsem to zastavit". Vždy to skončí špatně. A nezáleží na tom, co cítím, nezáleží na tom, že to byla uměle vytvořená závislost; já z toho vždy vyjdu s bolestí. Neexistuje způsob, jak bych mohl vyhrát. Nelhal jsem, ale nikdy jsem tě nemiloval. Budoucnost, kterou zahodíš, je budoucnost, která stejně nikdy nemohla být. Když to není nafurt, tak to stejně nemá cenu. Neznáš odpovědi, neznáš všechny proměnné, ale na tom vlastně nezáleží. Už není nic, na čem by záleželo; snad jen těch pár univerzitních kreditů, které mě posunou vzhůru na fiktivním žebříčku užitné idiosynkrazie, jež by mi možná k něčemu byla, kdybych neměl místo mozku hromadu nekonečných cyklů zaseklých už navždy v sobě samých. Budím se s úzkostí a už zase jsem v něčím snu umíral.
A ty prášky jsou tak strašně slabé.
Und plötzlich bist du erwachsen, hast dein eigenes Leben. Kannst tun und lassen, was du möchtest. Genau das, was du doch immer wolltest. Aber es fühlt sich nicht richtig an. Verpflichtungen, Zukunftsängste. Du wärst gern wieder unbeschwert, unbesorgt. Es gibt so viel zu tun, noch so viel zu erledigen bis morgen. Aber du sitzt nur da und starrst die Wand an. Als würde dir die Wand Antworten geben auf all die Fragen, die du dir mittlerweile stellst. Du würdest nie zugeben, dass dich dein Leben überfordert. Nicht vor deiner Familie, nicht vor deinen Freunden. Jeder außer dir scheint vollkommen im Reinen mit sich. Und warst du es nicht auch? Gerade vor zwei Monaten als du dir so sicher warst, dass du genau weißt, was du willst. Was dich in der Zukunft erwartet. Doch jetzt sitzt du nur da und starrst die Wand an. Hast die Risse schon zum dritten Mal heute gezählt. Du weißt nicht einmal mehr, worauf du eigentlich Antworten suchst.
Fühlst du dich einsam? Schau hoch in den Himmel, irgendjemand, irgendwo sieht im selben Moment auch hoch....
#byoblu #informazionelibera #canale #262 Se non lo vedi rifai la sintonizzazione dei canali e lo troverai sul 262! 💪🏻😁 #25042021 #liberta #freedom #libertas (presso Italy) https://www.instagram.com/p/COF7yJRlX5_/?igshid=uac57i17m1eo
I’ve been doing the things I am supposed to, I’ve been studying, working out, sleeping at reasonable times, engaging with people again, interacting with others. Everything that’s supposed to make things ‘better’. So why do I feel worse? I feel as though I am teetering on the edge of spiralling and I don’t understand why. I did everything I was supposed to.