Gamefikace jako nástroj pro podporu změny přístupu ke vzdělávání
Členské státy Evropské unie zaměstnávají 69,5 % aktivního obyvatelstva ve službách (Economist, 2011b), přesto nedovedou v otázce konkurenceschopnosti čelit asijským zemím, jako je Jižní Korea či Japonsko; Evropa si sice v tomto ohledu drží příčku o prsa japonské plavkyně výše než Spojené státy – v rámci pozitivního trendu snižování nezaměstnanosti předstihla USA o 1,5%, což prokazuje evidentně vyšší schopnost evropských pracovních trhů reagovat na změny (European Commission, 2010: s. 23), ačkoli vykazuje velké množství rozdílů mezi „zaměstnaným“ severem a „nezaměstnaným“ jihem (míra nezaměstnanosti ve Španělsku kulminovala v roce 2011 kolem 20%) – trend zvyšování zaměstnanosti v Evropské unii tak splnil lisabonské cíle pouze v jedné třetině zemí (Tilford, Whyte, 2009: s. 72), což musí nutně vyústit k logickým otázkám týkajícím se konkurenceschopnosti Evropské unie v globalizující se světové ekonomice; jen slabozraký byl omezil výčet problematických oblastí na vzdělávací systém a celkovou mentalitu společnosti, přesto se domnívám, že hlubší pozornost těmto dvěma oblastem by přinesla poměrně zásadní výsledky.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR saje pro operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost v rámci období 2007-2013 finanční prostředky z Evropského sociálního fondu, aby se zaměřilo „na oblast rozvoje lidských zdrojů prostřednictvím vzdělávání ve všech jeho rozmanitých formách s důrazem na komplexní systém celoživotního učení, utváření vhodného prostředí pro výzkumné, vývojové a inovační aktivity a stimulace spolupráce participujících subjektů,“ což zní hůř než kecy v kleci, v praxi naprosto nerezonuje a neřeší zásadní trhliny českého školství – RVP se sice zaměřují na získání jakýchsi „kompetencí“, které jsou už na základě svých poměrně vágních definic v praxi uplatňované pouze výjimečně. Ačkoli se bojíme vracet k memorování fakt a pro výuku cizích jazyků používáme učebnice, které skrývají základní gramatická poučení pod náplavami obrázků, se zděšením si přiznáváme, že ani tento koncept nefunguje.
Co dělají Korejci a Japonci jinak?
Myšlení i přístup jednotlivce ke vzdělávání v Jižní Koreji hluboce ovlivňuje konfucianismus a buddhismus – kultura tedy svým způsobem utváří vzdělávání, „faktory národního charakteru ovlivňují výběr vzdělávacích obsahů, organizaci výuky, komunikaci mezi subjekty zúčastněnými ve vzdělávacích procesech aj.“ (Allemann-Ghionda, 2004; Průcha, 2006, s. 207-208) – základní hodnoty konfucianismu /píle, úsilí, touha dosažení cílů, disciplinovanost, spontánní kooperace/ tvoří klíčové faktory ovlivňující efektivitu vzdělávání, která má v zemích s touto tradicí /Japonsko, Korea, Čína, Vietnam/ v porovnání s evropskými zeměmi poměrně vysokou hodnotu. „K důležitým vlivům Konfuciova učení na dnešní Korejce patří také vysoká úcta ke vzdělání. Dosažení určitého stupně vzdělání se obecně považuje za základní a naprosto nezbytnou podmínku na cestě k dosažení úspěchu v životě.“ (Janoš, 1997, s. 26)
Nebýt dobrým studentem - hanba pro celou rodinu
Mentalita celého korejského vzdělávacího systému je nasměrována k touze každého žáka dosáhnout co nejvyššího a nejkvalitnějšího vzdělání, které má v Jižní Koreji velmi vysokou hodnotu a je rovněž náležitě ceněno, tomu odpovídají i statistiky OECD (Education at a glance, 2007), podle nichž dosáhlo ve věkové skupině 25-34 let terciálního vzdělání 50% osob, zatímco v České republice se jedná o pouhých 14% osob /v roce 2010 se počet těchto osob zvýšil na 31% a dá se předpokládat, že se dále zvyšuje/; spojení filozofie buddhismu, který vede především k trpělivosti, a konfucianismu, jenž učí pragmatickému a velmi účelovému jednání, tak reflektuje poměrně pozoruhodné výsledky. Vytrvalost, píle a trpělivost, tedy charakteristické vlastnosti Korejců, jsou evropskýma očima vnímány jako dříčství a workoholismus; korejský pracovní týden má šest dnů, přesčasy nejsou ničím neobvyklým, Korejci jsou naopak zvyklí trávit v práci téměř celý den, mnozí studenti zamíří hned po skončení vlastního vyučování do „doučovací školy“ hagwon, pokud tomu tak není, je velmi pravděpodobné, že stráví celé odpoledne v knihovně. Zajímavým trendem je přímo posedlost studiem angličtiny, existují nejen firemní, večerní, ranní, pobytové a další kurzy, ale i anglické vesnice, ve kterých můžete navštívit anglické pošty, restaurace či obchody a procvičit se v konverzaci v cizím jazyce.
Na výdaje týkající se vysokoškolského vzdělání šetří rodina prakticky od narození dítěte, přičemž každý touží vyletět až ke SKY /označení pro trojúhelník Seoul National University, Korean University a Yeonsei University/. Jak takového úspěchu dosáhnout? V Jižní Koreji neuvidíte téměř žádného teenagera jezdit na kole, chodit po horách nebo rybařit u řeky (Card, 2005), tyto aktivity jsou považovány za poněkud lehkovážně pro účastníka národního testu, a tak Korejci vyhledávají spíš zájmy, které se dají vtěsnat do přestávky mezi jednotlivé vyučovací lekce. Korejci se učí na testy většinou celou noc, a tak se běžně stává, že vyčerpáním během následující hodiny usnou – jedno z přísloví praví: Když spíš 4 hodiny denně, dostaneš se na vysokou podle svého výběru, pokud spíš 5 hodin denně, neuspěješ (Card, 2005). V roce 2003 nabírala tato situace kritických rozměrů, a tak Komise pro práva dítěte při OSN vyhodnotila nároky vzdělávacího systému v Jižní Koreji za ohrožující „právo na hru“ u dětí. Korea si s Japonskem nezadá v počtu sebevražd žáků a studentů v důsledku školního stresu, jejichž smutké statistiky je poměrně problematické zmapovat, jelikož se často rozchází i v množství 500 lidských životů. Výzkumy provedené Unií korejských učitelů a vzdělávacích pracovníků a Korejským institutem poradenství mládeže potvrzují, že 43% až 48% studentů alespoň jednou sebevraždu zvažovalo (Card, 2005).
Kulturní zakořenění Korejců v úctě k pedagogům (vysokoškolský profesor i dnes zaujímá ve společnosti nevyšší místo) (Janoš, 1997, s. 26), vytrvalosti, píli i jisté pragmatičnosti a účelnosti jednání nelze samozřejmě implementovat jako řešení evropských vzdělávacích problémů, Západ ale nutně musí najít cestu… jak pracovat. jak učit. jak se učit. jak komunikovat.
Card, James. Life and death exams in South Korea. 2005. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.atimes.com/atimes/Korea/GK30Dg01.html
The Economist. Saws to ploughshares. 17. 2. 2011. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21015182
The Economist. Do Europeans want a dynamic economy? Chalermagne´s nootebook. 8. 1. 2010. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: www.economist.com/blogs/charlemagne/2010/01/do_europeans_want_dynamic_economy
The Economist. Fixing Europe´s single currency. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/17093339?story_id=17093339
Education at a Glance 2007. OECD, 2007. 449 s. [cit. 2012-07-17]. ISBN: 978-92-640-3288-0. Dostupné z: http://www.oecd.org/document/30/0,3343,en_2649_201185_39251550_1_1_1_1,00.html#new
Janoš, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Praha: Academia, 2007. 318 s. ISBN 978-80-200-1503-7.
Janoš, Jiří. Dokonale utajená Korea. Praha: Libri, 1997. 187s. ISBN 80-85983-26-5.
Klenovská, Hana. Korejská alternativní škola Jakeun Hakgyo; zajímavý podnět nejen pro české školství. Brno. 2008. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/103061/ff_b/
OECD. Revenue Statistics 1965 - 2009. OECD Publishing. 2010. 340 s. ISBN 978-92-64-09501-4. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/taxation/revenuestatistics-2010_rev_stats-2010-en-fr
OECD. Pensions at a Glance 2011: Retirement-income Systems in OECD and G20 Countries. OECD Publishing. 2011. ISBN 978-92-64-09523-6. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/pension_glance-2011-en
Průcha, Jan. Srovnávací pedagogika. Praha: Portál, 2006. 263 s. ISBN 8073671557.
Stodůlková, Lenka. Konkurenceschopnost EU v globalizující se světové ekonomice. Brno. 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/172165/esf_m/
Tilford, Simon. Whyte, Philip. The Lisbon Scorecard IX: How to emerge from the wreckage. Centre for European Reform. London. 2009. 63 s. ISBN 9781901229882. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.cer.org.uk/pdf/rp_882.pdf
Tilford, Simon. Whyte, Philip. The Lisbon Scorecard X: The road to 2020. Centre for European Reform. London. 2010. 59 s. ISBN 9781901229967. [cit. 2012-07-17]. Dostupné z: http://www.cer.org.uk/pdf/rp_967.pdf
