Lidé mají pocit, že když někdo začne brát antidepresiva, všechno se vyřeší. Budou zase šťastní a zvládnou všechno. Nikdo vám ale neřekne o vedlejších efektech, kdy nespíte, motá se vám hlava, je vám špatně od žaludku či jste tak unavení, že sotva chodíte. Nikdo vám neřekne, kolikati antidepresivy budete muset projít, u kolika z nich budete mít tak špatné vedlejší příznaky, že je ihned musíte vysadit, ty, které vám ani nezaberou, ty, u kterých efekty přetrvávají dlouhodobě. Nikdo vám neřekne, že i s nimi máte depresivní stavy. Nikdo vám neřekne, že léčebný účinek je v tom, že vás to utupí. Necítíte nic. Nemáte radost. Necítíte smutek. Nebrečíte. Nemáte na nic chuť. Sedíte doma, zíráte do zdi, nemáte potuchu o čase. To je ten “dobrý pocit”. To je ta “náprava”. Jen to z vás udělá mrtvolu. Buď spíte moc dlouho, nebo vůbec. A myšlenky vám neodejdou. Jen dosáhnete toho, že tělo na ně nemá vždy odpovídající reakci. A už jsem z toho unavená. Vážně.
