Pátek, den proděravění.
Nojo no, proděravění. Blány. Tohle poprvé je většinou vzpomínka na celý život. Příjemná? Chraň Bůh. Ovšem, není blána jako blána a ne každé proděravění je ona deflorace. Jenže! Kdo na vlastní kůži nezažil proděravění blanky s názvem „Kofferdam“, neví, co ho čeká a co ho s největší pravděpodobností v životě nemine. Bez rozdílu pohlaví. Jojo, sice existují staré panny, které onen okamžik vstupu mezi ženy prošvihly, ale i ony musí k zubaři. A tam? Tam si tuhle libůstku na jedno použití užijou dosytnosti. Kofferdamové poprvé, si dozajista zapamatuje každej.
Startem k téhle latexové seznamce je nesnesitelná bolest a překotně kvapný nástup do zubní ordinace. Příčina se nachází třeba na horní čelisti vzadu? Auuu, jo. Pokračováním je pacoš na sklopeném křesle, kopyta výš než mozkovna, pusa plná gumovýho ble, zub v zajetí kovového prstence, sliny tečou a tečou, tečou i za košilku, dušení nabývá na intenzitě a bílý plášť s velmi strašidelnými pochystávkami v rukou jen sem tam zahlásí cosi nesrozumitelného. Pacošova chrochtání nedbá, páč dělá svou práci. Bolest? Veliká! Ovšem ve srovnání s gumovkou v puse jde jen o marginální pocit na pozadí všeho dění.
A pro velký úspěch se tohle mučendo grando po pár dnech opakuje. Většinou je těch opakování hned několik, ale scénář je neustále ten samý. Na začátku aktu je fungl nová, ještě neporušená blanka, ale následný průběh a pocity jsou stejný. Tedy, sem tam je i pár těch kapek. Krve. To asi aby to připodobnění bylo opravdu ono.
Opakování, matka moudrosti. Jak kdy. Faktem ovšem zůstává, že zvyknout se dá na kdeco a tak i ta nepřekonatelnost strachu před výkonem je zvládnutelná, musí se ale na konci rýsovat vidina slasti. Úlevné slasti. Pátek, den proděravění.
