Aug 26, 2016
to je to tak.... automaticky jednoduchý?
to že se ho nebojím, že mu věřím, že neublíží, že nechci ublížit, že chci jenom dýchat stejnej vzduch a koukat se do těch očí co vypadaj jak namodralej mramor a topit se s tíhou toho kamene. Potáhnout si z brčka, troška vína, ještě trošku prášků na štěstí, už jenom jako memento, který nechci přiživovat dlouho. Líbat se v okně, koukat na kostel a doufat že a chvilka nikdy nebude končit. Dlouho se loučit a nevědět co bude dál, ale mít v sobě až děsivě zvláštní klid. Však nějak to bude.