#lezeni

[raskey]

#climbing #lezenie #pieskovec #november #lezec #ocún #ocun #mountain #mountainclimbing #lezeni #labak (at Labské Pískovce)

[eletcsoda-blog]

A távolba révedés birodalma

 Aleš Kraus

  A cseh paradicsom sziklái

 ... A táj legjellemzőbb vonásai a különböző sziklaalakzatok. Ha a művészt keressük, aki megformálta eme látványt, több száz millió évet kell visszautaznunk. Az idő mérhetetlen távlataiban titokzatos vulkanikus robbanások, végeláthatatlan kréta-kori tengerek, jéggel borított időszakok története körvonalazódik. A cseh paradicsom sziklái átvészeltek forróságot és fagyot, olvadást, harsogó hullámok harapásait, viharokat, lágy szellők simogatását és zord orkánok tombolását. Ezer évek dolgoztak művészi formáikon, míg végül minden egy hatalmas útvesztő lett a sziklák városában, minden kőtömb barokkos lendülettel és a gótikus szobrok nyugalmával és az összes ember és állat sebhelyes képmásával egy sziklafal reliefévé állt össze. A vidék közepén az erőteljes és büszke Trosky áll, példátlan tekintélyt parancsolva. A Suché skály (Száraz sziklák) fogazott masszívuma egy hatalmas orgonát formáz, melynek kősípjai az égbe tornyosulnak.

... Az erdő néhol a sziklákat megelőzve terebélyesedik a kőrengeteg fölé, máshol az almaültetvények között lekúszik egészen a folyóig. Sehol másutt közel s távol nem találunk oly' színpompás és illatozó ösvényeket, réteket, a gyaloglás sehol nem olyan könnyed és tiszta, mint a Cseh paradicsomban. És minden út a távolba révedések országába, a sziklák városának visszhangokkal teli útvesztőjébe vagy a burjánzó erdőkbe vezet, melyek a megkövült óriásokon és várromokon is áthatolnak, ahol annyi művész lelte meg múzsáját a képzőművészetben, a zenében, szavakban.

A Cseh paradicsom sziklás vidéke drámai eseményeknek szolgált díszletül. A sziklák maguk komor váraknak szolgáltattak alapot, melyeken megtörtek vagy átlendültek hosszú harcok hullámai, vagy amelyek szenvedélyes helyi vitáknak adtak helyet. Mint sasfészekből, úgy figyelnek máig romjaik körül: Frýdštejn, Zbiroh, Rotštejn, Chlum, Valečov, Valdštejn. Csak Kost vára állott ellen kitartóan sorsnak, időnek, s ma is áll, fenségesen és erőt sugárzóan. És ne feledjük a Hruba Skála-t sem, a büszke várat a meredek sziklaösvényen.

És hogy is lehetne megfeledkezni a Kozákova-hegyről, melynek harangszerű sziluettje ősidők óta meghatározza a Cseh paradicsom arculatát? Elválaszthatatlanul hozzátartozik a régi dicsősége és az egész dicsősége egyben a vonzerejével. Mily' páratlanul értékes sziklák emelkedtek mélységéből a hosszú évszázadok alatt! Még ma is megindulnak a kőbánya meztelen faláról a durva falú, mágikus kőtömbök, melyek titkát a kőkés nyitja fel. A felszín alatt leheletfinom rétegekben színárnyalatok rejtőznek, virágszirmok és tengeri csillagok achátokkal, csillogó füstkvarc kristályok és mohával borított tarka jáspisok és vérkövek, aranyzölden csillogó olivinek. A turnovi kőfaragók nemzedékei vésték és csiszolták eme apró csodákat, s az ő hírnevűk szállt világszerte.

Látható, milyen rendkívüli szépségű elemek határozzák meg időtlen idők óta a Cseh paradicsomban élő emberek tudatát, és ők hogyan varázsolják lakhelyüket művészi alkotássá. Minden, amit emberi kéz alkotott, rányomta különleges, a táj szelleméhez híven romantikus bélyegét...

Jarmila Glazarová népművész

[pochodaky2-blog]

Sloup

Polozili na Hřebenáčovi, jehož cesty jsou hladší než dětská prdel v Pemperskách, Michal vyškrábal krásných 5+ Direkty a nahoře ulovili kešku, přespali pod širákem a Kadaksonovi souložili slimáci na karimatce, piváky popily, gulášovou polévku za 27 korun pojedli krom Kadaksona ten měl smažák za buržoazních 75 kačáků. Pozorovali noční oblohu, udělali timelapse a popili super víno od Michalova tatíka. Andrej uvařil své Pasta au de niva, se kterými by se dali bez problému lepit borháky, ale v kombinaci s vínem a čerstvým lesním vzduchem byly grandioso. Prošli se do jeskyní, kadili v lese a smáli se, až to do Blanska muselo být slyšet. Udělali panoramata a Kadakson poprvé jistil seshora na štandu a taky tahal na skále. Zaplavali v Blansku a za deště jeli dom. A Andrej si rozříznul nohu ve vodě, jo. ____________ Přítomni: Kadakson, Miško, Andrej

[astinusp]

Born to climb - Ailefroide

Letos připadl Cyril a Metoděj pěkně do prostřed týdne a tak jsme se rozhodli vyrazit na celý týden do Dolomit sundat nějaké pytle, které mi z minulých výletů zůstali viset po různých stěnách v oblasti kolem Cortiny. Počasí ale den před odjezdem vypadalo všelijak, jen ne uspokojivně a stejně tak beznadějmě  vypadala situace i v nejbližším Alpském okolí. Po usilovném pátrání se nám ale přeci jen podařilo najít jeden kout Alp, kde předpověď hlásila slunečno prakticky po celý týden. Pravda, jižní francouzské alpy nejsou zrovna nejblíže (1200 km z Úval), ale webové stránky popisovali celou oblast jako malý lezecký ráj a tak jsme plni očekávání vyrazili v sobotu ráno směr Ailefroide.

Do kempu jsme dorazili kolem desáté večerní a našli si ideální plácek skoro na konci kempu pod několika modříny a s připraveným ohništěm. Rychle jsme postavili stany a těšili se na ráno.

První den jsme se rozhodli otestovat žulové stěny, které se zvedali ne více jak 50 metrů od místa kde jsme stanovali a po prvotním vystřízlivění (lezení prakticky jen na tření po mikro chytech ) jsem si vyšlápli na nedaleké vyhlídkové místo, ze kterého bylo videt celé údolí a i vysoké stěný masivu Ecrins a Pelvoux. Počasí bylo perfektní, příroda tradičně Alpská a lidí pomálu. Prostě nádhera.

Další dny jsme střídavě prolezli a prochodili. Bohuzel co se výletů týče nenabízí Ecrins příliš možností jak se realizovat, pokud s sebou tedy nemáte vybavení na ledovce. To ale protentokrát zůstalo v čechách a tak jsme se museli spokojit jen s nenáročnými (přesto pěknými) výlety pod tří tisícovou hranici.

Pro lezce je ale Ailefroide nefalšovaným rájem. V okolí Ailefroide a Briancon je neuvěřitelné množství lezeckých terénů. Stovky vícedélkových cest i sportovek v žule nebo vápně. Vše precizně odjištěno po francouzsku po cca 2 metrech, dle obtížnosti cesty. V celém údolí je také rozeseto bezpočet menších i větších kamenů s více jak 200 boulder problémy, takže i vyznavači boulderingu nepřijdou zkrátka.

V Ailefroide jsme zůstali celých  9 dní a rozhodně to stálo za to. Nestihli jsme poznat ani promile lezeckých oblastí a okolní ledovce čekají na zlezení. Takže je naprosto jasné, že se sem zase brzy vrátíme. Do té doby: "Au revoir Ailefroide!"

Praktické informace:

Kemp v Ailefroide rozhodně není drahý. 6.30 euro na osobu a noc a žádné poplatky za auto a stan  je úžasná cena. 

V místě není problém nakoupit vše potřebné. Je zde lezecký shop, knihkupectví kde se dá koupit průvodce a dva markety otevrřené od 7  hodin ráno, takže je o teplé bagety vždy postaráno.

Doporučuji koupit průvodce pro celou oblast Briancon, obsahuje i celou oblast kolem Ailefroide a nebudete tak muset kupovat útlého průvodce jen pro žulové stěny v okolí. Průvodce stojí cca 30 euro a obsahuje i výběr zajímavých vícedélek. Pokud ale chcete lézt pouze dlouhé cesty najdete v místním knihkupectví i průvodce speciálně pro vícedélky. Průvodce pro boudelring stojí kolem 15 euro.

Většina lezeckých oblastí se nachází ve 20 - 30 km okolí kolme kempu a není problém se do většiny oblastí dostat do půl hodiny. 

Velké množství lezeckých terénu je ve větších nadmořských výškách (1300 - 1700 mnm) a tak jsme neměli problém s horkem ani teď v červnu. 

[astinusp]

Jeden týden v chorvatské Paklenici

Úvaly - Starigrad: 1022 km

Počet vylezených metrů: 600+

Počet vylezených cest: 3/2 (vícedélky / single ) 

Celkem fotografií: 900+

Z výše uvedeného je vidět, že cesta do chorvatska byla dlouhá a lezení pomálu. Přesto to byl perfektní týden  a navzdory předpovědi i celkem slunečný.  Ubytovali jsme se přímo ve Stargiradu v malém pokoji za 10 euro za osobu a noc s výhledem na moře. Paní domácí byla více než vstřícná a tak nás první ráno čekala snídaně a každý den trocha vína nebo slivovice :) 

První den jsme se rozhodli otestovat místní skály ve Velké Paklenici. Ale už parkoviště, které bylo úplně přeplněné, naznačovalo, že se ke skalám přes davy lidí asi ani nedostaneme. Proto jsme se rozhodli operativně změnit plány a vyrazit na procházku po kaňonu až k místní jeskyni a ještě o kus dál.

V pondělí jsme vstali časně abychom se dostali pod skály ještě než je zaplní davy lezců. Podařilo se nám vylézt 200 metrů dlouho více délku Izduženo rebro (4b, ale většinou 2-3 občas po vlastním). Lezení bylo perfektní, krom druhé dvojky, která začala o něco později nikde nikdo a skála neoklouzaná.

Úterý mělo být celé zatažené a deštivé a tak jsem vyrazili na prohlídku Zadaru . V Zadaru trochu pršelo, rozčílil jsem se nad zprávami z práce, ale jinak to byl fajn výlet a focení racků v Zadarském přístavu.

Středa byla znovu ve znamení výletů, tentokrát na blízké kopce a na nehostinný ostrov Pag. 

Ve čtvrtek a pátek jsme se znovu věnovali lezení. Nejprve nepovedená 250 metrů dlouhá cesta Zubatec za 4a. Ve třetí délce jsme se ale ztratili a jelikož celou posledení délku jsme lezli po vlastním a bez štandu, rozhodli jsme se vrátit se do údolí a zkusit pár jedno délek. Osobně se mi ale krátké cesty nelíbily. Celé mi to připomínalo Italské Massone. Tj hodně lidí, divné linie a naprosto neuvěřitelně oklouzaná skála. Po dvou cestách jsme se zbalili a vyrazili na večeři. 

Pátek byl náš poslední lezecký den a tak jsem se rozhodli si ho pořádně užít. Nalezli jsme do cesty Celjski stup na Mali Ćuk. Je to naprosto perfektní cesta dlouhá 150 metrů značená za 5a částečně po vlastním. Krom první délky (5a, cca 50 metrů) se jedná na pohodovou cestu a zvláště poslední délka stála opravdu za to. Ovšem sestup byl mírně řečeno nepříjemný a dost prudký. Určitě můžu doporučit na opakování.

V sobotu jsem kvůli předpovědi počasí (zataženo a větrno) vyrazili na další foto výlet. tentokrát do 80 kilometrů vzdáleného národního parku Krka. Hodně jsem litoval špatného počasí na focení, protože jak procházka po lávkách mezi vodopády, tak výlet lodí na místní ostrov Visovac s Františkánským klášterem stál opravdu za to.

V neděli nás už čekala jen úmorná cesta domů. Nebylo ale proč smutnit, za měsíc a kousek znovu do Paklenice vyrážíme a tentokrát snad bude i toho lezení trochu víc.

[astinusp]

Nedělní bouldrování

Po třech nedělích nemoci už konečně horečky opadly. V krku nebolí a tak bylo třeba vymyslet kam vyrazit, když předpověď slibovala tak pěkný víkend.  A proto mi přišla vhod Sunova nabídka na nedělní bouldrování na Vysokém vrchu. Nechtěl jsem po nemoci tělo pokoušet, přeci jenom se ještě dopuji antibiotiky, a tak jsem vzal místo lezeček foťák a strávil příjemné  slunečné odpoledne focením bouldrující části výpravy. 

[astinusp]

Arco 2011 - letos poprvé

Co se dá ještě o Arcu napsat. Po lezecké pouze v minulém roce jsem se opět vrátil do Arca. Tentokrát s novou partou a dokonce jsem i vyměnil tradiční přespání na parkovišti v Nagu za ZOO Camp přímo v centru Arca.

Na slunném a teplém jihu jsem se zdrželi pouze tři dny a stihli navštívit tři rozdílné lezecké oblasti. Přesto se jednalo o perfektní akci, kde jsem si dost odpočinul a konečně si zase po delší době pořádně zalezl.

Regina del Lago

Velice pěkná oblast na rozlezení, zvláště když jsou moje lezecké schopnosti na bodě mrazu. Klasa je více než měkká, cesty ideálně dlouhé po velkých kapsách a na neoklouzané skále. Určitě doporučuji na rozlezení.

La Genesis (5c), Noel 2003 (5c), Sassicaia (5c), Sopra (5b), Sotto (5c), Ossessione (6a, ale podvodem v dolní části), Flebo (6a+)

L'orto

Pěkná oblast jen kousek od Arca. Celé odpoledne ve stínu, takže ideální pro horké dny. Skála je naprosto neoklouzaná. Občas máte pocit, že lezete po struhadlu. Většinou na Arco netypické menší chyty a stupy.

Lampascioni (5a), Rapanello (5c), Pisseli (5c), Rucola (5b), Lucanica (6a+, dole naprostá hrůza, střed a výlez ještě horší. Celé vylezeno jedním velkým podvodem)

La gola

Opravdu pěkná oblast s cestami kolem 30 metrů. Skála je již relativně oklouzaná a na lehkých cestách bylo dost plno. Jednalo se o dopolední lezení před odjezdem do Čech, ale i tak to stálo za to.

Una rosa in mezzo (5c), Basloc (5c), Micla (5c , opravdu skvělá a dlouhá cesta)

Pro příště snad padne i nějaké to 6ačko alespoň trošku pravidelněji a hlavně poctivě bez odsedu. Rozhodě je na co se těšit.