“Měla vlasy po ramena, nabarvené na zrzavo. Né nadarmo si ráda říkala „Mrkvička“. Měla drobnou úzkou postavu. Úzké rty. Krásná mladá slečna, bojácná a odhodlaná. Poslouchala jen muziku, kterou už odvál čas. Stejně jako my všichni ostatní, nebyla dítě dneška. Hleděla do minulosti a v té hledala to krásné, minulosti snila aby vydržela podivnou přítomnost. Přítomnost na kterou nejraději hleděla skrze objektiv fotoaparátu.”
Michal Hadraba, poeta, básník, co vidí svět v temném světle, přítel
Aneb když o vás píší jiní. Lidé, kteří vás znají tak dobře, až vás to trochu děsí.


















