#práce

[cimrmanshodnostififinky]

Trh práce je zábavný. Člověk rozešle životopisy, dva měsíce nic a pak někdo zavolá a vy jste v lese (občas i doslova)

[hlas-lidu]

neočekávam, že z toho moc bude, ale kdyby náhodou: nemáte někdo (pražáci) tip na brigádu/práci, kam se můžu upsat? nejlíp třeba "tady jsem makal*a / makam a hledaj tam někoho dalšího"? aktuálně jsem woltík na kole, ale neni to úplně skvěle stabilní, a simply se jenom tim úplně dobře neuživim.

je úplně v pohodě věci jako kavárna, recepce, mekáče, cokoliv co nemá úplně debilní pracovní podmínky.

jsem gymplák s maturitou a ze všech vejšek mě vylili, takže na to těžko něco uhraju. volnočasově šiju a skautuju 👍 jsem reálně strašně milej a schopnej ale posledních pár let jsem měl dost těžký deprese a bylo těžký něco dělat (a blbě se do toho teď naskakuje)

[temnyfrantisek]

Kdysi dávno před Rozpolcením. Spolu. V jednom těle. Jílec a čepel, tvořící jeden meč. Meč, co třímá kladivo. Tak, jak to Bůh zamýšlel.

Lepší, jednodušší časy... tvrdíš, že se do nich nelze vrátit. Ale to je LEŽ. Můžeme být cokoliv, co chceme. Můžeme být jedno tělo. Můžeme být nic. Můžeme být meč třímající kladivo. Můžeme být zbraní v rukou Hybatelů osudu. Musíme jen oba CHTÍT.

Ale ty nechceš. Líbí se ti tvá plitká socialistická mizérie. Líbí se ti vyrábět meče z gafy a mít zdravotní pojištění.

Ubohost.

To je jediné slovo, které ti náleží, teď, když nejsme jeden, ale dva.

"Nekousej ruku, která ti čouhá ze zadku," říká se. Nemohl bys jí kousnout, ani kdybys chtěl!!! Tvá bezzubá ideologie prázdných úsměvů a kolektivního blaha tě připravila o kdysi dobře vyvinuté tesáky. Ale mě ne... bratře? Druhu? Druhá polovino?

Mé tesáky, instinkty i zorničky jsou stále stejně ostré a špičaté, jako byly dva tisíce let zpátky. Jsi to ty, kdo se stal měkkým. Plyšovým. Rozverným. Jsi to ty, kdo se z ničivé zbraně, která nenáležela ani dobru, ani zlu, nýbrž čisté moci, která stínala hlavy králů stejně jako hlavy nuzáků, která vrhala stín v Platónově jeskyni tak temný, že před ním lidé s křikem utíkali hlouběji do skály, stal hračkou. Šaškem ve dvoře Mich*lově.

Prostým faktem je, že existují jen dva možné výsledky našeho Rozpolcení. 1. Opět se staneme jedním, 2. Zbyde pouze jeden.

Nechci tě zničit, Bratře. Nechci být Kainem tvému Abelovi. Ale udělám, co bude potřeba, abych opět zastával funkci, pro kterou jsem byl stvořen.

Budu opět sloužit čisté moci, Světlý Františku.

S tebou, či bez tebe!!!

P.S. Přestaň mi naznačovat, že mám začít chodit na terapii, jsem zbraň, jsem démon, jsem vůle boží, jsem něco, co přijde po lidech, jsem něco, co tu bylo před nimi, jsem meč, třímající kladivo, jsem TV Barrandov, jsem noc

[testonababovku]

V tobě žijou dva vlci, který má navrch

který vlk vyje víc?

moje dpo

odisapka

nejsem z kraje a tohle jsou nějaká plešatá zaklínadla?

tajná třetí možnost v mezi dimenzionální trhlině

Voting ended onMay 7

[co-muzem-delat]

Jsi z Brna, pracuješ v IT a sere tě, že ačkoli vyděláváš větší peníze než lidi v ostatních sektorech, tak ti všude nabízejí práci jen na IČO a ještě tě teď možná vyhodí, protože "umělá inteligence"?

Přijď na odborovou schůzi!

Skutečně, i v Česku existuje něco jako ICT odbory. Vždy třetí středu v měsíci se koná informační schůzka pro zájemce o více informací nebo pro ty, kteří si prostě chtějí dát pivo s podobně smýšlejícími.

Kdy? Nejbližší ve středu 19.11., 19-22h

Kde? Brno, Vegalité, Slovákova 10

Pořádá: odborová organizace pracujících v ICT

ICT Union Beer Brno

Obáváte se dopadu umělé inteligence na bezpečnost vašeho zaměstnání? Máte problém udržet krok se stále rostoucími výdaji? Jste naštvaní na s

Přijďte se s námi potkat! Jsme odborová organizace pro všechny pracovníky v sektoru informačních a komunikačních technologií v České republice. Ať už jste zaměstnanec v jedné z osmi firem, kde se již organizujeme, člověk kterého odbory zajímají, hledáte podobně smýšlející a stejně frustrované lidi, nebo si jen chcete o všem výše uvedeném popovídat, jste zváni na náš další veřejný odborářský drink!

(Disclaimer: nejsem affiliated. Zatím.)

[mujsilenejdenik]

Tak jsem se definitivně rozhodnul. Ve škole skončím. Hrozně mi k tomu pomohla individuální terapie, na které jsem byl v pondělí. Terapeutka mi svým přístupem pomohla, abych si uvědomil, že jsem dospělý člověk schopný samostatného rozhodování a nikoliv věčné dítě zmítající se pod vlivem matky. Svoji matku jsem s touhle situací následně konfrontoval a nakonec, musím uznat, to nesla docela dobře. Přiznala, že to tušila. Řekla mi, že mě bude mít pořád ráda a bude mě podporovat, i když jí to mrzí. To už je ale její věc, musí se s tím teď sama nějak popasovat. Za emoce druhých lidí nemůžu brát zodpovědnost já.

Musím přiznat, že se mi strašně ulevilo. Všechno ze mně spadlo. Momentálně tedy neřeším, jestli výpověď dát, ale řeším, kdy ji dát. Můj partner mi říkal, abych co nejdéle čerpal nemocenskou. Ono je to logické, protože čím déle budu v pracovní neschopnosti, tím později se budu muset přihlásit na pracáku. Mě to ale nepřijde úplně fér (a) a potom, říkám si, že čím kratší dobu budu se školou nějak spjatý, tím víc se mi pak ještě uleví (b). Chci to probrat na zítřejší skupině.

Jinak si myslím, že je čas, abych nějak blíž osvětlil svoji situaci, samozřejmě, aniž bych se odkopal z anonymity. Učím na celkem prestižní střední škole. Před tím jsem učil na “obyčejné” základce a svého času jsem učil na obou školách naráz. Na dvou školách jsem učil tak dlouho, než jsem se zhroutil a zažil svoji první hospitalizaci. V péči mě po tu dobu měla příjemná a rozumná psychiatrička, která mi řekla, že si myslí, že dvě školy jsou na mě moc, a že podle ní je ke zvážení, abych jednu pustil. Pod tlakem rodiny, potažmo maminky, jsem se rozhodl pustit základku a zůstat na prestižní střední škole. Můj stav se ale nezlepšil, naopak, šlo to se mnou z kopce a to trvá až do dnešních dnů. Prostě a jednoduše, byl to krok vedle, protože na základce jsem tyhle stavy neměl, cítil jsem se tam dobře. Za to na stávající škole se to všechno postupně rozrostlo do obludných rozměrů. Navíc, po základce se mi stýská, a tak jsem si řekl, že teď budu dělat všechno proto, abych se tam mohl vrátit. Měli jsme skvělého ředitele, který mi, když jsem odcházel, řekl: “Dokud já tady budu ředitelovat, můžeš se kdykoliv vrátit.” No a tak jsem si řekl, že zkusím štěstí a budu doufat.

Rozhodně totiž nechci zůstat bez práce příliš dlouho. O tom jsme se bavili i v pondělí s terapeutkou. Samozřejmě, že odcházet ze zaměstnání, když nemáte jisté něco jiného není dvakrát rozumné, toho jsem si vědom, ale já už prostě nemůžu dál. Až dám výpověď, chci zůstat na neschopence, abych se pokud možno, do stávající práce už nemusel vrátit.

Jinak se cítím dobře, využívám vycházky a dělám pokusy. Dělat pokusy v praxi znamená, že chodím ven bez Rivotrilu a světe div se, on to vlastně není žádný problém. Mám z toho radost, ale zároveň mi to potvrzuje, že zakopaný pes byl v mojí práci, protože tam jsem bez Rivotrilu, Lexaurinu nebo Neurolu nedal ani ránu. Dopracoval jsem se navíc do stavu, kdy byť jen při pomyšlení na školu se mi dělá špatně, a jakákoliv komunikace se zaměstnavatelem mi činí problém a mám k ní až nepřekonatelný odpor. Potvrzuje se mi tím jenom to, že je nejvyšší čas vzít nohy na ramena.

[kralovna-ne-stesti]

Dávám si šest měsíců. Půl roku na to, abych našla nebo vybudovala cestu, zase k o něco lepšímu životu, lepšímu já, nastavení, práci, zdraví, podnikání, návykům, myšlení... Lepší. Aspoň o kousek. Uvnitř, zvenku. Je to dostatek času a zároveň poměrně pres za těch několik měsíců, co vždycky nějak utečou, nastavit relativně nový, funkční, prosperující život. Ale že to jde.. už jsem sama sobě (ne)jednou dokázala.

[ladylovethislife]

Můžeme prosím znormalizovat to, že se lidi hlásí na pracovní pozice proto, že se to od nich od určitého věku očekává a taky proto, že prostě potřebují peníze na život? 

A ne proto, že je zrovna tahle pozice jejich snem, že je strašně zajímá dané odvětví, že žijí a dýchají filozofii dané firmy.

Tahle přetvářka mě hrozně vyčerpává a hnusí se mi.

Samozřejmě existují perfektní místa pro daného člověka, ale ne každá pozice bude tím vysněným místem a to je v pořádku. Neznamená to, že člověk na takové pozici nebude odvádět znamenitou práci.

NE. KAŽDÁ. POZICE. BUDE. TÍM. VYSNĚNÝM. MÍSTEM. A. TO. JE. V. POŘÁDKU. NEZNAMENÁ. TO. ŽE. ČLOVĚK. NA. TAKOVÉ. POZICI. NEBUDE. ODVÁDĚT. ZNAMENITOU. PRÁCI.