#jtmr2016

[harrymarqez]

Dnešek/takový ten můj klasický post

Poslední dobou jich ale zas tolik nebylo a navíc asi moc nemám o čem psát (jakože jo, mám, ale buď se mi prostě nechce, nebo je to taková “prkotina”...), takže abychom nevyšli ze cviku tak tu jeden máme.

Do školy (tohle je absolutní klasika) se mi fakt poslední dobou moc nechce - přijde mi to jako proseděné dopoledne, případně i část odpoledne, celý ten systém je absolutně nevýkonný, zkažený, prolezlý vším možným jen ne efektivitou - všechno hrozně dlouho trvá, každý druhý učitel chce po nás úplné hovadiny, jiný (nebo někdy i ten samý) učitel zas nezná svou látku a další zas neumí učit. Tohle všechno je samozřejmě odporné a odpudivé, ale ze všeho nejhorší je ta ztráta času - objem vědomostí, které se ve škole naučím třeba za osm hodin (plus samozřejmě přestávky, které taky neuvěřitelně tu zbytečnost prodlužují) jsem schopný se doma, když na tom fakt makám a fakt se soustředím zvládnout třeba za hoďku, hoďku a půl. - a proto bezhlavě skáču po jakékoli příležitosti si tuto nezábavnou a monotonní činnost něčím zpříjemnit, zpestřit, nebo se jí nejlépe vůbec neúčastnit. Proto, když se taková příležitost naskytla neváhal jsem první přesvědčit učitelku TV, posléze i ředitele, že zrovna já jsem vhodný adept na reprezentaci školy v jakémsi florbalovém turnaji. Stálo mě to poměrně hodně úsilí, ale nakonec se mi to podařilo a tak jsem jel. Den jsem strávil sezením na střídačce a povzbuzováním svého týmu, občas, když už nebyl fakt nikdo kdo by střídal jsem se na pár minut proběhl po hřišti. Nakonec jsme neprohráli, jak jsem si myslel ještě dřív než jsme vyjeli (protože na těchhle turnajích ve velké většině případů skončíme poslední), ale byli jsme tuším 4, nebo 3 z 6, což je na nás opravdu slušný výkon. Ředitel, který tam s námi jel jako doprovod (není to divné aby takhle ředitel jezdil?) plesal a koupil nám každému ledové kaštany, dokonce mu ani nevadilo, že jsme tam ztratili nějaké míčky, z čehož by jindy byl velký problém (jo, mluvím o těch míčcích, které stojí 5 kč jeden). Takže škole jsme dnes unikl. 

Další důležitá (resp. pro mě důležitá) informace je že vyšel merch VR/NOBODY, teda jako prodával se už včera, ale v Praze v Queensu a tam jsem samozřejmě nebyl, takže jsem dneska celý den tzv. checkoval jejich e-shop a čekal až to tam hodí, když jsem se zase podíval (necelých 20 minut, po tom co se to tam objevilo) většina věcí už byla prodána. No co se dá dělat.

Zítra zas škola, po ní skautská, vánoční, celooddílová schůzka. Aspoň že tak.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Vždyť to dřív tak pěkně fungovalo

Jedné bývalé komunistické mlátičce alias komunistickému fízlovi se zastesklo po praktikách minulého režimu a rozhodla se “lehce” zasáhnout do současného dění v české společnosti. Naneštěstí se tento SNBák aktivně účastní politického života i nyní - je poslancem a jeho stesk po minulosti s ním sdílí i 64 členů sněmovny. A abychom si minulý režim pořádně připomněli vymyslel zmíněný poslanec něco vskutku do té doby nevídaného, paradoxně na den kdy slavíme výročí sametové revoluce, tedy den, kdy vlastně započal pád komunismu, představil zákon, který (kdyby prošel) nás zpět k minulému režimu může posunout. Jde o zákon o hanobení hlavy státu, který chce vězením trestat “urážky včetně přílišné kritiky” prezidenta ČR, což je rozhodně absolutně neadekvátní omezení svobody slova, který by i nejspíš významně ovlivnil politickou soutěž. (Vzhledem k tomu, že zákon by měl vejít v platnost v červenci příštího roku, kdy se má naplno rozběhnout kampaň prezidentských voleb a pokud by Zeman znovu kandidoval měl by oproti svým konkurentům jasnou výhodu - už tak si náš současný prezident říká prakticky co chce a se zmíněným zákonem by jeho výroky byly prakticky nenapadnutelné.) To jen dokazuje, že si proud Zemanových přívrženců (ať už těch, kteří s ním názorově souhlasí a nebo těch kteří se k němu přidali jen ze strategického hlediska) vůbec není tak jistý sám sebou jak se tváří a jak se snaží namluvit ostatním, proto hledá cestu pomocí různých kliček a snaží se upravit pravidla hry podle sebe. 

Jak poslanci kteří se zákon podpořili svým podpisem (čímž jasně ukázali kdo je jejich skutečným lídrem) tak i sám navrhovatel (převážně KSČM, Úsvit - od kterých by se to možná i dalo čekat, tak ale po patnácti ANO a ČSSD) jej obhajuje směšnými argumenty. Hlavu státu dostatečně chrání zákony současné a i když jim můžou některé útoky na prezidenta připadat nevhodné, není důvod kvůli tomu omezovat jednu z hodnot na kterých naše demokracie stojí. Ano je pravda, že by o případném hanobení rozhodovali soudy, ale prezidentské volby by to stejně jistě ovlivnilo. Navíc nelze předpokládat, že policie, která dosud ve většině případů figurovala jako strážce Zemanových zájmů (buzerace lidí na demonstracích, při návštěvě Čínského prezidenta, zabavování Tibetských vlajek, blokace vstupu studentů na Albertov minulí 17. listopad aj.) by v tomto případě jednala jinak. 

Naštěstí to však dobře dopadlo, kvůli mohutné vlně kritiky ze strany veřejnosti, která se po představení zákonu zvedla a kvůli odporu Sobotky a Babiše k němu nejspíš zákon neprojde. Není ale důvod si myslet, že se něco podobného časem neobjeví znovu. Jen to asi nebude tak nápadné jako pokus nynější. 

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Podzimky 2016

Poslední dobou jsem dost zaneprázdněn - minulý týden podzimky, které byly (jako každý rok) super, i když ty loňské se mi líbili asi trochu víc, ale to bylo nejspíš tím, že Brno (kde se minulý rok podzimky konali) je prostě - i přes (nebo možná právě to to dokazuje) všechna úskalí, včetně třeba momentálně rozebíraného nádraží - žijící město. Zato Opava, kde byli tento rok mi přišla jako takové město duchů, město, které má nejlepší léta dávno za sebou - třeba máte pěkný prvorepublikový barák, který, ale celkově působí tak nějak ušmudlaně a ke všemu je v přízemí herna, nad vchodem roztřískaný neon - navíc klubovna ve které jsme spali, byla kdesi nad předměstí (tím nechci nikomu nic vyčítat, nepřikládám to nikomu za vinu, jen se snažím popsat, proč se mi ty loňské líbili více) v hnusném brizolitovém baráku, který celý působil tak nějak podezřele, s divným systémem splachování záchodů, se zkamenělou koupelnou a sprchovým koutem v kuchyni, se sousedy, kteří podle všeho absolvovali několik pobytů v místním ústavu, kteří bydleli ve strašidelné rozpadlé vile, často navštěvováni policií. Problém by v tomhle všem nejspíš nebyl, kdyby člověk viděl, že o to někdo (nebo myslím, že alespoň tak by to u klubovny mělo být) s láskou pečuje, tak to třeba bylo i v tom Brně, byl prakticky takový zastrčený kumbál v přízemí jednoho paneláku a koupelna tam třeba nebyla žádná, ale byly tam vidět ty hodiny práce, to že si někdo na výzdobě té místnosti dal záležet, nemluvě o tom, že by aspoň jednou za sto let umyli dřez. Jinak to ale byla moc pěkná akce, kterou jsme si všichni náležitě užili (dokonce jsem i slyšel názory, že tyto podzimky byly lepší než ty minulý rok). Díky za ně. 

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Podzimní prázdniny započaty

Podle čeho se toto pozná?

Nejspíš podle toho, že jsem dnes nešel do školy, možná podle toho, že všichni byli přes den někde v trapu (nakupovali atd.) zatím co já jsem vařil - to se taky ve všední den nevidí. Nejspíš byste to ale nepoznali podle toho, že jsem konečně dočetl toho nového Pottera (v neděli možná bude nějaká recenze, možná), protože čtu v takovém množství, že nějakou knihu dočítám co druhý den, i když je pravda, že poslední dobou jsem dost polevil. A asi vůbec byste to nepoznali podle toho, že jsme dnes byli v kině na Lichožroutech, protože, jak už jsem zmínil v některém z předchozích postů, nějakou kulturu v poslední době máme každý den. Film byl celkem v klidu tzn. líbilo se mi to. Bylo dost poznat to, že na něm dělali stejní lidé jako na knize - Miklínová jako režisérka a art directorka, nebo něco takového, knihu ilustrovala, Šrut napsal filmu scénář a napsal i knihu - tedy duch atmosféra, podoby (ať už samotných Lichožroutů, či domů) a i hlavní dějové zvraty (zbytek byl spíš volně inspirován) byli zachovány, což je pro čtenáře a fanouška knihy, kterým naše rodina bez pochyb je, určitě velké plus. Fajn byly i skutečné pražské lokace. Nelíbilo se mi jen pár drobností a to většinou věci, které mi neseděly do mé představy, jak už o Lichožroutech, tak i o celém tom světě. Celkově teda film hodnotím kladně a určitě jej doporučuju.

Jinak ale prázdniny vypuknou pořádně až zítra, kdy jedeme se skautíkama na akci zvanou jednoduše Podzimky. Bude až do neděle, proto případná reakce na Prokleté dítě (to je ten nový Harry Potter) až v neděli.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Dnešek - pondělí

Dneska je 24, za dva měsíce budou vánoce... hm.

Ve škole celkem opruz, navíc jsem tam kvůli BIOle, která letos stojí tak za velký prd s mašličkou, musel být ještě dýl, než by bylo nutné. Když jsem přišel domů, zjistil jsem, že mám jet s Brigádníkem (jeden kluk, co je tu u nás na brigádě, ale takové stálejší a i když byste to do něj neřekli, má za sebou zajímavý příběh) bourat košár (taková ohrada do které se zavírají ovce, slouží na trénování psa). Než jsme vůbec ale nasledli do traktoru, tak jsme museli sundat mulčovač (půl hodina), zajet na úplně druhý konec celé rozsáhlé pastviny (skoro další půl hodina), zapojit vlečku, nahnat zdrhlou ovci (což se nám stejně nepodařilo a akorát to zabralo téměř hodinu, načež jsme tada vlečku zapojili. V půli cesty se vlečka najednou odpojila (neměli jsme to správné železo na zapojení, to které jsme měli bylo krátké a proto, když jsme jeli do kopce tak vypadávalo), než jsme ji přitlačili, zapojili, vyjeli ten kopec jiným způsobem uplynulo asi 15 minut. To už jsme tam ale konečně byli. Zbourat košár nám trvalo asi necelých 10 minut. Tomu se říká efektivní práce.

Večer rodiče jeli na koncert, stejně jako včera (nevim, možná to trochu přehánějí).

Jo a ještě jsem se chtěl vyjádřit k senátním volbám. První jsem to viděl na celý přispěvek, ale několikrát jsem to nestihl, nebo se mi to nepodařilo napsat, navíc Miloš s Andrejem říkali, že senát vlastně není důležitý a že není důvod proč jej mít apod., takže jen teď ve skratce.

Myslím si, že ty volby dopadly vlastně dobře. Lidovci (jak asi víte) je vyhráli a ne, že by byli nějací úplně moji top 1 favoriti, ale vlastně mi nevadí i když je pravda, že jsou to takoví trochu maloměšťáci. Myslím, že jeden z důvodů proč byli úspěšní je to do kolika šli koalic (4 úspěšní kandidáti KDU-ČSL + nějaká další strana), což bylo fajn a ukázalo to to, že obrovská ega stran jsou na škodu a že je lepší jít s tím s někým na půl (navíc v senátních volbách, kde jde spíš o lidi, než o strany), což je sice známá pravda, ale jak vidno mnohým to pořád nedochází. Fajn taky je, že se ukázalo, že již dnes zmíněný Babiš není všemocný, protože ANO značně pohořelo. Jinak mi přijde, že to rozvržení senátních křesel je dost pestré a myslím, že to rozhodně nebude na škodu, navíc postoupilo i pár zajímavých lidí a pár nezajímavých jich neobhájilo, jako například Pan Selfie alias Zdeněk Škromach, který nalitý z bazénku vypráví o našich národních hodnotách.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Happy birthday Václav Havel

Václav Havel, by dnešního dne oslavil 80. narozeniny.

Jistě tomuto dramatikovi, který z počátku kritizoval komunistický režim a později jej výrazně napomáhal ukončit máme být za co vděční. Nejen za to co pro naší zemi udělal před revolucí (protože nebýt jej, nebýt té dobré souhry náhod a nebýt lidí, kteří jej obklopovali bůhví kde by naše republika nyní byla) ale i (možná hlavně) za to že ji významně posunul z východu na západ. Myslím si, že teď (prakticky jen o pár let později) bychom neměli mařit jeho práci a dělat opak, ale spíše v ním započatém dílu pokračovat. Přejme mu vše nejlepší.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

THREE YEARS

Tento den - 18.9. 2016 uplynuly právě tři roky ode dne co jsem napsal první příspěvek na tomto blogu. Za tu dobu jsem na Jen tak mezi řádky postnul téměř šest set různých příspěvků a blog tak nějak ke mě přirostl. 

Na jednu stranu mi to přijde už hrozně dlouho (a tři roky už asi i dlouho jsou) co jsem s Jen tak mezi řádky začal, na stranu druhou si to pamatuju jako by ten den o kterém píšu níže byl minulý týden. Původní záměr byl jasný, bavilo mě psát a tak jsem si řekl, že bych rád někam psal o svém životě o tom co mě baví apod. V jakémsi časopise jsem četl recenzi na tumblr, celkem se mi to líbilo a tak jsem si jednoho dne, když jsem přišel ze školy a měl trochu času na něm založil účet. Trvalo mi to trošku déle než jsem očekával, protože všechny texty, pravidla podmínky aj, byly v Angličtině a já jsem si ani zdaleka polovinu nedovedl přeložit. Ten den jsem taky vymyslel pseudonym Harry Marqez, což bylo naprosto spontání a vzniklo to úplnou náhodou (navíc pod tlakem, protože jsem do té kolonky něco musel zadat abych mohl pokračovat v dalším klikání na Souhlasím, Potvrdit a OK) a i přes to jej používám do dnes a nadále budu protože tenhle blog jednoduše Harry Marqez píše, pokud Vám přijde, že Marqez je podobné příjmení kubánského spisovatele Gabrielovi Garcíovi Márquezovi (významnému představiteli magického realismu) tak máte zčásti pravdu. Jeho příjmením jsem se inspiroval, ale jinak žádná spojitost mezi námi dvěma (Teda snad kromě toho, že jsme výjimeční autoři s - u jednoho z nás - málem Nobelovou cenou, ten druhý už laureátem je.) není. Když jsem se tím složitým Anglickým dotazníkem konečně proklikal vznikly můj blog, který se skutečně nějakou dobu jmenoval Můj blog - název Jen tak mezi řádky, přišel až o něco později - byl jsem z toho tak vyčerpaný, že jsem nezvládl ani nic napsat. Dal jsem si s blogem nějakou chvíli pauzu a o tři dny později jsem konečně sesmolil první příspěvek. Ten se jmenoval Něco o mě a byl celkem o ničem, navíc ani to rozloučení se nebylo ještě vychytané. Po něm přišel příspěvek druhý kde už je rozloučení klasické a dokonce v něm figuruje můj bratr. Liší se od těch dnešních tím že je bůhvíproč napsaný kurzívou a na konci je kromě rozloučení i to, kdy a kde jsem tohle to napsal - to jsem dříve psal ke každému postu, než jsem si uvědomil, že mám na blogu kalendář ve kterém to jde vidět. No a potom už to šlo celkem rychle. Ze začátku byli příspěvky kratší o tom co dělám, kde jsem byl, občas třeba nějaká fotka. Postupně se do tohoto konceptu začaly přimíchávat různé (nejen) politické a společenské názory, úvahy, zamyšlení. A tak to zůstalo až do teď.

To je asi vše co jsem dneska chtěl sdělit. Díky za to, že to čtete, nemůžu říct, že by to bez Vás nebylo (ty první týdny to opravdu skoro nikdo nečetl), ale rozhodně je to motivace. 

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Tu se pořád něco ztrácí

Včera jsem Vám tu chtěl přepsat to co jsem napsal předchozí noc. To jsem mělo zrovna dost špatnou náladu a na jakýsi cár papíru jsem načmáral to, co se potřebovalo asi dostat ven. První jsem to tu nechtěl dávat - ne že by to bylo nějaké osobní nebo tak, ale nějak se mi to nezdálo - když jsem si to ale pak zpětně přečetl tak jsem si říkal, že to celkem jde a není důvod to semu nedat. A tak jsem se odpoledne konečně dokopal k tomu to přepsat. Měli jsme jet k babičce, taťka jel ještě něco zařídit a všichni čekali na sestru, až se uráčí přijít, měla tu už být před třemi hodinami. Jenže sotva jsem začal psát tak zavoval taťka ať už se chystáme. Říkal jsem si, že je to v klidu, protože se přece ještě čekalo na sestřičku, jenže ta přišla zároveň s ním, tudíž jsem to neměl šanci dopsat. Odložil jsem si ten cár tedy na (svůj!) stůl a odjel. Ráno, když jsem se vrátil, tam papír samozřejmě nebyl a nebyl ani nikde jinde. Naštěstí jsem si text na něm dost dobře pamatoval takže s tím napsat příspěvek Včera v noci nebyl až takový problém. Jen jsem chtěl přiblížit jak se tu pořád něco ztrácí, po bloku (který jsem ještě pořád nenašel a ani nevím jestli jej někdy najdu) jsem si myslel, že bude alespoň na chvíli s tímhle konec. To jsem se však krutě mýlil. Každý den přinese novou ztrátu a nové hledání a ten následující zase jinou, další ztracenou věc. Navíc se málokdy něco z toho ztraceného najde. Náš dům je jako černá díra, která co pohltí to už nevydá.

Váš Harry Marqez