Lee Seung Hyun
Jméno postavy: Lee Seung Hyun Přezdívka: Prince/Princess Skupina: - Věk: 23 Postavení v gangu: Ošetřovatel + Jangji Sexuální orientace: homosexuál Povaha postavy: Je všechno a zároveň nic. Může po svojí přítomnosti nechat zmatek a bouři, stejně jako hrobové ticho. Dokáže se lidem velice dobře zalíbit, ale pokud mu oni nejsou po chuti, nemá problém se chovat tak, jako by nebyli hodni ani jediného jeho pohledu, být chladný jako led. Využívá však raději první možnosti, svého šarmu k tomu aby dostal to co chce, nebo to co je potřebné pro jeho blízké. A právě to je ten důvod proč je v určitých věcech jedním z nejlepších, vlastní zájmy. Protože co by bylo větší motivací než vlastní touha a potřeba. Stejně tak nezapomíná na ty, kteří mu za záchranu krku dluží laskavost, pokud ji od nich potřebuje. Ke svým přátelům se chová o dost jinak než k těm, které nezná a nevěří jim. K blízkým umí být překvapivě velice milý a ochranitelský, pro svoji škodu až moc.
Příběh postavy: Hyun nebyl z těch lidí, kteří by se ke gangům dostali díky svému původu, nebo ano? Jeho otec byl bohatý obchodník, nutící svého syna studovat to, co ho vůbec nebavilo a co se mu překvapivě v dalším životě hodilo víc než si vůbec kdy dovolil pomyslet. Jako malý vyrůstal mezi Koreou a Amerikou, stejně jako s jeho studiem, tohle bylo na přání jeho otce. Jedinou útěchou mu ve státech byla sestřenka, se kterou trávil svůj volný čas. Byla jediným člověkem který se staral o jeho štěstí, ne o pověst rodiny a jeho budoucí postavení jako potomka, jediného syna. Přemlouvala ho, prosila aby se vzdal studia medicíny a věnoval se tomu čemu chtěl on. Ale někde uvnitř asi stejně věděla že Hyun bude svého otce poslouchat, že zůstane na stejné škole jako ona, s tím rozdílem že si ji sám nevybral. Ostatně on si nevybral spoustu věcí, například to že nikdy neuvidí svoji matku. Ženu která mu dala život, která byla tam někde venku ve světě a kdo ví jestli ji zajímalo, co se s jejím dítětem děje. Možná proto ho otec nutil studovat mimo Koreu, aby si zachoval svoji tvář, která by s bastardem utrpěla hluboký šrám. Sám ho téměř nenavštěvoval a tehdy se Hyun naučil, jak může získat to co chce, když bude dobrým hercem. Před otcem se choval jako nejvzornější synáček, uhlazený a vypadající jako dokonalé dílo které stvořil, další z jeho dětí na které mohl být pyšný, s tím rozdílem že Hyun nebyl firma a ještě nebyl továrnou na peníze. A na druhou stranu byl po školním kampuse znám jako někdo úplně jiný, někdo kdo by způsobil otci infarkt, kdyby ho takhle poznal. Ale jedině tak mohl být alespoň částečně sám sebou, ani tehdy to nešlo úplně, úplně se mohl projevit jen před svojí drahou Kim. A upřímně, k čemu byl takový život? Život který se ještě zhoršil, když začalo to obří zlo a on se musel vrátit do Koreje pod dohled. Trpěl ve svojí masce vzorného syna jako pes, natolik že utíkal každou noc z domu, jen aby nemusel snášet ten pocit, že je s otcem v jednom domě. Někdy v té době narazil poprvé na gangy. Když náhodně našel mladého klučinu, o dost mladšího než byl on, v kaluži krve. Překvapilo ho hlavně to, když nevolal o pomoc, jako by byl se svým osudem smířený. S tím ale nebyl smířený Hyun, nemohl nechat někoho tak mladého v téhle situaci. Podařilo se mu z něj opatrně dostat kam ho má dopravit, kde ho bude moci ošetřit. Jistě že mu nedal cestu k jejich základně, ale jen menšímu úkrytu, to ale stačilo. Ovšem v moment kdy se tam Hyun s tím mladíčkem dostal, myslel že ho v tu ránu zabijí. Strhla se kolem nich taková pohroma, že se mu to nechtělo ani věřit. Naštěstí byl schopný přesvědčit většinu že opravdu bylo v jeho zájmu jen pomoci tomu zraněnému, což se mu po pár dohdech a nakonec i rozkazech co pro něj potřebuje povedlo. Nechal mu svoje číslo, tajně naškrábané na kusu papíru a odešel, přesvědčený o tom že je už nikdy neuvidí. Jak moc se ale mýlil. Byla hluboká noc, když mu zazvonil mobil s neznámým číslem. Nepoznal hlas, ale vše znělo jasně, potřebují pomoc, lékařskou. Hyunovi se v tu ránu rozbušilo srdce, ale touha pomoci a být jinde než tu byla silnější. Tahle situace se opakovala několikrát a stále častěji. Už pomalu ani nespal a čekal kdy mu zazvoní telefon, kdy se z chlapečka v obleku změní na stín prchající v noci z domu. Mockrát ho požádali aby jim pořídil léky, které by se daly využít na vaření drog. To ne, k tomu ho nikdo nedonutil. Vždy jim sehnal jen léky, které by se mohly hodit z lékařského hlediska. Trvalo to dalších pár týdnů, než začal Hyun v onom místě přespávat, dalších než mu ukázali jiné doupě a nakonec přišla noc kdy se rozhodl že bude raději žít takhle, raději žít nějak než nežít vůbec. Odkaz na fb rp profil: TU