Generace Y - mýty a realita
Psát o generaci Y je dnes strašně cool. Studovat tuto generaci se stává nejen povinností každého teoretika i manažera, ale mnohdy i určitým alibi, proč to mají firmy dnes s náborem a motivací zaměstnanců tak těžké, těžší než kdykoliv předtím. Vzniká o ní spousta výzkumů a studií… a také mýtů.
Při našich projektech se s těmito mladými lidmi často setkáváme a máme unikátní možnost povídat si s nimi o jejich zkušenostech z práce v korporacích, o jejich snech i nenaplněných představách. Často pak konfrontujeme jejich vyjádření s pohledem jejich starších kolegů na ně samé. Jsou to dva zajímavé světy střetávající se v jednom týmu, u jednoho stolu, nucené spolu žít 8 hodin denně 5 dní v týdnu.
K podobnému střetávání generací docházelo vždy. Proč je tedy najednou kolem toho tolik povyku? Každá generace se vždy dívala na tu nadcházející jako na lidi, kteří „už nemají chuť tak tvrdě pracovat jako my, už nemají takovou úctu k autoritám jako my, už to prostě není, co bývalo…“. Změnili se opravdu tolik mladí lidé, nebo jsme se změnili my, kteří se jim snažíme porozumět? Ano, je to tentokrát jiné, ale spíše než chování nastupující generace se změnil svět kolem nás, a to tak rychle, že to muselo logicky vyvolat velké kontrasty. Svět se s nástupem digitálních technologií nesmírně zrychlil. Vidíme to všude kolem sebe – už ani nemá smysl si kupovat nejnovější telefon, počítač či televizi, protože za rok stejně bude současný přístroj překonaný natolik, že postupně přestane komunikovat s ostatními zařízeními a neseženete k němu ani nabíječku. Co bylo pravdou před rokem, je dnes k smíchu. Dřívější úcta k moudrosti starších generací, logicky vytvářená předáváním zkušeností v osobním i pracovním životě, je dnes rychlým vývojem natolik překonaná, že starší mají méně co předávat těm mladším. A logicky tak ztrácí onu úctu k moudrosti mentorů.
Často kolem sebe slyšíme, že mladí lidé dnes nechtějí tvrdě pracovat, že jim jde pouze o zábavu, že nejsou ochotni své práci nic obětovat, že nemají cíle, ale jen sny. Jsem přesvědčený, že nic z toho není pravda, tedy alespoň ne absolutně. Viděl jsem za poslední roky nespočet mladých lidí z této generace Y a musím říci, že jsou nejen ochotni, ale i schopni velmi tvrdě pracovat, možná daleko tvrději, než jsme byli ochotni my v jejich věku. Často mě až překvapuje jejich zodpovědnost k sobě samému, ke své budoucnosti, svému vzdělání a osobnímu rozvoji. Oni chtějí pracovat a chtějí úspěch, pouze na rozdíl od nás chtějí ten úspěch vidět rychle, velmi rychle. V tom jsou opravdu jiní a to přináší do jejich pracovního života spoustu zklamání a nedorozumění s jejich manažery. Jsou ochotni dát všechnu svoji energii do jakéhokoliv projektu a úkolu, ale chtějí rychle vidět výsledky. A v tom často naráží právě ve velkých korporacích, kde dojít k výsledku jakéhokoliv projektu je věcí měsíců a let, často s nejistým výsledkem, velmi často končícím vyšuměním projektu a vyhlášením nového.
Kromě toho potřebují znát i opravdový smysl své práce. Na rozdíl od nás, kteří jsme byli v začátcích své kariéry vděčni svému šéfovi, když nám poradil, co a jak máme dělat, se dnešní mladí lidé vždy zeptají „proč?“. Tato zásadní otázka je zaměstnává častěji než nás, ostřílené a možná i někdy trochu obroušené staré mazáky. Pokud jim jejich manažer nedokáže vysvětlit smysl svých příkazů, nejenže je pak práce nebaví, ale velmi často se prostě rozhodnou, že ji nebudou dělat vůbec. Mají daleko větší svobodu než kdokoliv před nimi. Nezatíženi hypotékami a starostí o rodinu, užívající si svých single životů, mají svobodu nepřijít další měsíc do práce, pokud je jejich práce nebaví, pokud v ní nevidí smysl. Mnoho manažerů je zoufalých z přístupu těchto mladých lidí a s hrůzou sledují, jak tito mladí edukují původní starousedlíky v týmech o tom, jak jednoduché je dnes změnit práci a jak přirozené je přece neuposlechnout příkazu nadřízeného, pokud v něm nevidím smysl.
Ale není ten jejich přístup vlastně očistným pro jejich nadřízené i pro nás ostatní? Není úlohou dobrého manažera umět jasně vysvětlit smysl svých nařízení a dát lidem pod sebou smysl jejich práce? Není snad cílem nás všech dělat práci, která nás baví, zažívat si úspěch teď hned, radovat se z něho? Nechceme všichni totéž? Jen jsme na to pod návalem pracovních a životních zkušeností trochu pozapomněli…
Ano, s mladými lidmi se v pracovních týmech dá pracovat, pokud jim dokážeme vysvětlit, proč by měli dělat to, co jim říkáme, a jaký z toho budou mít prospěch oni i celá firma. A pokud se takto budeme chovat i k těm ostatním generacím, věřím, že budou stejně šťastné, protože ani my jsme nebyli jiní, jen jsme na to už možná trochu pozapomněli.
