#pátek

[jackfrost-cz]

DŮLEŽITÁ ZPRÁVA: Nova Cinema 22.11.2024 20:00  LEGENDÁRNÍ PARTA Já?A na televizi?No ne?🎉 Ano!Legendární Parta se vrací, bude příští Pátek nenechte si nás ujít!(A šiřte tuhle zprávu,I já nemůžu být všude)❄️

[ondrejpunda]

Rodina

Jestli jsou ti dneska večer

trenky těsný, a tvůj kačer,

chce ven, abys po kalíšku,

Místo domů, do pelíšku

Šlapal kostky s bró

A jako zvířátko

V oranžovočerném světě

V pouliční lampy světle

Rovnal váhu na hraně

Třeba pak bod návratu,

mine tě.

ȹ

[kdotokdyvidel]

návrat z práce je jako

[nula7]

Pátek, den pózistek.

Není v týdnu příhodnějšího dne, který by ve své podvečerní době nepoodhalil roušku všemožné lidské výstřednosti, než je pátek. Právě tenhle čas dává největší příležitost pózistkám rozličného ražení, aby se předváděly a demonstrovaly své mindráky na veřejnosti. Demonstrovaly v podobě, o které se domnívají, že ji nucené obecenstvo sežere a dokonce je i osloví. Oslní, jako hvězda jasná.

Pátek! Šance, zahrát rozesmátou, bezstarostnou krasavici, či starostmi sužovanou chuděrku, abnormálně vláčenou životními ranami, případně všeho znalou světoběžnici, sečtělou intelektuálku s abnormálními znalostmi nebo třeba všemi nepochopenou nešťastnici, co se umí politovat, je tady. Herečky na scénu! Jo, pravda, vesměs je to pruda.

Sebeopakování? Tak to je to nejhorší, co může pózistkou krmené publikum potkat. Trapné vektory pohledů většinou míří kamsi na kořen jejího nosu a v hlavě maškarní průvod myšlenek, jak to utnout. Těžce dušená touha vypěnit a zařvat dost, ale proč? Stačí se uvnitř sebe smát, bavit se tím, že to už tu mnohokrát bylo a tudíž je dopředu známý další průběh a přetrpět to. Pravda, někdy se dostaví mírné nuance, páč se autorce jeví, že je třeba drama mírně, či více nakopnout, občerstvit a přibarvit.

Až se takové pozérství rozjede, chce to trpělivost, kýbl nadhledu a metr shovívavosti. Proč si kazit večer večerů? Každé představení přece končí odchodem ze scény, sejmutím masky, stěrem šminek a návratem do reality. I pátek, den pózistek.

[violetwonder]

Otázka mého duševního zdraví je celkem na dlouho a nemyslím si, že by se někdy zcela vyřešila, ale zatím se snažím pracovat s tím co přinese každý nový den. Nehledě na to že chodím spát kolem deváté a vstávám mezi šestou a půl devátou ráno. Což mi poskytuje potřebný odpočinek, který přispívá k momentální duševní pohodě, ale také mě to snad postupně dostává z touho fyzickýho postihu, kterej se odehrává od úterka. I když co si budeme, prostě to může ale také nemusí být covid. Dozvíme se nejspíš v pondělí.

Také se snažím věnovat nějakým těm svým koníčkům. Jako číst a něco tvořit. Co se týče tužek a barev je to zatím jen takové čmárání ale dost to pomáhá. Co se týče četby, myslím, že jsem se zamilovala znovu. A možná nikdy nepřestanu. Pokud budu brát do rukou knihy který otevřou dveře do nepředstavitelných krajů ... Na to, že jsem nikdy nečetla Alenku, tak potkat sněhově bílého králíka běžím za ním bez váhání. A i v dalším díle, směle vkročím za zrcadlo... Jen zahlédnout ty světy...

*

Dívám se z okna na žluté listí a přemýšlím, jak rychle dokážeme ztratit i tu poslední špetku úcty k některým lidem. Jak stačí vidět to co mělo být neviděno. Přesto se snažím nesoudit, jde to těžce a vím že tato malá bitva je prohraná. A já soudit budu. Odsoudila jsem to do škatulky nevhodné a nechutné. Nemrzí mě to.

*

Přemýšlím, jestli jsem posedlá všemi introvertními charaktery s temnými, tajemnými, přechytralými a neskutečně přitažlivými osobnostmi. A jak prahnu po nějakých dobrodružstvích. Po společnosti. Cítit ten zápal pro něčí mysl. Poznávat. ... Drtí mě tíha vlastního bytí....

... a tím se vracím ke stydnoucímu čaji a jdu se zabývat zase něčím jiným...

[muramoora]

Byla to už jen voda

[kdotokdyvidel]

páteční večer je jakože

[nula7]

Párek, den věštění.

Tak jak bude? V Sobotu! Paradoxem je, že se tak ptají veškeré věkovky, páč v sobotu je volno pro všechny a jen málokdo chce trčet na gauči. Tak jak bude? Otázka, která padne každý pátek tolikrát, že ani teorie velkých čísel nedokáže určit nějaký ten odhad. A přitom jde jen o počasí. O věštění.

Zatímco to okultní věštění budoucnosti, tedy to v pravém slova smyslu se pohybuje po velmi tenké linii hochštaplerských předurčení a to za pomoci různých pomůcek a koulí, meteorologie je jakési věštění vědecké, ale pomůcky a koule, používá též. Tedy koule? Jojo, ne každý balon je šišatý a těch kulatých je v tomto oboru něurekom.

Ovšem! Známe to, sličná meteoroložka se začne vlnit na obrazovce a pánské, nezodpovědné diváctvo navštíví představivost. Sice je řeč o jakési frontě a oblačnosti, ale oči diváka nemravy civí na tu krasotinku, na partie svého zájmu, fronta se pohybuje tak nějak uprostřed jejího těla, oblačnost poněkud výše, ale zato jsou mraky pěkně vytvarované a vůbec. Jojo od takové by si kdekdo nechal věštit. A jak bude? V sobotu se uvidí.

Ovšem! Známe to, sličná meteoroložka se začne vlnit na obrazovce a dámské, nezodpovědné diváctvo spustí hodnocení. Co to má na sobě? Co to na ní zase navlíkli? No ta je ale blbě namalovaná. A ty boty, vždyť na tom vůbec nemůže chodit. Hnus, jaký jí to dělá lýtka. Ty její vlasy, no kdo jí to stříhal? A jak bude? V sobotu se uvidí.

A čím to páteční věštění končí? To každý přece ví. Na netu se projde pár osvědčených metelostránek, naplánuje se nějaká ta akcička se sluníčkem a hajdy na kutě. A jak bude? V sobotu se uvidí.