#prazdnota

[docasnost]

Nie som šťastná a ešte veľmi dlho nebudem, no už som v bode, kedy pociťujem len prázdnotu. Som na polceste k pokoju.

[hmliste-dni]

uz prilis dlho, a stale tam.

Stišujem bez zvyku. Padám do seba. Očami ťa práve nevidím, ale celým zbytkom môjho ja áno. Si stále blízko, na dosah ruky. Iba akési sklíčko, veľké sklíčko je predo mnou.  Slovíčko “iba” však nevystihuje zúfalstvo, ktoré spôsobila nemožnosť dotyku. Dotyk bezprostredný, bez dotyku pokožky dvoch osôb, iba čo vnútrom sa zakráda zvláštna energia.  Bezvládnosť v hlase, skleslé viečka, zasraté cigarety, skurvený alkohol. Telepatia medzi našimi obrovskými brehmi sa zviazala čosím živým...už na večné veky. Môžme byť kde chceme, život je natoľko spirituálny, že všeobecné platné zásady, zvyky a podmienky u nás neznamenali nič.  Srdce si vybojovalo svoju výhru. Na svoje stále chodníčky sypalo omrvinky z chleba, a rozum bol natoľko inteligentný, že ho našiel. Predbehol.  Nútili ma, prepáčte. Múdri ľudia mi tvrdili, že mám srdce nechať tak, zahodiť ho. Lebo vraj teraz musí byť rozum na správnom mieste a v správnom čase. Nedá sa mi, prepáčte. Ja ho naozaj stále milujem. Bubeníka.

[xeraph2501]

Podstatou celého vesmíru je témeř absolutni prázdnota.

[xeraph2501]

Prázdné obaly

Zase mi to filozofování o prázdnotě vlezlo do hlavy, takže...

Když jsme my lidé jenom prázdné obaly, odkud se bere ''TO'' ve mě. ''TO'' co mi říká co mám dělat, to co mě nutí filozofovat nad takovými věcmi, to co mě donutilo vymyslet nějaký verš, song, hrát na kytaru, něco nakreslít, dívat se na nějaký film, něco číst, být nespolečenský bastard, pateticky se zamilovat do někoho na koho nemám a pak trpět po zbytek života :)

''TO'' co mě dovedlo až sem.

Je tam hluboko v mozku něco víc?

A nebo mozek jenom nevědomky kopiruje věci ze svého prostředí a pak to přetvoří za svoje a my si myslíme jak jsme jedineční a inteligentní. Ale přitom jsme jenom prazdné obaly. Biologické stroje vytvořené za jediným účelem: rozmnožít se a zdechnout.

Rád bych věřil, že je ve mě hluboko něco víc ale daleko realističtější se mi jeví ta druhá krutá pravda. A to je myslím problém a snad spása? celého lidstva.

Všichni rádi věříme, že jsme něco víc. Přece lepší lež než nic :)