Velké národní a nadnárodní společnosti mění tvář ulic po celém světě, daří se jim velmi slušně ocejchovat už snad všechny světadíly… tvorba univerzálních měst s univerzálním vzhledem..punc lokality, jedinečnost místa jsou nahrazovány společným (korporativním) lookem, který nám má v době nejistoty pomoci v orientaci…lépe řečeno nasměrovat tak, abychom nebyli zmateni, že existují nějaké alternativy. Jistota, že se neztratíme, ať už jsme kdekoliv…Dříve či později už nebudeme vědět, proč zdědila města svá jména a názvy ulic…
Reagovat můžeme různě. …Na stránkách www.loslogos.org najdeme virtuální město archivující loga, která spoluvytvářejí identitu míst a pojišťují jeho nezaměnitelnost. Takové konzervy pro případ, že by nám lokální loga zmizela úplně. Když se budete procházet tímto virtuálním městem, budete se-paradoxně- cítit jako ve skutečném veřejném prostoru, který vám neukradly korporace, aby vám vnutily jeden univerzální vzhled a funkci stovek míst v našich městech. Sami taky můžete přispět k tomu, aby se to, co tvoří identitu vašeho města, neztratilo v propadlišti dějin.
Nápad Virtuálního města Los Logos nespočívá v radikálním odmítnutí loga vůbec. Správnou odpověď na vývoj, jehož jsme svědky, nachází ve zdůraznění a uchování místních značek…..Další reakcí je antikorporativistická bible -kniha kanadské novinářky Naomi Klein s názvem No logo. Dočteme se v ní, že astronomický nárůst bohatství a kulturního vlivu nadnárodních společností v posledních patnácti letech má počátek v jednoduché, zdánlivě neškodné myšlence, vyvinuté teoretiky managementu v polovině 80. let. Myšlence, že úspěšná korporace musí produkovat především značky (brands) jako protiklad výrobků.
Začínáme postrádat veřejný prostor, který nám sebraly společnosti zaplňující systematicky zeměkouli svými znamínky. A začínáme postrádat i vlastní identitu, za kterou jsme ochotně přijali podstrčenou identitu manipulovatelných zákazníků. A tak vzniká svět chodících označkovaných figurín, oblečení se proměňuje v nosič značkových nápisů….
Občas se z teenagerů omámených značkovými hadříky, logy na mobilech, hypnotizovaných iluzivním světem hypermarketů a konzumujících hamburgry jedině značkové vyklubou antiglobalizační aktivisté, a potom třeba vyrostou v bojovníky za naprostou liberalizaci trhu….Takže se není čeho obávat, rozvoj (vývoj) je zajištěn…
Firmy začaly prostřednictvím značek vytvářet životní styly. Neprodávají se boty na běhání, ale iluze, pocit či dokonce přesvědčení , že ve značkových botách budete běhat nějak více sví, nějak nezaměnitelně a individuálně…
www.cocacola.com -úvodní flash-pomalé stoupání kapek, klik na coca cola
klik: Worlwide-jezdit myší po světě
klik: Images-dole tři klasická loga coca cola
www.microsoft.com -první strana trochu dolů-klasický loga
Reagovat můžeme všichni a různými způsoby: vzdát se vlastních mozků ve prospěch konzumu a vesele nakupovat. Nebo přiklonit se k protiznačkovému aktivismu a občas jít hodit dlažební kostku do výlohy obchodu nadnárodní společnosti. A nebo se systematicky snažit špinit čistý rejstřík „velkých“ značek vyřknutím pravdy o tom, jak fungují firmy předvádějící se (prezentující se, zahalující se) těmito značkami, koho zaměstnávají a za jakých podmínek. Internet naštěstí prozradí i to, co se jiní snaží tajit. (doplnit konkrétně?) Co tedy říkáte na tahle loga? Taky vyvedená………Jenomže se může stát, že se u nich občas objeví nějaký vroubek…….. Degradovaná produkce výrobků se ve věku superznaček odehrává daleko od západního světa - často je vůbec těžké zjistit kde. Zatímco dříve si továrny hrdě vystavovaly obří loga na svých fasádách, dnes se nadnárodní společnosti snaží svá výrobní místa utajit. Většinou totiž jejich výrobky vznikají v otřesných podmínkách v průmyslových zónách v Indonésii, Číně, Mexiku, Vietnamu, Filipínách.
……A tak začíná promlouvat „neznačkovost“…Ať už jde o reakci na kopírování hudby a praktiky hudebních vydavatelství, nebo o oblečení na vodní sporty. Otázkou je jen to, zda se neznačkovost nestává čím dál tím lepším prodejním artiklem…..
