#kapesník

[ruzejsourude]

https://www.mojezdravi.cz/zdravy-zivotni-styl/proc-telo-produkuje-hleny-bez-nudli-z-nosu-bychom-zemreli-3775.html

[nula7]

Pátek, den papírovejch kapesníků

Na hony vzdáleny jsou doby, kdy se piglovaly látkový kapesníky napařovací, či jinou žehličkou. Ta vůně, ta patří k vůním dětství. Ta vůně, co je spojena s maminkou, či jinou milovanou osobou, ta se vytratila. Zmizela. Zmizela jedna z vůní domova. Dávno, dávno minulé jsou doby, kdy se na čtvereček přežehlený, voňavý šnuptychl, připravil k budoucí potřebě už v předvečer dne příštího. Tenhle kousek lidské nezbytnosti byl nahrazen bezcenným papírákem. Ne úplně bezcenným, ale za pár kachlí koupeným. A i v tom je ten kámen úrazu.

Tihle naši souputníci na jedno použití jsou teď vlastně všude. Na místech k randění, pod lavicemi škol základních, středních i těch vysokejch, v lesích, parcích i dopravních prostředcích. Prostě všude. Blbý je, že na světlo lezou až po použití. A právě v tom vězí onen hnus, co projede nešťastníkem jež nevědomky okusil pohmatem kaprďák cizí.

Bez paklíků papíráků nelze vlastně nic. Nelze se mladým milenců odebrat na místo odlehlé. Začínajícím důchodcům na debatní lavičku ani střednímu věku na pivko, či kafíčko. Všude se musí smrkat, frkat něco otírat a někdy i …. Jo a to „i“ vlastně nešlo ani tím hadrovým realizovat. Nebo jo?

Bohužel, po použití jsou zpravidla ponechány na místě samém. A tak i v odlehlém lesním zákoutí, povalují se tito svědkové živočišné lásky, jako nějaké torzo lidských vztahů. Jako něco, čeho se tyhle utěrky taky účastnily, co viděly, ale něco co už bylo a nevrátí se. No a těch školních moudrostí, co zaznělo za dobu jejich účinkování pod lavicí. Kolik kiláků nejely ty zmuchlaniny v MHDéčku, vlacích a autobusech?

Dnešek je dnem lidskýho hemžení, ergo spotřeba papíráků pojede strmě vzhůru. Dnešek je také zaplať Bůh pátek. Pátek, den papírovejch kapesníků.