Ahoj, chtěla jsem se spíš někomu svěřit, než se na něco zeptat a tys mě hned napadla, nevim proč. Je mi 25 a nikdy jsem neměla žádnýho kluka, ani jsem nikoho nikdy nepolíbila. Celej život trpim úzkostma a mám strach se nějakýmu z nich otevřít. Docházim na terapii a poslední dobou jsem se cítila, že bych mohla zkusit štěstí a tenhle strach překonat. Sice jsem nikdy nezažila sex, ale přitahuje mě BDSM. Za nějakou dobu jsem si byla schopná všimnout, že v týhle komunitě se pohybuji celkem fajn lidi. Psala jsem si s jednim, kterej na mě udělal vážně dojem a sešli jsme se. Cítila jsem se, že mě přijme takovou jaká jsem. Procházeli jsme se po Praze a pak jsme skončili u něj doma. Všechno bylo fajn, dokud neuviděl moje nahý tělo. Myslela jsem si, že mu trošku baculatější ženy nevadí, alespoň z toho, jak se prezentoval, ale v podstatě to skončilo tak, že na mě ani nesáhl. Bylo to příšerně trapný. Chvíli si se mnou ještě povídal a pak mě šel vyprovodit. Cestou domu jsem se úplně zhroutila, protože se naplnil jeden z mejch největších strachů a nemohla jsem tomu uvěřit. Kamarádky mi řekli, ať to hodím za hlavu, ale mně to nedalo a zeptala jsem se ho narovinu, co mu na mě tak vadilo. Chtěla jsem, aby byl upřímnej. Odepsal mi, že na fotkách jsem nevypadala tak hutná, a nemyslel si, že budu vypadat tak, jak jsem vypadala. Přiznal se, že jsem ho přestala přitahovat, když viděl, že mám pupínky na zadku a na vnitřní straně stehen. Trpím na to celej život a je to právě jeden z těch důvodů, proč jsem s nikým nikdy nechtěla nic mít. Cítím se strašně poníženě a neschopně. V jednu chvíli jsem si chtěla vzít život, jelikož vím, že s mym tělem nic neudělám. Mám pocit, že spousta mužů mě bude vnímat úplně stejně a abych pravdu řekla, tohle mě ještě víc uzavřelo. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem se konečně odhodlala a teď bojuju s myšlenkama, že ten můj strach byl oprávněnej. Že jsem monstrum, který nikdo nechce…:,(
Teď mě, prosím tě, dobře poslouchej. Snaž se otevřít, co nejvíc to jde a přijmout, co se ti budu snažit říct. Nic, absolutně nic, s tebou není špatně. To, že tvoje tělo nějak vypadá, na tom vůbec nezáleží. Každá máme něco, s čím bojujeme, protože nás odmala učí, že nejsme dost dobrý a krásný. Hrozně moc bych tě teď chtěla obejmout a ukázat ti, že nějaký pupínky, nebo tvoje váha, z tebe v žádnym případě nedělá monstrum. A to je mi jedno, kolik jich na tom zadku máš a jaký číslo ukazuje tvoje váha. :) Ano, existujou věci, který se dají ohledně vlastního těla do určitý míry ovlivnit, ale kdo je ten, kdo by ti měl říkat, jak se o něj máš starat a jak by mělo vypadat? Jedno vim jistě. Určitě to nebude chlap.
Zasloužíš si, úplně stejně jako všichni ostatní, lásku a pozornost od někoho, komu na tobě bude záležet. Vím, že jsi teď v rozpoložení, že ti to bude připadat jako klišé, ale člověk, kterej tě bude mít rád, nebude tyhle věci vnímat jako problém.
K tomu, že jsi ho nepřitahovala. Sama musíš cítit, že to neměl v hlavě v pořádku. Aby na tebe nechtěl sáhnout, kvůli pupínkům? Já jsem za tebe nakonec ráda, že nesáhl, protože mi je jasný, že mu totiž nešlo ani o nic jinýho. Vyhlídl si tě, všiml si, že jsi zranitelná, namazal ti med kolem pusy, ale pak vycouval, protože se nechtěl ušpinit. Do tohohle průseru se namočil on sám. Ty s tím nemáš nic společnýho.
Možná se budeš divit, ale já, stejně jako ty, trpím na folikulitidu. V minulosti jsem vždycky zaťala pěsti a vrhla se do vztahu. Nikdo na můj zadek neupozorňoval, ale já si pořád v hlavě říkala: “Stejně by byl radši, kdybych měla hladkej zadek, akorát je slušnej a nic neřekne.” Někdy to tak bohužel bylo. Jenže taky vim, že jsou i takoví chlapi, kterejm je fakt jedno, jak tvoje kůže vypadá. Jsou do tebe zamilovaný a tečka.
TOHLE BYCH CHTĚLA, ABY VIDĚL KAŽDEJ CHLAP, KTEREJ TAKHLE PŘEMÝŠLÍ!
Tohle přesně způsobujete ženám svym nevyspělym chováním. Potřebujete mít pocit, že jste si neušpinili svoje majestátně vyhoněný péra. Potřebujete krásný prsa, hladkej zadek, mít dobře vyholíno, nebýt “ani moc tlustá, ani moc hubená”, bla bla bla. S tímhle jděte do piči, od toho existujou bordely.
Prosím, vy všichni normální, ukažte týhle odvážný holčině, že by na sebe měla být hrdá, že se pokusila překonat svůj strach, a že by určitě kvůli nějakýmu tydýtovi neměla přestávat!