Prvních pár slov je nejtěžších - Jak jsem napsal knihu - 3. část
(První část série si můžete přečíst zde)
Pokaždé, když mi začíná "psací blok", začnu zívat. Ať už je ráno, odpoledne nebo dávno večer, moje tělo je nějakým záhadným způsobem naprogramované odporovat tvořivé práci. První sada slov je vždy vykoupena největším úsilím. V této části série Jak jsem napsal knihu se mrkneme na několik překážkových jevů psaní, které zpomalují a někdy i uspávají.
NA NEDOSTATEK MORÁLKY PAPÍREM
Prvotní souboj sám se sebou může zabrat veškerý vyhrazený čas na psaní. Situace, kterou běžně popisujeme jako zírání na prázdný list papíru se těžko zdolává. Chybí inspirace nebo morálka. V tom druhém případě jsem se přistihl, že v prvotních fázích nápadu preferuji fyzický materiál a píši v ruce. Jakoby samotná existence papíru a škrabopisu znamenala o něco víc, než běžný virtuální dokument na PC / MAC.
(Ne)Výhody:
+ možnost psát kdekoli (venku na slunci, v hromadné dopravě, na záchodě...)
+ vnímatelné smysly - hmat, čich, sluch
- přepisování
- náchylné ztrátě
… NEBO ZÁPISNÍKEM
Někdy vás první slova napadnou hned, a jindy zase ne. Není to nic zvláštního, zažíváme to při různých (pracovních) procesech. Mnohdy člověka napadají zajímavá řešení, příběhy nebo náměty v situacích, kdy nemůže psát (práce, sprcha, běh … apod.). Přitom stačí mít u sebe kus papíru a udělat si stručné poznámku. Jen při té sprše to moc nejde.
Důležité je, že takové kusé poznámky mohou být právě tím vykopnutím míče, které vám odstraní spoustu pročekaných hodin na začátku.
CO KDYŽ SE TO KOMPLIKUJE A VĚTVÍ?
Ještě složitější, než začít psát nový nápad, je pokračovat v rozepsaném kusu textu. Pokud je to i po delší době, je to pěkně tuhý oříšek. Zvlášť, pokud se situace v ději nachází na rozcestí a možné varianty jsou od sebe výrazně odlišné. Ono samotné myšlenkové dilema, kterou větev si vybrat, zpomaluje a člověk mnohdy zírá do prázdna celé hodiny.
Postupem času jsem začal používat jednoduché řešení - heslovitě si vypíšu obě (všechny) varianty. Konkrétně v programu WriteMonkey za použití "//", aby se mi znaky nepočítaly do celkového rozsahu textu.
// napadne je. nebo taky ne. kdyz jo, tak se stane nejakej konflikt. kdyz ne, tak fungujou dal… najde kusy starych vezi. ona je mala. krouzi kolem nej a uci se. roste rychle.
// mozna se potkaji az pozdeji. misto nerealneho elementu spis psychologicky aspekt…
PSANÍ JAKO SVAL
Určitě lze najít spoustu přirovnání, že (doplň (kreativní) činnost) je jako sval. Když se netrénuje, tak uvadá a rezaví. Při tvorbě příběhů je to taky tak. Čím delší je pauza, klidně i jediný den, tím těžší je dostat se zpět do formy. Sklepat rez. Psaní komentářů a poznámek, které do knihy vlastně nepatří, vám doslova rozhýbe tělo (ruce). Dostat se zase do sedla je pak mnohem snazší. Začít psaní třemi odstavci zapoznámkovaných hesel a nevázaných variant může ušetřit spoustu čumícího času.
KDYŽ JSOU POZNÁMKY, KOMENTÁŘE A ZÁPISKY PROTICHŮDNÉ
Občas jsou nápady v kontradikci, poznámky nedávají smysl a některé se vám druhý den vyloženě hnusí a … je to skvělá zpráva. Můžete totiž škrtat, což hlavně v nízkém počtu slov na začátku sice není povzbuzující, ale rozhodně to stojí za to. Všechny ty drobné nápady a varianty jsou jako ingredience v kotli a i když se některé vyvaří, jejich chuť ve výsledném jídle zůstane.
Lepší škrtat než vařit z vody. Sebepitomější nápad může vést k zapadajícímu kamínku mozaiky.
RITUÁLY
Někdy mi pomáhají různé parametry prostředí, hudba nebo šálek kávy, čaje, melty… takové drobné rituály, které fungují jako jakýsi katalyzátor soustředění. Snad by se to dalo připodobnit k tzv. spánkové hygieně.
Hudba u mne dělá divy. Výrazně těžší části knihy Po lidech a strojích (2014, volně stažitelná ukázka v .pdf) jsem napsal u legendárního jazzového alba Kind of Blue (Miles Davis, 1959). Většinu posledního z příběhů o dvou svébytných nájemných zabijácích (Spaniel a Tarzov) v blíže nespecifikovaném kyberpunkově laděném světě jsem zase psal u novodobé retro-synth elektroniky Rewind (Mega Drive, 2013).
Dva úplně odlišné světy.
Všechny rituály, metody, práce s náladou, preference hudby, pravidla a vnitřní motivace… to vše jsou extrémně subjektivní aspekty lidské psychiky. Na závěr proto přikládám nejdůležitější komentář k celému článku:
Všechno je při psaní jen a pouze nástroj. Pokud to nefunguje, když rituál přestane zařizovat soustředění, když vás minimální počet slov stresuje… kašlete na to. Přílišné lpění na (vyčtených) moudrech a metodách (včetně těch z mé zkušenosti) nebo na vlastních nápadech, jak se má co dělat, může být kontraproduktivní. Když to nefunguje, nemá cenu si nalhávat, že to fungovat začne. Hledejte dál, zkoušejte jiné věci. Ono to půjde. Psaní je tekutý proces.
Není to nic netypického. Chuť psát a tkát příběhy má mnoho z nás v různém věku. Vydržet, než to bude za něco stát, to je motivační peklo. Čím delší je text, tím víc práce dá udržet v lati logiku příběhu, gradaci, prostředí a vedlejší epizody... fuj.
Jak to všechno dotáhnout?
Říkal jsem teď Pavlovi, kterého překvapilo, že vůbec píši (rád držím věci pod pokličkou co to jde):
"Bastlím se s různými příběhy už 14 let, smysluplně 5 let a pořádně 3 roky."
Tolik času a přitom je vydání knihy znovu "jen" prvním krokem na cestě "tvůrce příběhů".
Kniha Po lidech a strojích vznikala dva a půl roku. Na mě je to odporně dlouho :). Celý proces zahrnoval několik typů práce, od tvořivé po organizační. Dokončit samotný text - první rukopis - zabralo jen polovinu času. Sazba prototypu, výroba knihy, obsahová práce s editorkou, zpracování feedbacku prvních čtenářů, zpracování poznámek z editace, korektura, tvorba obálky... *fuh* ... to vše trvalo prakticky stejně dlouho jako text knihy.
Každá součástka znamenala jiný typ činnosti. Něco je příjemné, jiné zas úmorné, opojné nebo zničující.
"Stojí to za tu námahu?"
Věřím, že mám na skladě pár drobných způsobů, metod a vychytávek, které vám pomůžou překonat některé překážky a snad i ušetřit čas.
A ty stojí za to sdílet!
Příští příspěvek ze série Jak jsem napsal knihu se proto jmenuje "Nenechte se rušit!". V plánu do konce příštího týdne, uvidíme.
[... v konceptu série je trefně pracovní název “GET THE BOOK OUT OF YOUR SYSTEM - FINISH THE SH*T: website about inner struggle and inner peace… unending battle between mind, lust for sleep, energy drinks and coffee…" :) ]
