#historka

[zababova-pomsta]

Čas na příběh

Jednou ve školce zrovna končil kroužek z flétny a já čekala na rodiče. Terezka (pokušitelka, zmije našeptávačná, dítko ďáblovo) se mě snažila přesvědčit, abychom za nima jeli napřed výtahem. Což jsme měli výslovně zakázáno. Já ale byla tvor od přírody dobrodružný a příkazů nedbalý, takže se jí to lehce podařilo. 

Úspěšně jsme se proplížili  kolem vychovatelky. Čímž vyvstává otázka o její kompetenci, protože já a zmije jsme měli k ninža špiónům tak daleko, jako maj herci v teen dramatech k opravdovým adolescentům. Ale upřímně, kdybych měla hodinu usměrňovat tucet předškoláků, tak bych si nevšimla ani projíždějícího kombajnu.

Nastoupili jsme do výtahu. Zmije zmáčkla upoceným prstem tlačítko. Výtah se rozjel dolů. S vítěznými úsměvy jsme se na sebe podívali, že se dílo podařilo. Teď už nás nic nezastaví.

V půlce cesty se výtah zasekl. Já se složila jak lehátko pod Miloušem. Brečela jsem, že tu umřu a bude ze mě hnusná zetlelá mrtvola. Naštěstí Zmije měla víc rozumu než já. Zmáčkla tlačítko nahoru a světe div se, výtah se rozjel. Dostali jsme pak hrozně vynadáno. Ale alespoň ze mě není hnusná zetlelá mrtvola. Zatím.

[alenka-knows-it]

nikdy se nenaučím jíst větrník

vždycky prostě začnu v klidu a pomalu otvírat pusu...no a najednou je půlka větrníku na mý bradě, triku, kalhotech, zemi, na zahradě, kterou vlastní sousedi

no a pak se divím, že mě nikdo nechce na návštěvě

[dominikapise]

Včera jsem odvezla svýho bubeníka na letiště 🛫 

Ubrečná se rozloučila a vyslala ho vstříc dobrodružství. Než frnknul, tak mě ujistil, že mám navigaci nastavenou na cestu po jižní spojce. 

Lehce (dost) nervózní jsem vyjela. Nastavená správně nebyla. Bloudila jsem Prahou, jela kolem tramvají, jela přes mosty, skrz tunely, po sídlištích, semaforech, stavbách... Byla jsem snad všude. Vystresovaná, hladová a s bolestí hlavy 🤯 

Teprve až když jsem se na tu navigaci vysr💩la, stylem "tak zahnu třeba sem, proč né," jsem dojela někam, kde jsem to poznávala.

 Napsala jsem mu spoustu zpráv. Ošklivých 🤬 Nakonec jsem přijela z úplně opačný strany, než jsem měla a šťásná a vyčerpaná najela na dálnici. 

Abych to upřesnila, já po Praze sama jela úplně poprvé. Zatím, v těch pár případech, byl vedle mě Michal. Domů jsem dojela o dvě hodiny a asi sto padesát kilometrů dýl a s pocitem, že jsem se nenechala Prahou pokořit 💪 

Myslím, že následující měsíc nebude zažívat dobrodružství jen Michal. Držme si palce navzájem, listopad bude jízda 😅

[dominikapise]

🏡 Za chalupou, tam, kde jsem tohle jaro strávila spoustu hodin (s krumpáčem, ale to je vedlejší), tam, kde jsem myslela, že to znám skrz na skrz (očividně mylný dojem), jsem okýnkem na záchodě (zase jinej příběh) zahlídla ostružiny! Ostružiny!! 🤗

Popadla jsem košík, bráchu, psa, klíčky od vrátek a doslova se u toho divokýho keře rozplývala nadšením 🌿

Já: "Tati, ty víš, že jsou támhle vzdau ostružiny?" Táta: "No. Ty tam jsou odjakživa." Já: "A proč jsi mi to neřekl?" Táta: "Vždyť jsme je tam spolu pořád trhali, když jsi byla malá." Já: "No tak to jsem musela bejt asi hodně malá, když to nevím... A proč jsi neřekl, že už tu ostružiny jsou, když jsem kupovala ten keříček? Jsem ho sem nemusela tahat..." Táta: "No mě to bylo divný, že kupuješ další, když tu jeden velkej je, ale tak... nechtěl jsem nic říkat..." 

😂💁‍♀️ 

Tak dík no. Teď tu někde kolem potřebuju ještě objevit stejně tak božský (beru jakýkoliv) angrešt a rybíz a budu už vážně v nebi! 🤤 . .

[metrixfenomen-blog]

#poslední #fotka #zprvního #dne #Polsku #historka #ze včerejšího #dne #instagramfoto Dnes jsem si, s polákama říkal vtipy. A včera kdybych věděl, že budu mít další historku, tak bych fotku na instagram dal o půl hodiny později.Sedím tak hle v mekáči, po chvíli mě, osloví jedna holka, tak se dáme do řeči, začne se mě vyptávat, odkud že sem a tak podobně.Pak si ale všimla, že jsem se trochu nachladil, a zeptala se mě jestli je mi nevolno, říkám že, mě jen trochu škrábe v krku, jinak ok, ona že to žádné ok není, a strčíla mi do ruky prášky na kašel, ktomu mi popsala postup,od A až do Z, po kolika hodinách to mám používat a tak podobně, jak kdyby to, byla doktorka. No musím uznat, cítím se fakt líp, nefunguje to jak masala, ale ujde to. Po 3 hodinách, jsme se rozloučili, šel sem na hotel, po cestě jsem najednou zahlédl, 2 policejní auta vedle sebe, na semaforu naskočila zelená, obě policejní auta se rozjeli, co nejvečí rychlostí a začali závodit. Těžko říct co jim kdo slíbyl, že to mohl mít, jen jeden řidič vozu. Tohle v České republice,prostě neuvidíte. Bylo to, natolik motivující, že mě na to napadl vtip,úplně bez přemýšlení.

[extracafe]

Píše Kalousek svojí matce...

Píše Kalousek svojí matce…

View On WordPress

[extracafe]

Silné řeči: Michael Szatmary a jeho přítelkyně

[tea-the-child-with-freckles]

Hej honem!

“Hej honem! Přihlaš se na tuhle výstavu, pujdem v pátek, jo? :) Já už tu registraci posala, vypadá to fakt zajímavě” napsala mi kamarádka

A tak jsem posala email se záměrem se pouze zůčastnit výstavy umění v Praze. Zanedlouho mi přišel vcelku seriózní email od organizátorky akce s přesným popisem toho, jak má vypadat štítek k výtvorům a jak dlouhé má být CV, které mám přiložit do dalšího emailu i s vyplněnými formuláři.

A teď mi řekněte, jak do zítřejší osmé hodiny večerní asi dodám výtvory, které neexistují a jak asi napíšu CV, do kterého mám nárok napsat asi tak jenom “ moje učitelka na výtvarku mi často říká, že mám cit pro barvy”