Proč jsme skoro všichni křesťané. Aneb biologické křesťanství
Během období Vánoc se v České republice dějí zázraky. Nejvíce ateistická země na světě jednou do roka totiž věnuje pár dní svého života diskutování náboženských otázek. A pokud se najdou lidé, kteří vydrží poslouchat mé řeči o záhadné židovské sektě Esejců, mystickému proudu křesťanství, jezuitech, noosféře Teilhard de Chardinova apod, jsou pro mě jakožto filozofa z povolání žně. Tentokrát teologické spekulace odnesla během Vánoc má přítelkyně. Pár dní před Štědrým dnem jsem prohlásil, že třebaže Česká republika patří mezi největší pohany na světě, přesto skoro všichni, kdo žijí na území Česka jsou ve většině případů křesťany až na kost, aniž by o tom věděli, ba dokonce i když popírají existenci Boha. „Jak to?“, zeptala se.
Odpověděl jsem, že většina Čechů jsou po biologické stránce křesťané. Mé drahé polovičce se zježily vlasy, protože coby obhájkyně antropologie a sociologie není v jejím slovníku příliš místa pro biologické argumenty, pokud jde o společenské a kulturní procesy. Pomyšlení na to, že by křesťanství znamenalo něco jiného než příslušnost k náboženství se jí moc nezdálo. A protože jsem na jejím obličeji viděl typický seriózní pohled, kdy mně, ubohému filozofovi, který zná všechno a nic, chtěla dát univerzitní přednášku o tom, proč se mýlím, na poslední chvíli jsem ji zarazil a požádal, ať mi dá možnost vysvětlit tyto mé kacířské poznámky.
Rozhodně nepopírám, že křesťanství se zrodilo jako jedna z mnoha židovských sekt, které se zrodily v bouřlivém období prvního století našeho letopočtu v kulturním kontextu židovství druhého chrámu a rozvíjelo pro židovství možná v nejvíce destruktivním období po zničení druhého chrámu v roce 70 n. l. během potlačení židovského povstání Římany v první židovské válce.
Avšak již od začátku křesťanství mělo hned několik požadavků na ty, kteří se chtěli stát křesťany. Tyto požadavky týkající se sebekázně, dodržování striktních pravidel, avšak zároveň i empatie vůči lidem z jiných etnických skupin udělaly z křesťanství historicky první univerzální náboženství, které dle svého „programu“ nebylo identifikováno pouze s jednou etnickou skupinou, ale bylo mířeno na všechny lidi světa. A praktikující křesťané se svými misijními cestami se aktivně ucházeli o konverzi lidí, neboť jejich život byl podle křesťanského dogmatu ztracený, pokud nepřijmou do svého života Krista, nebo pouze prostřednictvím Božího syna se mohou po své smrti vrátit k Bohu a být v nebeském ráji.
Ať už věříme na zmíněné požadavky, nebo ne, je to vcelku jedno. Faktem je, že mnoho lidí na evropském kontinentě v ně začalo věřit a snažilo se podle nich řídit svůj život, své hodnoty, intelektuální život a v neposlední řadě i sexuální reprodukci. Křesťanské hodnoty se staly postupně Velkým selekčním filtrem napříč celou evropskou kulturou. Kdo prošel tímto hrdlem tohoto náročného trychtýře, měl ve společnosti zajištěné slušné postavení. Naopak, lidé vymykající se příliš křesťanskému způsobu života byli prohlášeny za kacíře nebo čarodějnice. Často byli vyhnáni na okraj společnosti, nebo vyhoštěny do jiné země. A v nejhorším případě přišli tito vymykající se lidé o svůj život a také možnost šířit dále svůj genofond. (Připomínám, že skoro všechny prvky našeho chování a osobnosti jsou geneticky podmíněné [nikoli však determinované] a naše chování není nikdy pouze a jen produktem sociokulturních vlivů, jak by si mnoho lidí ze sociálních a humanitních věd i do dnešního dne přálo. Smůla, nejsme plastelína, geny hrají důležitou roli).
Někde v této chvíli mě má přítelkyně opět zastavila a odcitovala hned několik pasáží z různých knih, které by se zdály, že stojí v opozici vůči tomu, kam jsem svou argumentací mířil dále. Přesto jsem ještě jednou požádal o strpení, abych se dostatečně přesně mohl vyjádřit.
Stručně řečeno, lidé, kteří dokázali a chtěli následovat křesťanské hodnoty ve většině případů byli součástí širšího mainstreamu společnosti, a to jim stačilo k tomu, aby měli dostatek prostředků na to mít děti a vychovávat je do jejich dospělosti, tak aby i ony měly děti a tak dále.
Kultura je vybíravá. Podobně jako ženy. A rozhoduje o tom, kdo bude mít děti a kdo bude šířit dále své geny a naopak, kdo je genetickou slepou uličkou. Po několika stoletích při relativně stabilní společenské situaci a minimální ne-evropské, ne-křesťanské migraci jsme se pak dočkali, že v křesťanské kultuře žijí lidé, kteří i po genetické (tedy biologické) stránce byli vybráni tak, aby měli vhodné chování a osobnostní charakteristiky přizpůsobené pro život v křesťanské společnosti. Mezi tyto hodnoty lze řadit: univerzální morálka, abstraktní uvažování, touha po individuálním úspěchu, avšak i s prvky komunitního života, a v neposlední řadě i vědecké myšlení, neboť sv. Augustin i Tomáš Akvinský argumentovali ve svých spisech, že zkoumáním přírody odkrýváme dílo Boží, a tím i samotného Boha.
Kultura ovlivňuje, jaké geny budou ve společnosti užitečné. Podobně genetické složení společnosti podmiňuje, jaké kulturní charakteristiky bude daná kultura mít. A proto si myslím, že lze hovořit nikoli metaforicky, ale docela i vědecky o tom, že většina etnických Evropanů dnes ztělesňují genofond, který byl po 2000 let vybírám kulturními hodnotami křesťanství. Většina z nás má křesťanství hluboko zaryto pod kůží. A to i tehdy, pokud všem hlásáme, jací jsme ateisté. Všichni z nás, když budeme zkoumat hluboko v našich hodnotových systémech vždycky na dně narazíme na křesťanství a vliv toho jednoho židovského člověka, které byl kdysi ukřižován kdesi poblíž Jeruzaléma na místě, kterému se říkalo Lebka. A jste jeho biologickými následovníky.
A já mám pocit, že dnes budu spát na gauči.