#deník

[zapisky-zavislaka]

He/him v životě.

He/they v korporátu.

“Tašku můžeme nabídnout?”

“Tak to se moc omlouváme.”

“Podíváme se, kde to je.”

“Také děkujeme, na shledanou!”

[newly-opened-eyes]

Neznám Tě, jako neznám zítřejší ráno, přesto toužím po každém tvém doušku. Strčte si do ráje tuhle neférovou zkoušku, Já musím věřit a možná mi bude dáno?

Jednou v jiskře dne si spolu dáme kávu. Sžírá mě touha po zítřejším ránu.

[tvrdohlavy-samorost]

z mých posledních fotek to může vypadat jako že můj život jsou jen kavárny a deník...

kéž by to byla pravda

[nezvladatelna]

Už léta si píšu deník a lepím si do něj svoje aktuální fotky.

Píšu si ho ručně a pouze perem.

A někdy se i po těch letech červenám. Zvláště, když si čtu své pubertální touhy.

[leomistic]

Červen je prý měsícem vděčnosti. Ach, jak já jsem vděčná. Za lásku, za zdraví, za lidi kolem sebe i za to materiálno. Jsem vděčná, že si mohu vymýšlet, co si uvařím k obědu. Jsem vděčná, že mohu každý večer usínat vedle něho. Jsem vděčná za život.

[mozaika-pismen-a-slov]

Poznatky z Obrazu Doriana Graye (Oscar Wilde) do strany 86:

Basil zaslouží o tolik víc.

Děsí mě, jak relatable umí Henry být. Do háje, vždyť on má i sluhu, kterej mu musel připomenout, že je čas večeře. A přešel barák, kam mířil.

Henry je zatraceně dobře napsaný entp. Jakoby jeho Ne-Ti, to je Babylonská věž názorů vytyčená na základech jeho dalších názorů, navršených na základech toho pokryteckýho světa místní smetánky, kde se pohybuje. (Taky by mohl být estp, ale přikláním se k iNtuici.)

Autor má hodně rád kytky.

Jakože hodně. Doslova pojmenoval svoji postavu podle bazalky, nemluvě o tom, že snad v KAŽDÝ scéně je popis obsahující nějakou rostlinu, byť jen metaforicky.

Zapisování akcí v průběhu dialogu je skvělá schopnost a musím se to naučit.

Jestli se takhle vyjadřují/vyjadřovali lidé normálně, pak jsem beznadějná.

Přátelé, s nimiž konverzace spočívá ve vyměňování si filosofických pohledů na svět >>>>>

Ty alegorie!!❤️❤️❤️

Postavení různých myšlenek do kontrastu sporem mezi postavami.

Z předmluvy a některých částí díla je cítit autorův osobní život. Anebo vidím věci, který tam ve skutečnosti nejsou, co já vím.

Používají "bohové" místo "Bůh". Zjistit proč.

Basil vidí moc dobrého. Taktéž velmi relatable.

Character quirks pro každou postavu? Ano prosím.

Miluju Jamese. Jakoby, ta sourozenecká dynamika je naprosto skvělá.

Ta přímá řeč je boží. Popisy hodně květnaté, ale osobně mi to nevadí.

Nechte Basila bejt!!! >:(

Henry, ty jsi psychopat.

"Henry, ty tvoje názory mě děsí." "Tak si jich nevšímej."

Proč je Dorian vůči Basilovi tak ignorantskej? >>:(

Nastiňování?

Nemůžu říct, že souhlasím se vším v té knize, ale miluju to, jak mě to nutí přemýšlet a probírat se mezi řádky. Jakože čtení mezi řádky. Chápem se.

"Vlastně není moc co vyprávět," zvolal Dorian a spustil monolog táhnoucí se přes celou stránku.

Mezi Henrym, Dorianem a Basilem DEFINITIVNĚ něco lítá. Pardon, ale mám pravdu.

Henry Wotton je sarkastická malá mrcha, opilá medovinou vlastní inteligence. To, že můžeš, neznamená, že můžeš.

[cherchez-lafemme]

moc jsem je chtěla udržet ve svým životě. a, sakra, přála jsem si, aby to mohlo být navždycky.

[zlobiva]

Můžeme se na chvilku pozastavit nad tím, jak nádherně vypadá ženský tělo?