The Nalanda Ruins: Discover the antique learning center in India
Nalanda, a place that mirrors the rich culture of India and its renaissance. Being the worldś very first international residential university it is genuinely hard not to be overwhelmed.
Listed as one of the UNESCO World Heritage sites, what remains of the structure are just stacks of bricks. Students and scholars from Central Asia, China, Tibet and even Korea once studied at this great univerity that is now remiscent only in its ruins. The site will take you through temples, monateries as well as archeological museums and galleries with the Nalanda ruins. You will also find the remains of the stone beds and tables in the student dormitories.
Only one place in the entire structure remains intact. It is a gateway that leads to a long corridor through winding stairs. The rooms on either side of the corridor are frequently assumed to be the classrooms.
October to March is the best time to visit the ruins. You can easily take a taxi from Patna Airport or take an express railway from New Delhi to Gaya Junction.
Pred #otvaracka my tu mat takato #kajnsmetke #banda na #sukromna #private #party kvoli #otestovat plac a #nalada ... #kalceto vyuzito na mnoho sposobov #rukahore #rugiesbistro #rugies #rugerizator #handsup #music #fun Tiez my chciet #podakovat #fajn #nightclub #avenue10 za #podpora ! #traveller #created #restaurant #bistro (na mieste Avenue 10)
Good Morning 🌞 vsetkym! Vcera som uz nasla v kvetinarstve tulipany 🌷 tak som nedokazala odolat. A pri rannej ☕️ sa im prave vytesujem. A aj obraz v pozadi hovori ze mam zasnene rano. Tak aj Vam prajem prijemnu sobotu a oddych! #photooftheday #pictureoftheday #fashion #fashionblogger #bloger #myweekend #mysaturday #dnes #nalada #dreaming #morningmotivation #trendbookcz #dnesmotivujem #tulips (at Fairfield County, Connecticut)
Prvních pár slov je nejtěžších - Jak jsem napsal knihu - 3. část
(První část série si můžete přečíst zde)
Pokaždé, když mi začíná "psací blok", začnu zívat. Ať už je ráno, odpoledne nebo dávno večer, moje tělo je nějakým záhadným způsobem naprogramované odporovat tvořivé práci. První sada slov je vždy vykoupena největším úsilím. V této části série Jak jsem napsal knihu se mrkneme na několik překážkových jevů psaní, které zpomalují a někdy i uspávají.
NA NEDOSTATEK MORÁLKY PAPÍREM
Prvotní souboj sám se sebou může zabrat veškerý vyhrazený čas na psaní. Situace, kterou běžně popisujeme jako zírání na prázdný list papíru se těžko zdolává. Chybí inspirace nebo morálka. V tom druhém případě jsem se přistihl, že v prvotních fázích nápadu preferuji fyzický materiál a píši v ruce. Jakoby samotná existence papíru a škrabopisu znamenala o něco víc, než běžný virtuální dokument na PC / MAC.
(Ne)Výhody:
+ možnost psát kdekoli (venku na slunci, v hromadné dopravě, na záchodě...)
+ vnímatelné smysly - hmat, čich, sluch
- přepisování
- náchylné ztrátě
… NEBO ZÁPISNÍKEM
Někdy vás první slova napadnou hned, a jindy zase ne. Není to nic zvláštního, zažíváme to při různých (pracovních) procesech. Mnohdy člověka napadají zajímavá řešení, příběhy nebo náměty v situacích, kdy nemůže psát (práce, sprcha, běh … apod.). Přitom stačí mít u sebe kus papíru a udělat si stručné poznámku. Jen při té sprše to moc nejde.
Důležité je, že takové kusé poznámky mohou být právě tím vykopnutím míče, které vám odstraní spoustu pročekaných hodin na začátku.
CO KDYŽ SE TO KOMPLIKUJE A VĚTVÍ?
Ještě složitější, než začít psát nový nápad, je pokračovat v rozepsaném kusu textu. Pokud je to i po delší době, je to pěkně tuhý oříšek. Zvlášť, pokud se situace v ději nachází na rozcestí a možné varianty jsou od sebe výrazně odlišné. Ono samotné myšlenkové dilema, kterou větev si vybrat, zpomaluje a člověk mnohdy zírá do prázdna celé hodiny.
Postupem času jsem začal používat jednoduché řešení - heslovitě si vypíšu obě (všechny) varianty. Konkrétně v programu WriteMonkey za použití "//", aby se mi znaky nepočítaly do celkového rozsahu textu.
// napadne je. nebo taky ne. kdyz jo, tak se stane nejakej konflikt. kdyz ne, tak fungujou dal… najde kusy starych vezi. ona je mala. krouzi kolem nej a uci se. roste rychle.
// mozna se potkaji az pozdeji. misto nerealneho elementu spis psychologicky aspekt…
PSANÍ JAKO SVAL
Určitě lze najít spoustu přirovnání, že (doplň (kreativní) činnost) je jako sval. Když se netrénuje, tak uvadá a rezaví. Při tvorbě příběhů je to taky tak. Čím delší je pauza, klidně i jediný den, tím těžší je dostat se zpět do formy. Sklepat rez. Psaní komentářů a poznámek, které do knihy vlastně nepatří, vám doslova rozhýbe tělo (ruce). Dostat se zase do sedla je pak mnohem snazší. Začít psaní třemi odstavci zapoznámkovaných hesel a nevázaných variant může ušetřit spoustu čumícího času.
KDYŽ JSOU POZNÁMKY, KOMENTÁŘE A ZÁPISKY PROTICHŮDNÉ
Občas jsou nápady v kontradikci, poznámky nedávají smysl a některé se vám druhý den vyloženě hnusí a … je to skvělá zpráva. Můžete totiž škrtat, což hlavně v nízkém počtu slov na začátku sice není povzbuzující, ale rozhodně to stojí za to. Všechny ty drobné nápady a varianty jsou jako ingredience v kotli a i když se některé vyvaří, jejich chuť ve výsledném jídle zůstane.
Lepší škrtat než vařit z vody. Sebepitomější nápad může vést k zapadajícímu kamínku mozaiky.
RITUÁLY
Někdy mi pomáhají různé parametry prostředí, hudba nebo šálek kávy, čaje, melty… takové drobné rituály, které fungují jako jakýsi katalyzátor soustředění. Snad by se to dalo připodobnit k tzv. spánkové hygieně.
Hudba u mne dělá divy. Výrazně těžší části knihy Po lidech a strojích (2014, volně stažitelná ukázka v .pdf) jsem napsal u legendárního jazzového alba Kind of Blue (Miles Davis, 1959). Většinu posledního z příběhů o dvou svébytných nájemných zabijácích (Spaniel a Tarzov) v blíže nespecifikovaném kyberpunkově laděném světě jsem zase psal u novodobé retro-synth elektroniky Rewind (Mega Drive, 2013).
Dva úplně odlišné světy.
Všechny rituály, metody, práce s náladou, preference hudby, pravidla a vnitřní motivace… to vše jsou extrémně subjektivní aspekty lidské psychiky. Na závěr proto přikládám nejdůležitější komentář k celému článku:
Všechno je při psaní jen a pouze nástroj. Pokud to nefunguje, když rituál přestane zařizovat soustředění, když vás minimální počet slov stresuje… kašlete na to. Přílišné lpění na (vyčtených) moudrech a metodách (včetně těch z mé zkušenosti) nebo na vlastních nápadech, jak se má co dělat, může být kontraproduktivní. Když to nefunguje, nemá cenu si nalhávat, že to fungovat začne. Hledejte dál, zkoušejte jiné věci. Ono to půjde. Psaní je tekutý proces.
