je zvláštní být stále tak unešená a zasněná. ještě se ptát, jak to vlastně chodí. to po těch věcech opravdu nějakým smyslem toužím? možná jen přemýšlím nad tou oddaností a tím někomu patřit ... i když na druhou stranu je volnost to, čeho se nedokážu vzdát. je to matoucí a snad se to uklidní ... a možná na to zapomenu, zase ...












