Artek 406 lounge chair designed by Alvar Aalto in 1939 still looks so modern today. #alvaraalto #interiordesign #finnishdesign #anibou #georgenelson #architecture #homesweethome #carolinecasey
Anna Boučková: Jsem takovej můj táta v menším provedení
Trička si dost dělám sama, jsou to hlavně tílka s krátkejma heslama. Nejradši mám nápis Láska – páska. To je taková moje narážka na Neználka, básně tohohle ražení a zároveň krátký lásky, co se z nich tak maximálně zakuckáte.
Kdo je Anna Boučková? Představ se nám v několika větách.
Anna Boučková je anibou. Čti s ň. Trochu kreslí a trochu ryje do lina, trochu rozhejbává čtvrtky a animuje po staru, trochu komiksuje a trochu píše. Miluje literaturu, půjčování si knih (i těch, který nikdy nepřečte), psaní dlouhejch dopisů, miluje dějiny umění a miluje špinavý města. Města, ze kterejch stejně nakonec nejradši utíká do jizerskejch a vysočinskejch kopců. Život, ve kterým se střídají období tvůrčí krize a maximální produktivity. Nic mezi.
Co Tě živí? Co je náplní Tvé práce?
Živí mě pocit, že to, co dělám, má snad konečně smysl. Věnuju se teď hlavně přípravě kulturních a duchovně (snad) obohacujících akcí pro mladý lidi. Mám kolem sebe supr pracovní kolektiv, naplnění a radost z dobrovolný práce.
Kupuj s dopravou zdarma na Croissart.cz/anibou
Momentálně taky končím gympl, mám toho nad hlavu, takže stálou honorovanou práci nemám. Sem tam někomu namaluju tričko, obrázky na web, nebo pozvánku, ale peníze v tomhle ohledu moc nechci řešit. Je to spíš zábava, než regulérní práce.
Vzpomeň na své umělecké začátky, máš nějakou kuriózní historku?
Těch je spousta. Kreslím vlastně skoro od počátku svojí existence. Tak ve dvou letech jsem už za sebou měla ilustraci několika knih, hlavně kuchařek, zpěvníků…Pokreslila jsem totiž všechno, co mi přišlo pod ruku - od obrovskejch hromad papírů po čerstvě vymalovaný zdi u nás v bytě. Jednou jsem se taky uchýlila k celkem efektivní performanci (takový, co v lidech vyvolává silný emoce), při který jsem zvesela polejvala panenku genciánou. Bylo to supr, genciána tekla po mě, po linu, po hlavě tý nebohý mrkací panny…Jen teda doma se s tím uměleckým záměrem dlouho nemohli úplně ztotožnit.
Studovala jsi nebo jsi samouk?
Nestudovala. Všechno, co maluju a jak maluju, je vlastně založený na inspiraci stylem mýho táty. Když jsem byla malá, kreslil mi různý panďuláky - jednoduchý tvary a vtipný gesta. Moje obrázky se snažily být vlastně podvědomě vždycky takový, jako ty jeho. Celkově jsem takovej můj táta v menším provedení.
Kupuj s dopravou zdarma na Croissart.cz/anibou
(a aby to nebylo líto mámě teď, tak ta se mě tenkrát zase snažila dost vytrvale svádět z ďábelský stereotypní školkový cesty „holčičky zásadně kreslej princezny, protože jsou to přece holčičky!“ Já jsem sice ještě moc nevěřila tomu, že je dost príma kašlat na to, co si kdo myslí, dělat věci po svým a nenechat se drtit masou, chtěla jsem taky, aby se se mnou ty holčičky kamarádily žeano, ale pak jsem naštěstí došla k závěru, že princezny jsou lepší, když jsou sežraný drakem nebo přivázaný před jeskyní ke stromu, a že s klukama se nakonec stejně kamarádí nejlíp!)
Kupuj s dopravou zdarma na Croissart.cz/anibou
Na čem jsi pracovala v poslední době, co Tě zaujalo?
Už delší dobu plánuju trochu zasáhnout do veřejnýho prostoru menším street artem, mám v hlavě vizi, ale je momentálně ve fázi uchopování, promýšlení realizace.
Teď jsem taky začala dělat koláže, zatím jen zkouším, co všechno se dá vytrháváním příběhů a slov z kontextu vyjádřit. Dost mě zaujal Jindřich Štyrský právě svýma kolážema, tak se do toho teď snažím proniknout i prakticky.
Kde bereš / hledáš inspiraci?
Docela mi funguje tichý sezení a pozorování. Jenom poslouchat lidi a formulovat z jejich řečí nějaký moudra a vzkazy, co pak dávám na trička. Taky při migrénách, kdy jsou moje tělo a mysl naprogramovaný tak maximálně na smrt, mám paradoxně víc nápadů, než kdy jindy.
Kupuj s dopravou zdarma na Croissart.cz/anibou
Jak vypadá Tvůj běžný den?
Jsem docela omezená školou – zaplácne půl dne a vysaje mnohdy energii na zbytek. Ale když mám zrovna náladu na rozptyl a na lidi, ráda prosedím odpoledne v pražskejch Riegerovejch sadech, v kavárnách, nebo jdu na výstavu. Taky jsem teď hodně začala chodit do kina a je to supr.
Jak se díváš na Croissart? Co bys doporučila autorům, kteří zde zatím svoji tvorbu nemají?
Přijde mi príma, že Croissart je otevřenej všemu a všem. I lidem, co kreslí na koleně, příliš si nerozumí s grafickýma programama, jsou samoukové a je jim třeba 19. Croissart nabízí pestrou škálu potisků, člověk ví, čí motivy kupuje a autoři se nemusí nikam přehnaně cpát a sebepropagovat – jejich výtvory na webu prostě čekají, zda zůstanou nepovšimnutý, nebo si najdou svýho kupce.
A těm, co tu svojí tvorbu ještě nemají, bych doporučila, ať jí tu mají. Nejen kvůli tomu pocitu, když potkáte na festivalu lidi, co chodí v tričkách od vás!
Kupuj s dopravou zdarma na Croissart.cz/anibou
Auto nebo kolo?
Kolo na krátký a auto na dlouhý výlety.
Čaj nebo kafe?
Poslední dobou spíš kafe.
Triko nebo košile?
Triko s košilí naráz.
Jak vypadají 3 tvoje nejoblíbenější trika?
Trička si dost dělám sama, jsou to hlavně tílka s krátkejma heslama. Nejradši mám nápis Láska – páska. To je taková moje narážka na Neználka, básně tohohle ražení a zároveň krátký lásky, co se z nich tak maximálně zakuckáte. Potom tričko Poslouchám mámu, tátu a Tatabojs a kapelový Dead Kennedys. To je tričko, co mě provází už od dětství vlastně.
Oblíbená hudba, chodíš na koncerty?
Poslouchám hrozně velkej hudební mix. Vždycky mi přišlo nepochopitelný, když někdo říkal, že poslouchá všechno, ale já nakonec taky vlastně poslouchám všechno. Od Navarový, Plíhala a Ebenů, přes Bonuse a Molly Nilsson, až po Girlpool nebo třeba The Doors. Delší dobu už mě taky baví mluvený slovo, to je mnohdy lepší než jakákoli hudba.
Koncerty jsou jedna z mých nejoblíbenějších věcí, hlavně ty venkovní. Vzpomínám pořád na minulý léto, kdy jsme během tří týdnů viděli naživo Květy, DVA a Bratry Orffy a do toho jsme pořád poslouchali Tata Bojs a prokládali to koncertama kapel našich kamarádů.
Kupuj s dopravou zdarma na Croissart.cz/anibou
Na co se teď nejvíc těšíš?
Těším se na louku v Křídlech na Vysočině. Na děti na táboře, na bosý nohy, líný rána, spontánní výlety s nejasným cílem, na balíky sena a na příjemně chladný večery, který může člověk prosedět venku. Těším se na festivaly a na studený pivo. Na to, že budu moct přečíst všechno, co mám na dlouhým seznamu knih, který jsem odložila na dobu po maturitě. A taky až se konečně vyjasní, co se mnou bude. Aspoň na příští tři roky. Nebo třeba pět…
Co bys dodala na závěr rozhovoru?
Zakončím to tematicky. Nemějte se pod psa, jezte, co se vám zlíbí (klidně polykejte rohlíky v celku), ve spánku lovte bizony, objevujte krásy festivalových snídaní, v problémech se neutápějte, zdvihejte prostředníčky jak je libo, držte českou vlajku červenou dolů a klínem doleva a hlavně nenáckujte! Nejen na tričku!
