#gamifikace

[filiphunek]

Gamifikace podle mBank

O gamifikaci jsme jako o principu uvažovali v rámci digitálních projektů v uplynulém roce a roce před ním. Dokonce jsme gamifikaci zavedli v několika digitálních projektech ne úplně malých značek, ale výsledek skončil vždy rozpačitě. Sebelepší gamifikační princip se zdaleka nevyrovnal kvalitnímu, atraktivnímu a pravidelně updatovanému obsahu.

Nyní gamifikaci zavádí mBank přímo do rozhraní svého…

View On WordPress

[umartinau-blog]

Základy studia nových médií #6

Pottermore vol. 1

Gamifikace je marketingový nástroj využívající herních principů v neherním prostředí. Další přednáška Josefa Šlerky byla věnována právě zasvěcení, o co v gamifikaci jde. Nejedná se zas tak o nový pojem, tak se mu více věnovat nebudu. Avšak zaujala mě aplikace Bartlovy typologie hráčů MUD (1996) v gamifikaci, a vážně to funguje! Podle Richarda Bartla můžeme rozlišit 4 základní typy hráčů:

1. Achievers

2. Explorers

3. Socializers

4. Killers

Krátce vysvětlím každého z nich. Achiever je ten, který dává přednost sbírání bodů, levelů a předmětů. Je hodně aktivní při plnění úkolů a rád předvádí svoje výsledky. Explorer je průzkumník. Dává přednost objevování nových míst, vytváření map, učení se o skrytých místech. Naopak Socializer miluje sociální aspekty hry. Největší prožitek získává interakcí s ostatními hráči. Hra je pouze nástroj pro setkávání se s druhými. A konečně Killer touží po vítězství, vyhledává konflikty a příležitosti k boji. Rád uplatňuje svůj vliv na ostatních hráčích (Wikipedia, [online]).

Co je ale ještě lepší, Josef Šlerka použil příklad nám známého prostředí Harryho Pottera. Bradavické koleje rozřadil podle Bartlovy typologie následovně:

1. Achievers – Nebelvír (Gryffindor)

2. Explorers – Havraspár (Ravenclaw)

3. Socializers – Mrzimor (Hufflepuff)

4. Killers – Zmijozel (Slytherin)

Aplikace Bartlovy typologie na bradavické koleje jistě není stoprocentní, ale z velké míry by se mohla shodovat. Minimálně vezmeme-li v potaz slova Moudrého klobouku, uvidíme jistou analogii:

  Možná tě čeká Nebelvír, kde mají chrabré srdce; odvaha, klid a rytířskost jdou u nich ruku v ruce.

Nebo tě čeká Mrzimor: máš jejich mravní sílu, jsou čestní a vždy ochotní přiložit ruku k dílu;

či moudrý starý Havraspár, pokud máš bystrou hlavu, tam důvtipní a chápaví vždy najdou čest a slávu.

Nebo to bude Zmijozel,

kde nastane tvá chvíle,

ti ničeho se neštítí,

by došli svého cíle.

(Rowling, 1997, s. 113)

  V dnešní době si každý sám může vyzkoušet, do které koleje by byl zařazen prostřednictvím lehkého testu z webových stránek Pottermore. Co je Pottermore? Jedná se o stránky, které nejen převypravují Harryho příběh interaktivní cestou, ale také vás zařazují do kolejí, za které soupeříte s ostatními o získání školního poháru. Mě zajímalo, jak moc jsou otázky z Pottermore vypovídající i pro herní svět, proto jsem se na ně podívala podrobněji a zjistila si pravděpodobné odpovědi pro jednotlivé koleje, viz Pottermore vol. 2. Otázky a výsledné odpovědi, které by potvrzovaly teorii Bartlovy typologie aplikované na bradavické koleje jsou například tyto: 

A)How do you want to people to react when they hear you name after you’re dead?

C) Which of the following would you most hate people to call you?

D) Which would you rather be:

F)Which of the following do you find the most difficult to deal with?

M)How would you like to be known to history?

a další…

Vzhledem k otázkám z Pottermore a jejich pravděpodobným odpovědím jsem kontaktovala odborníka v oboru analýzy psychologie seriálových postav a společnými silami jsme se snažili odpovědět tak, jak by odpovídaly vybrané postavy z Game of Thrones. Výsledek je zde:

Zdroj:

Pottermore. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z WWW: http://www.pottermore.com/

Rowling, J. K. (1997). Harry Potter a Kámen mudrců. Albatros Praha. s. 284.

Šlerka, Josef. Gamifikace. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z WWW:

http://www.slideshare.net/josefslerka/gamification-13265932

Wikipedia. Barle Test. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z WWW:

http://en.wikipedia.org/wiki/Bartle_Test

[letniskolakisk]

Gamifikace – další bublina nebo účinný nástroj na podporu čtenářství?

Klíčová slova: gamifikace, podpora čtenářství, děti, knihovna, žáci, marketing

Autor: Dagmar Šiková

  V oblasti marketingu se v posledních letech usídlilo nové módní slovo – gamifikace. Jde o další z řady „buzzword“ nebo skutečně nový trend, který si svou pozornost náležitě zaslouží?

  Za otce „gamifikace“ bývá označován Dennis Crowley[1], kterého na tuto myšlenku přivedl motiv z jeho v dětství velmi oblíbené hry Super Mario Bros. Napadlo jej, že herní prvky, sbírání bodů a žebříčky by mohly být přeneseny do skutečného života, kde by se jich mohlo využít k motivování lidí.

Gamifikace vychází z herních principů a herního myšlení. Jde o to uplatňovat herní mechanismy do neherního prostředí a tak motivovat lidi k větší aktivitě, podnítit jejich zájem, a nebo zvýšit jejich chuť ke konzumaci služeb. Nejtypičtějším prostředím, kde se uplatňuje je oblast prodeje a marketingu, ale proniká také např. do vzdělávání, žurnalistiky a k motivování zaměstnanců. Gamifikace využívá systému sbírání bodů nebo odměňování, tvorby žebříčků (leader boards), drobných dárků nebo tzv. progress barů, které vizualizují jak blízko je člověk k dokončení úkolu.

Otázkou je, zdali toto vše je skutečně něco nového, a nebo jde jen o staré známé techniky ke zvýšení motivace převlečené do nového (webovému prostředí vyhovujícímu) kabátu. Spotřebitelské soutěže založené na principu sbírání bodů a následné odměňování dárky tu jsou již několik desetiletí, stejně tak zvyšování svého „statusu“ (např. letecké společnosti a jejich kluby s lepšími službami pro věrné zákazníky). Jedinou skutečnou změnu, kterou vnímám, je, že se herní principy přesouvají z oblasti marketingu i do jiných oblastí.

Jednou z řady oblastí, kde lze využít herní principy, je knihovnictví a podpora čtenářství u školáků. Umím si představit, že nudná tvorba čtenářských deníků jako nástroje, který má přitáhnout děti ke knihám, bude nahrazena celoroční hrou, ve které budou sbírat body různými činnostmi – za každou přečtenou knihu, vyplňováním kontrolních kvízů, řešením záhad, pro které klíč naleznou v určitých knihách, a tím vším budou zvyšovat svůj čtenářský status. Žebříčky bude možno sledovat online na webových stránkách třídy (knihovny), kde budou mít jednotliví žáci svůj profil. Body bude možné získat nejen čtením knih, ale také plněním speciálních prémiových úkolů, případně účastí na aktivitách podporujících čtenářství (besedy o knihách, Noc s Andersenem, čtenářské večery apod.) Na závěr školního roku budou všichni úspěšní „hráči“ odměněni drobným dárkem např. odznáčkem s titulem „BIG READER“.

Takováto aktivita by bezesporu vyžadovala ze strany učitele (knihovníka) mnohem větší úsilí než prostá kontrola čtenářských deníků. Ale u dětí, které jsou od přírody hravé, by mohla sklidit větší úspěch a skutečný zájem z jejich strany. Z vlastní zkušenosti s dětskými čtenáři mohu potvrdit, že soutěživost je jim vlastní a porovnávají si i tak „bezvýznamné“ údaje, jako je počet záznamů ve čtenářské průkazce. Čí více, tím lépe. Pochopitelně.

Gamifikace má ovšem i své stinné stránky. Z výzkumu týkajícího se vlivu vnějších odměn na vnitřní motivaci[2] z roku 1999 vyplývá, že vnější odměňování má negativní vliv na vnitřní motivaci. Je prokázané, že u dětí, které jsou pravidelně a systematicky odměňovány za plnění různých aktivit dochází k podlamování vnitřní motivace, což v případě čtenářství není právě našim cílem. Cílem je naopak podnítit v dětech zájem o knihy a čtení, aby to, co je táhne ke knihám, nebyly jen nasbírané body a vedoucí pozice v žebříčku, ale převážně osobní touha po čtení a literatuře.

Z tohoto výzkumu vyplývá, že ani gamifikace není všespásná a nelze spoléhat jenom na to, že zabalením produktu nebo služby do herního balíčku, je o úspěch postaráno. V případě podpory čtenářství u dětí by začlenění herních prvků mohlo zvýšit atraktivitu knih, ale jako nástroj pro vytvoření vztahu ke čtení nám stejně nezbývá nic jiného než soustavně a trpělivě pracovat s malými čtenáři a čekat, že alespoň u některých toto hraní si s knihami zasadí semínko čtenářství.

    Použité zdroje:

  BELL, Jase. Your life is but a game and points win prizes. Belfast Telegraph [online]. 2010-11-02 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.belfasttelegraph.co.uk/business/opinion/watching-web/your-life-is-...

  ČERNÁ, Monika. Gamifikace (nejen) v sociálních sítích. Metodický portál RVP.CZ: unikátní PROSTOR PRO UČITELE, sdílení zkušeností a spolupráci [online]. 2012-05-23 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/g/15589/GAMIFIKACE-NEJEN-V-SOCIALNICH-SITICH.html/

  DECI, Edward L., Richard KOESTNER a Richard M. RYAN. A meta-analytic review of experiments examining the effects of extrinsic rewards on intrinsic motivation. Psychological bulletin [online]. 1999, 125(6), s. 627-668 [cit. 2012-07-11]. ISSN 1939-1455. DOI: 10.1037/0033-2909.125.6.627.

  KOČÍ, Petr. Kdo si hraje, neuteče? Co je gamifikace a jak může pokračovat válka o naši pozornost. Lupa.cz: První server o českém internetu [online]. 2011-07-26 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/kdo-si-hraje-neutece-co-je-gamifikace-a-jak-muze-po...

[1] KOČÍ, Petr. Kdo si hraje, neuteče? Co je gamifikace a jak může pokračovat válka o naši pozornost. Lupa.cz: První server o českém internetu [online]. 26.07.2011 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/kdo-si-hraje-neutece-co-je-gamifikace-a-jak-muze-po...

[2] DECI, Edward L., Richard KOESTNER a Richard M. RYAN. A meta-analytic review of experiments examining the effects of extrinsic rewards on intrinsic motivation. Psychological bulletin [online]. 1999, 125(6), s. 627-668 [cit. 2012-07-11]. ISSN 1939-1455. DOI: 10.1037/0033-2909.125.6.627.

[letniskolakisk]

Gamifikace a její možné využití pro informační vzdělávání na ZŠ

O potřebě informačního vzdělávání není jistě potřeba dlouho mluvit. Protože proces získávání a osvojování si informací by měl patřit k základním znalostem každého člověka, a proto je potřeba začít s ním, co nejdříve, a proč ne tedy rovnou na základní škole.

Co by tedy žák základní školy měl vědět nebo umět? Měl by vědět, kde informaci hledat, jak informaci nalézt, co je to citace a kde se uvádí, čím se zabývá autorské právo a v neposlední řadě by měl umět pracovat s internetovými vyhledávači. To jsou pouze základní znalosti, které by měli žáci zvládnout, někdy je také od nich vyžadováno, aby byli schopni informace hodnotit a vybírat jen relevantní odkazy k danému tématu. Tato znalost je většinou zkoušena tak, že učitel zadá žákům referát na určité téma. Ale je to opravdu vhodná forma, jak naučit žáky pracovat s informacemi? Není nějaká jiná?

Ale sám učitel čelí otázce - jak donutit žáky, aby byli ochotni se něčemu novému učit? To je vždy velice obtížné. Jde o to je správně motivovat anebo zkusit něco nového – gamifikaci. „Gamifikace je použití principů, které dělají hry zábavnými v neherním prostředí. Zprostředkovává lepší zapojení uživatelů a zvýšení zákaznické loajality. Gamifikace ale neznamená neustálé hraní. Bere si z her to, co nás u nich drží, proč nás baví. Hry lidi a lidstvo jako celek provázejí odedávna. Pomáhají nám zahnat nudu, získávat úctu okolí a učí nás hledat řešení. Gamifikace má v hledáčku člověka a jeho motivace. Pracuje s přirozenou touhou dosáhnout uznání a s lidskou hravostí.“[1]  A člověk je hravý v každém věku a obzvláště v tom mladším. Navíc jak z citovaného vyplývá, mohou nás hry naučit hledat nová řešení problému a nazírání z jiného úhlu pohledu.

Problémem však je, že informační vzdělávání není znalostí, která by se dala naučit jako např. dějepis či zeměpis, ale vyžaduje spíše osvojení si postupů a principů, které by se mohly lehce modifikovat a aplikovat podle informační potřeby.

Bylo by proto potřeba vytvořit takový systém, v němž by bylo jasně vymezeno, jaké znalosti už si žák osvojil, jaké si ještě potřebuje osvojit, to vše na bázi soutěže, která by je ještě více motivovala v úsilí dosahovat nejlepší výsledky v co nejkratším čase.

Stále je ale nezodpovězena otázka osvojení si postupů a principů, které se pod informačním vzděláváním ukrývají. Ale vzhledem k tomu, že se na tuto problematiku specializují více vysoké školy a knihovny, je potřeba s nimi navázat spolupráci, aby nedocházelo k tomu, že se budeme snažit vytvořit něco, co už existuje a funguje, ale spíše modifikovat do takové verze, která by pro žáky byla pochopitelná a snadněji osvojitelná.

Navíc některé poznatky si žáci osvojují sami postupem času a možná ani nevědí, že se jedná o prvky informačního vzdělávání, proto by byla vhodná osvěta v oblasti informačního vzdělávání s tím, že by se lidé seznámili s tím, co do ní spadá a co s ní souvisí. Podle Malečkové[2] je výstupem informačního vzdělávání informační gramotnost, tedy „schopnost jednotlivce prostřednictvím dostupných informačních metod a technologií vyhledávat, zpracovávat, vyhodnocovat a využívat informace.“[3]Domnívám se, že právě osvěta i výuka s prvky gamifikace by mohla být pro žáky zajímavá a mohla přinést zajímavé výsledky, ale to ukáže teprve čas.

Autor: Hana Čechová

Použitá literatura:

Gamifikace. Gameful [online]. 2012 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.gameful.cz/gamifikace/

MALEČKOVÁ, Monika. Informační vzdělávání. KISK [online]. 2010 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C...

MŠMT. INFOGRAM: Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. 2008, 2012 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/  

ŠVEJDA, Jan, PLANKOVÁ, Jindra. Informační gramotnost. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002038&local_base=KT...

[1] Gamifikace. Gameful [online]. 2012 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.gameful.cz/gamifikace/

[2] MALEČKOVÁ, Monika. Informační vzdělávání. KISK [online]. 2010 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C...

[3] ŠVEJDA, Jan, PLANKOVÁ, Jindra. Informační gramotnost. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-07-15].Dostupné z: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002038&local_base=KT...

[letniskolakisk]

Gamifikace ve vzdělávání

Na Letní škole mě z probíraných témat nejvíce zaujalo téma gamifikace, tedy „využití herních prvků v neherním prostředí s cílem zaujmout“[1] U gamifikace jde o to najít způsob, jak  motivovat lidskou mysl tak, aby se se zaujetím věnovala činnostem, kterým se věnovat má.

Nejvíc mě nadchla idea gamifikace ve vzdělávání. Celý život totiž řeším problém, jak se soustředit při čtení odborné literatury na daný text. U beletrie jsem nikdy neměla žádný problém s udržením pozornosti. Jsem vášnivý čtenář, knížek jsem za celý život přečetla stovky, ne-li tisíce. Jakmile se ale jedná o – promiňte mi ten výraz, páni akademici – suchou vzdělávací literaturu, nastává kámen úrazu. Každou chvíli se přistihnu, že mi myšlenky létají všude okolo, ale u čtení odborného textu se bohužel moc nezdržují. (Pravda, také to asi bude dost tím, že odborná literatura obsahuje přece jen o něco složitější myšlenky než kterýkoli román.)  A  možná s tím má něco společného i zažitý způsob vnímání učení: škola = povinnost = žádná zábava. Možnost implementace zábavného prvku do vzdělávání mě proto velmi zaujala. Pokud by se do seriozního čtiva přimíchalo něco, co by zavánělo zábavou, mohl by se člověk přece jen přinutit více soustředit a vnímat co čte a veškeré učení by potom mohlo probíhat v daleko radostnějším duchu.

Princip gamifikace lze implementovat ve všech stupních vzdělávání – ať již na vysokých, středních nebo základních školách nebo v celoživotním vzdělávání dospělých. Lze použít různé metody např.: získávání bodů nebo odznáčků, postupování do vyšších  úrovní, žebříčky, virtuální měna atd. Zatímco v zahraničí se již trend gamifikace plně rozvinul, v Čechách se prosazuje pozvolna, a spíše než ve školství zatím v internetových obchodech a na slevových serverech.

Velmi zajímavou součástí Letní školy byla přednáška Anny Češkové „Gamifikace a typologie osobnosti“ a ještě zajímavější pak odpolední workshop, kdy jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet jak funguje typologie osobnosti (MBTI) v praxi. Dle tohoto systému jsou lidé rozděleni do čtyř základních skupin: Hráč, Strážce, Racionál a Idealista. Dále jsou ještě děleni do šestnácti podskupin. Ve skupině jsme si společně zkusili odpovědět na několik otázek,  z odpovědí jasně vyplývalo, že názory na jednotlivé otázky se mohou u jednotlivých lidí diametrálně odlišovat. Následně jsme si každý sám vypracoval rozřazovací test. Skupinky se stejným typem osobnosti se přesunuly k sobě. Až na pár jedinců vznikly dvě velké skupiny.

Bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem reaguje na obvyklé životní situace člověk z první skupiny a jak je tato mentalita naprosto nepochopitelná člověku ze  skupiny druhé a naopak. Například členové skupiny Strážci mají rádi všechny úkoly vypracované co nejdřív, mají rádi pocit že je všechno hotovo, naprosto by nepřežili, kdyby něco nechali na poslední chvíli. Ten stres jim za to nestojí. Naopak členové druhé skupiny naprosto programově nechávají vše na poslední chvíli, protože se jim úkoly dřív nechce zabývat a v klidu si užívají volný čas, který tím vytěží.  To že před sebou „hrnou“ nesplněné úkoly je vůbec nestresuje a řeší je vždy až v poslední možný termín a tento časový pres je naopak motivuje k nejlepším výkonům. Děsí je představa, že by někdy mohlo být vše hotovo.

Toto zjištění tak markantních rozdílů v povahových rysech bylo pro mnohé z nás velmi překvapující. Uvědoměním si tohoto faktu, že dle svých typů povahy, jednotliví lidé smýšlejí jinak a vyhovují jim často naprosto protichůdné věci, jsem došla k  závěru, že i gamifikace by se měla přizpůsobit tomuto faktu, že herní prvky ve vzdělávání i v jiných oblastech by měly být aplikovány tak, aby si uživatel, ať spadá do jakékoli skupiny, mohl zvolit takový herní prvek, jaký mu vyhovuje. Aby každý si našel to, co jeho osobně osloví.

 Autor: Marie Packová 

Zdroje:

ČERNÁ, Monika. Gamifikace (nejen) v sociálních sítích. Metodický portál RVP.CZ: unikátní PROSTOR PRO UČITELE, sdílení zkušeností a spolupráci [online]. 2012-05-23 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/g/15589/GAMIFIKACE-NEJEN-V-SOCIALNICH-SITICH.html/

ČEŠKOVÁ, Anna. Gamifikace a motivace. . [online prezentace]. SlideShare Inc., 2012-06-28, [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/KISK/anna-ekov-gamifikace-a-motivace-l-2012-13513470

KOČÍ, Petr. Kdo si hraje, neuteče? Co je gamifikace a jak může pokračovat válka o naši pozornost. Lupa.cz: První server o českém internetu [online]. 2011-07-26 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/kdo-si-hraje-neutece-co-je-gamifikace-a-jak-muze-po...

VLČEK, Jan; Jiří ZLATOHLÁVEK a Martin VYTRHLÍK. Gamifikace a teorie. [online prezentace]. SlideShare Inc., 2012-06-28, [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/KISK/jan-vlcek-gamifikace-a-teorie-l-2012

  [1] VLČEK, Jan; Jiří ZLATOHLÁVEK a Martin VYTRHLÍK. Gamifikace a teorie. [online prezentace]. SlideShare Inc., 2012-06-28, [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/KISK/jan-vlcek-gamifikace-a-teorie-l-2012

[letniskolakisk]

Gamefikace jako nástroj pro podporu změny přístupu ke vzdělávání

Konkurenceschopnost

Členské státy Evropské unie zaměstnávají 69,5 % aktivního obyvatelstva ve službách (Economist, 2011b), přesto nedovedou v otázce konkurenceschopnosti čelit asijským zemím, jako je Jižní Korea či Japonsko; Evropa si sice v tomto ohledu drží příčku o prsa japonské plavkyně výše než Spojené státy – v rámci pozitivního trendu snižování nezaměstnanosti předstihla USA o 1,5%, což prokazuje evidentně vyšší schopnost evropských pracovních trhů reagovat na změny (European Commission, 2010: s. 23), ačkoli vykazuje velké množství rozdílů mezi „zaměstnaným“ severem a „nezaměstnaným“ jihem (míra nezaměstnanosti ve Španělsku kulminovala v roce 2011 kolem 20%) – trend zvyšování zaměstnanosti v Evropské unii tak splnil lisabonské cíle pouze v jedné třetině zemí (Tilford, Whyte, 2009: s. 72), což musí nutně vyústit k logickým otázkám týkajícím se konkurenceschopnosti Evropské unie v globalizující se světové ekonomice; jen slabozraký byl omezil výčet problematických oblastí na vzdělávací systém a celkovou mentalitu společnosti, přesto se domnívám, že hlubší pozornost těmto dvěma oblastem by přinesla poměrně zásadní výsledky.

  Vzdělávací systém

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR saje pro operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost v rámci období 2007-2013 finanční prostředky z Evropského sociálního fondu, aby se zaměřilo „na oblast rozvoje lidských zdrojů prostřednictvím vzdělávání ve všech jeho rozmanitých formách s důrazem na komplexní systém celoživotního učení, utváření vhodného prostředí pro výzkumné, vývojové a inovační aktivity a stimulace spolupráce participujících subjektů,“ což zní hůř než kecy v kleci, v praxi naprosto nerezonuje a neřeší zásadní trhliny českého školství – RVP se sice zaměřují na získání jakýchsi „kompetencí“, které jsou už na základě svých poměrně vágních definic v praxi uplatňované pouze výjimečně. Ačkoli se bojíme vracet k memorování fakt a pro výuku cizích jazyků používáme učebnice, které skrývají základní gramatická poučení pod náplavami obrázků, se zděšením si přiznáváme, že ani tento koncept nefunguje.

  Co dělají Korejci a Japonci jinak?

  Myšlení i přístup jednotlivce ke vzdělávání v Jižní Koreji hluboce ovlivňuje konfucianismus a buddhismus – kultura tedy svým způsobem utváří vzdělávání, „faktory národního charakteru ovlivňují výběr vzdělávacích obsahů, organizaci výuky, komunikaci mezi subjekty zúčastněnými ve vzdělávacích procesech aj.“ (Allemann-Ghionda, 2004; Průcha, 2006, s. 207-208) – základní hodnoty konfucianismu /píle, úsilí, touha dosažení cílů, disciplinovanost, spontánní kooperace/ tvoří klíčové faktory ovlivňující efektivitu vzdělávání, která má v zemích s touto tradicí /Japonsko, Korea, Čína, Vietnam/ v porovnání s evropskými zeměmi poměrně vysokou hodnotu. „K důležitým vlivům Konfuciova učení na dnešní Korejce patří také vysoká úcta ke vzdělání. Dosažení určitého stupně vzdělání se obecně považuje za základní a naprosto nezbytnou podmínku na cestě k dosažení úspěchu v životě.“ (Janoš, 1997, s. 26)

  Nebýt dobrým studentem - hanba pro celou rodinu

  Mentalita celého korejského vzdělávacího systému je nasměrována k touze každého žáka dosáhnout co nejvyššího a nejkvalitnějšího vzdělání, které má v Jižní Koreji velmi vysokou hodnotu a je rovněž náležitě ceněno, tomu odpovídají i statistiky OECD (Education at a glance, 2007), podle nichž dosáhlo ve věkové skupině 25-34 let terciálního vzdělání 50% osob, zatímco v České republice se jedná o pouhých 14% osob /v roce 2010 se počet těchto osob zvýšil na 31% a dá se předpokládat, že se dále zvyšuje/; spojení filozofie buddhismu, který vede především k trpělivosti, a konfucianismu, jenž učí pragmatickému a velmi účelovému jednání, tak reflektuje poměrně pozoruhodné výsledky. Vytrvalost, píle a trpělivost, tedy charakteristické vlastnosti Korejců, jsou evropskýma očima vnímány jako dříčství a workoholismus; korejský pracovní týden má šest dnů, přesčasy nejsou ničím neobvyklým, Korejci jsou naopak zvyklí trávit v práci téměř celý den, mnozí studenti zamíří hned po skončení vlastního vyučování do „doučovací školy“ hagwon, pokud tomu tak není, je velmi pravděpodobné, že stráví celé odpoledne v knihovně.  Zajímavým trendem je přímo posedlost studiem angličtiny, existují nejen firemní, večerní, ranní, pobytové a další kurzy, ale i anglické vesnice, ve kterých můžete navštívit anglické pošty, restaurace či obchody a procvičit se v konverzaci v cizím jazyce.

  Studium vs. život

  Na výdaje týkající se vysokoškolského vzdělání šetří rodina prakticky od narození dítěte, přičemž každý touží vyletět až ke SKY /označení pro trojúhelník Seoul National University, Korean University a Yeonsei University/. Jak takového úspěchu dosáhnout? V Jižní Koreji neuvidíte téměř žádného teenagera jezdit na kole, chodit po horách nebo rybařit u řeky (Card, 2005), tyto aktivity jsou považovány za poněkud lehkovážně pro účastníka národního testu, a tak Korejci vyhledávají spíš zájmy, které se dají vtěsnat do přestávky mezi jednotlivé vyučovací lekce. Korejci se učí na testy většinou celou noc, a tak se běžně stává, že vyčerpáním během následující hodiny usnou – jedno z přísloví praví: Když spíš 4 hodiny denně, dostaneš se na vysokou podle svého výběru, pokud spíš 5 hodin denně, neuspěješ (Card, 2005). V roce 2003 nabírala tato situace kritických rozměrů, a tak Komise pro práva dítěte při OSN vyhodnotila nároky vzdělávacího systému v Jižní Koreji za ohrožující „právo na hru“ u dětí. Korea si s Japonskem nezadá v počtu sebevražd žáků a studentů v důsledku školního stresu, jejichž smutké statistiky je poměrně problematické zmapovat, jelikož se často rozchází i v množství 500 lidských životů. Výzkumy provedené Unií korejských učitelů a vzdělávacích pracovníků a Korejským institutem poradenství mládeže potvrzují, že 43% až 48% studentů alespoň jednou sebevraždu zvažovalo (Card, 2005).

  Gamefikace?

  Kulturní zakořenění Korejců v úctě k pedagogům (vysokoškolský profesor i dnes zaujímá ve společnosti nevyšší místo) (Janoš, 1997, s. 26), vytrvalosti, píli i jisté pragmatičnosti a účelnosti jednání nelze samozřejmě implementovat jako řešení evropských vzdělávacích problémů, Západ ale nutně musí najít cestu… jak pracovat. jak učit. jak se učit. jak komunikovat.

  Vladimíra Váňová

  Zdroje:

Card, James. Life and death exams in South Korea. 2005. [cit. 2012-07-17].  Dostupné z: http://www.atimes.com/atimes/Korea/GK30Dg01.html

The Economist. Saws to ploughshares. 17. 2. 2011. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21015182

The Economist. Do Europeans want a dynamic economy? Chalermagne´s nootebook. 8. 1. 2010. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z:  www.economist.com/blogs/charlemagne/2010/01/do_europeans_want_dynamic_economy

The Economist. Fixing Europe´s single currency. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/17093339?story_id=17093339

 Education at a Glance 2007. OECD, 2007. 449 s. [cit. 2012-07-17]. ISBN: 978-92-640-3288-0. Dostupné z: http://www.oecd.org/document/30/0,3343,en_2649_201185_39251550_1_1_1_1,00.html#new

Janoš, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Praha: Academia, 2007. 318 s. ISBN 978-80-200-1503-7.

Janoš, Jiří. Dokonale utajená Korea. Praha: Libri, 1997. 187s. ISBN 80-85983-26-5.

Klenovská, Hana. Korejská alternativní škola Jakeun Hakgyo; zajímavý podnět nejen pro české školství. Brno. 2008. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/103061/ff_b/ 

OECD. Revenue Statistics 1965 - 2009. OECD Publishing. 2010. 340 s. ISBN 978-92-64-09501-4. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z:  http://www.oecd-ilibrary.org/taxation/revenuestatistics-2010_rev_stats-2010-en-fr

OECD.  Pensions at a Glance 2011: Retirement-income Systems in OECD and G20 Countries. OECD Publishing. 2011. ISBN 978-92-64-09523-6. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/pension_glance-2011-en

Průcha, Jan. Srovnávací pedagogika. Praha: Portál, 2006. 263 s. ISBN 8073671557.

Stodůlková, Lenka. Konkurenceschopnost EU v globalizující se světové ekonomice. Brno. 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/172165/esf_m/ 

Tilford, Simon. Whyte, Philip. The Lisbon Scorecard IX: How to emerge from the wreckage. Centre for European Reform. London. 2009. 63 s. ISBN 9781901229882. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.cer.org.uk/pdf/rp_882.pdf

Tilford, Simon. Whyte, Philip.  The Lisbon Scorecard X: The road to 2020. Centre for European Reform. London. 2010. 59 s.  ISBN 9781901229967. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.cer.org.uk/pdf/rp_967.pdf

[letniskolakisk]

Knihovna hrou

Titulek tohoto příspěvku je parafrází na koncept jednoho z prvních propagátoru gamifikace vůbec – Jana Amose Komenského. A tak jako se učitel Komenský zabýval motivací žáků při učení a zpříjemněním jejich pobytu ve škole, chtěl bych se já jako knihovník zaměřit na gamifikaci v prostředí knihoven.

Ačkoliv je pojem gamifikace poměrně nový,[1] principy které označuje, jsou  již známy dlouho. Josef Šlerka tvrdí, že gamifikace je „užitečný pojem pro poněkud neostré pole aktivit.“ A přirovnává pojem gamifikace k pojmu „web 2.0“.[2]

Jakási obecně přijímaná definice zní takto:  „Gamifikace je použití principů, které dělají hry zábavnými v neherním prostředí. Zprostředkovává lepší zapojení uživatelů a zvýšení zákaznické loajality. Gamifikace ale neznamená neustálé hraní. Bere si z her to, co nás u nich drží, proč nás baví.“[3]

Gamifikace rozhodně není hrou, protože primárním účelem není se bavit, ale vykonat nějakou činnost, kterou pomocí herních prvků pouze zpříjemníme. Ostatně nejen my dnes ale již Komenský měl před 400 lety podobný přístup: „My, kteří doporučujeme školám cvičení tohoto druhu, neučíme komedie hráti (tj. čas životu dlužný věcem vážným utráceti marnostmi), nýbrž radíme, aby věci užitečné pro život byly vštěpovány jakýmikoliv lahodnými způsoby.“[4]

Někdy je ovšem složité vůbec rozlišit kde končí realita a začíná hra, záleží i na úhlu pohledu každého z nás. Velmi zajímavý názor k tomuto tématu má například herec Jaroslav Dušek. Podle něj je hrou i to, co jiní považují za realitu. V rozhovoru s Janou Cíglerovou říká: „Tahle planeta je postavená na tom, že tu všechno je. Člověk se narodí a planeta má pro něj všechno kompletně připravené. Ví to každé zvíře a každý hmyz. Ti nepotřebují peníze – na co? Normálně žijou. To my lidi hrajeme virtuální hru, že si všechno musíme koupit.“[5]

V současné době se začíná gamifikace postupně prosazovat do mnoha oborů a myslím, že by knihovny neměly zůstat pozadu. Největší přínos gamifikace v knihovně ovšem nevidím v podpoře motivace uživatelů, ale primárně jako zpříjemnění a odlehčení služeb poskytovaných knihovnou. Jsem přesvědčen o tom, že každá knihovna by se měla neustále snažit, aby její služby byly kvalitní, snadno použitelné a aby si z nich uživatelé odnášeli vždy jen příjemné zážitky. Cesta k dokonalosti je dlouhá a jedním z pomocníků na ní může být i právě gamifikace. V současné době se gamifikace v českých knihovnách vyskytuje pouze sporadicky a to v podobě zapojení se do geolokačních služeb/her (např. Foursquare, Geocaching). Podíváme-li se do světa, je těch vlaštovek už přece jenom poněkud víc. Jen pár příkladů: hledání „pokladu“, podle stop v knihách, může učit uživatele pracovat s katalogem.[6] Na univerzitě v Taiwanu dostávají studenti na základě intenzity používání knihovny stříbrnou nebo zlatou kartičku a pak si smějí vypůjčit více knih.[7]

Velmi propracovaný systém provozují (zatím v betaverzi) na univerzitě v Huddersfieldu. Nese název Lemon Tree a pokouší se o vytvoření sociální sítě s mnoha herními prvky, které jsou navázané na reálné služby poskytované knihovnou. Uživatel dostává body za využívání knihovních služeb, za body získává úrovně a tím i úspěchy v pěstování citronovníku. Je zde využito i takzvaných achievements, které získává uživatel například za půjčování si knih z určité oblasti, nebo za četnost návštěv. Jako v každé sociální síti si zde vytváříte vazby s „přáteli“, můžete si vzájemně doporučovat knihy a získávat společné bonusy. Systém navíc sestavuje žebříčky a to jak individuální v různých kategoriích, tak i společný žebříček fakult.[8] Web Lemon Tree je postavený na software zvaném Library Game, který je ovšem použit s úpravami na míru. Tento systém je opravdu velmi propracovaný a ne nepodobný projektu Knihovna4u, který provozovala Městská knihovna v Praze.[9]  Tento projekt byl před nedávnem ukončen kvůli klesající návštěvnosti.[10] Podle mého názoru byla největší chyba v tom (a to platí i pro Lemon Tree), že byl vytvořen další separátní web vedle stávajícího webu knihovny a na něm byly tyto rozšiřující služby provozovány. Má-li takováto služba slavit úspěch, je nutné ji plně integrovat do webových stránek a on-line katalogu.  V tom případě ale je potřeba řešit způsob, jakým budou herní prvky použity tak, aby uživateli jeho aktivity v knihovně opravdu zpříjemnily, ale aby neobtěžovaly ty, kteří o toto pojetí knihovních služeb nemají zájem.

Chtěl bych se jednou dožít takového webu knihovny, který bude v jednotném rozhraní poskytovat jak přístup k webovým stránkám, tak k datům obsaženým v katalogu a k tomu bude doplněn o sociální funkce založené na některé z velkých sociálních sítí a zároveň vytvoří prostředí pro zatraktivnění knihovních služeb za pomoci herních prvků a principů. Čeká nás ještě dlouhá cesta.

Josef Moravec 

[1] Poprvé jej pravděpodobně použil Nick Pelling v roce 2004. Viz Gamification. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Gamification

[2] ŠLERKA, Josef. Gamifikace [online prezentace]. 8.5.2012 [cit. 2012-07-16]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/josefslerka/gamifikace

[3] Gamifikace. Gameful.cz [online]. [cit. 2012-07-14]. Dostupné z: http://www.gameful.cz/gamifikace/

[4] KOMENSKÝ, Jan Amos. Diogenes kynik znovu naživu. České Budějovice, 1920. s. 13. Citováno podle ŠÍSTEK, Martin. Obraz dítěte, dětskosti a dětské přirozenosti u Jana Amose Komenského: teoretická východiska II. Paideia: Philosophical e-journal of Charles University [online]. 2008, roč. 5, č. 2 [cit. 2012-07-17]. ISSN 1214-8725. Dostupné z: http://userweb.pedf.cuni.cz/paideia/download/sistek2.pdf

[5] CIGLEROVÁ, Jana. Banky nám kradou duši: Rozhovor Jany Ciglerové s Jaroslavem Duškem. Tržiště k nakousnutí: www.bio.cz [online]. 12.03.2012 [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://blog.bio.cz/banky-nam-kradou-dusi-rozhovor-jany-ciglerove-s-jaroslavem-duskem

[6] JOHNSON, Annie. #libcampuk11 session 2: Games and Gamification in libraries. In: The Hobbit Hole [online]. 9. 10. 2011 [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://intothehobbithole.blogspot.cz/2011/10/libcampuk11-session-2-games-and.html

  [7] KA-MING. Summary 17th November: Games and Gamification in Libraries. In: #UKLibChat: Instant Ideas and Collaboration [online]. 2. 12. 2011 [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://uklibchat.wordpress.com/2011/12/02/summary-17th-november-games-and-gamification-in-libraries/

[8] How does it all work? Lemontree [online]. Huddersfield: University of Huddersfield, [2012] [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: https://library.hud.ac.uk/lemontree/about.php

[9] HANZLÍKOVÁ, Lenka a Markéta SIDOROVÁ. Knihovna4u.cz. Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2012-07-17]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/knihovna4ucz

[10] Knihovna4u. Čtenářství.knihovna.cz [online]. 2011 [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.ctenarstvi.knihovna.cz/podpora-ctenarstvi/item/45-knihvna4u

[letniskolakisk]

Gamifikace, Jan Amos Komenský a World of Warcraft

Taky si rádi hrajete? Já si hraji rád. Počítačové, deskové, karetní i další hry. A larpy přímo miluji. A jak jsem si všiml, hry a hraní je velmi oblíbené jak mezi spolužáky na KISKu, tak obecně mezi mojí generací (a to nemluvím o těch mladších ročnících). Z tohoto mého nadšeného přístupu k hrám a hraní mě na Letní škole nejvíce zaujala přednáška o gamifikaci. Když odhlédnu od komerčního potenciálu, který gamifikace nabízí a přejdu k tématu vzdělávání a moderních technologií, jedná o se již o druhý směr, který využívá hravosti k učení (se). Učitel národů, Jan Amos Komenský, by byl jistě nadšen - škola hrou jak vyšitá! Vždyť hra je jeden z první způsobů, jak poznáváme svět a učíme se o něm i o nás samotných. Kromě gamifikace jsem se již setkal s game based learningem. Co vlastně je game based learning (dále jen GBL)? Jde o vzdělávání pomocí her - dobrým příkladem (a zároveň zjednodušením) jsou letecké simulátory (které tu byly jako první) pro výcvik pilotů, ale simulátory se používají i pro výcvik vojáků a lékařů - například simulace operačních zákroků.

Dobře, to je simulace, řeknete si... Ale kde je ta hra? Pokud do simulace přidáte stupně obtížnosti, achievementy (jak to jen srozumitelně přeložit do češtiny?) a skóre - ejhle je z toho hra - nebo alespoň gamifikovaná simulace. A uživatele to hned baví víc - mají motivaci - mohou soupeřit s kolegy, ale také vidí, jak se zlepšují oni sami, na co si příště dát pozor, co by případně mohlo nastat za problém a pod. To je ale vzdělávání na té nejvyšší úrovni - vojáci, piloti, lékaři - tam jde přece o životy! Tam se také s GBL začínalo, ale jak technologický pokrok postupuje, klesá cena hardwaru a softwaru a GBL se dostává i nižších stupňů vzdělávání. V potaz musíme brát i uživatele - dnešní nastupující generace už vyrůstala s počítači a videohrami a je tedy zvyklá přirozeně pracovat s moderní technikou, ale hlavně je zvyklá se učit mnohem zábavněji a přirozeněji právě pomocí her, než-li tradičními cestami. Je očividné, co děti dělají raději - zda se učí (v tradičním slova smyslu - tedy školní učení), nebo zda hrají hry. Netýká se to jen dětí, ale i nás dospělých. Proto je GBL skvělým nástrojem jak děti motivovat a přirozeně je dostat k učení - vidím to sám na sobě, nejlépe si zeměpis Evropy nepamatuji ze školy, ale z jedné počítačové hry. A tak by se daly najít PC hry, kde se zase dobře naučíte např. dějepis...

Kde nejde nasadit GBL, dá se určitě s úspěchem použít alespoň gamifikace - známky dostává ve škole každý, ale za písemku badge (nebo-li hezky česky odznáčky)? Třeba by to děti bavilo víc... A kdyby se na písemku mohli učit hraním her? To by byl přímo sen (Jana Amose Komenského a jeho “školy hrou”)! Nechci tvrdit, že se naše školství od dob Marie Terezie nikam nepohnulo, ale rozhodně si nemyslím, že by české vzdělávání šlo zrovna s dobou. I když i zde se naštěstí najdou chvályhodné vyjímky a snad bude budoucnost jen a jen lepší!

Třeba se i my v našem malém českém rybníčku dočkáme projektů jako je WoWinSchool. Tento projekt využívá prostředí MMORPG hry World of Warcraft (dále jen WoW) k vzdělávání na základě principu GBL. Začínal jako odpolední program pro děti ohrožené negativními jevy - ve smyslu nízkoprahové klubovny. Později se rozvinul pro žáky středních škol, kdy jim pomáhá s rozvojem kompetencí důležitých v 21. století - znalost moderních technologií, potřeby domluvit se s ostatními (jen málo věcí ve WoW člověk zvládne sám, jde v podstatě o týmovou hru), teamwork, leadership dovednosti (kdo někdy vedl raid, ten moc dobře ví, kolik trpělivosti je potřeba) a obecně sociální rozvoj. Když jsem ten projekt viděl poprvé, byl jsem z něj upřímně nadšený! WoW je strašný žrout čas a tak mi idea využití této hry pro něco užitečného přišla prostě geniální. A podle zveřejněných výsledků to opravdu funguje! Je to krásný příklad toho, jak GBL a gamifikace můžou obohatit vzdělávání a posunout ho zase o kus dál.  

Autor: Zdeněk Hruška

Použité zdroje:

Gamifikace. Gameful [online]. 2012 [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.gameful.cz/gamifikace/

Hra. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra

Veselá Lenka. Vzdělávání založené na digitálních hrách (Game Based Learning). Inflow: information journal [online]. 2010, roč. 3, č. 9 [cit. 2012-07-17]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/vzdelavani-zalozene-na-digitalnich-hrach-game-based-learning>. ISSN 1802-9736.

VBS1. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/VBS1

Game-Based Learning: What it is, Why it Works, and Where it's Going. In: TRYBUS, Jessica. Newmedia.org [online]. c2012 [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.newmedia.org/game-based-learning--what-it-is-why-it-works-and-where-its-going.html

WORLD OF WARCRAFT IN SCHOOL. WoWinSchool [online]. c2012 [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://wowinschool.pbworks.com/