Dnes chci psát o tom co znamená v životě prodavačů volný čas. Neexistuje. Dobře, jistě, že existuje, ale jen v takové míře, jaká je stanovená zákonem a váš zaměstnavatel nemá možnost se tomu vzepřít. Pokud vám bude moct napařit 12 hodinové směny, udělá to. Pokud vás bude moct poslat do práce o víkendu, udělá to. Pokud vás bude moct poslat do práce na Štědrý den... Co myslíte? Proč je na Štědrý den večer většinou v krámech zavřeno? Ne, neukládá to zákon. Prostě se to nevyplatí. A to je jedinný důvod. Jinak by tam třeba matka, co chce být se svými dětmi doma a rozbalovat dárky šla taky.
Pointa toho, proč si myslím, že v rámci obchodních domů je nějaké omezení otevírací doby potřebné je následující: prodavači jsou skupinou, která je naprosto odříznutá od společenského života a možnosti běžného zařizování s životem spojeného. Když jste prodavač, nic nestíháte. Samozřejmě, že vždy záleží na individuálním zaměstnavateli.
Představme si ale příklad čtyř přátel: zedník, elektrikář, pošťák a prodavač. Jejich rodiny si naplánují společný nedělní výlet. Kdo se nedostaví? Haha. Prodavač zůstane v práci. Spotřebitele nezajímá, že je neděle. Zaměstnavatele nezajímá, že je neděle. A prodavač může laskavě držet hubu.
A veřejné průzkumy? Češi si nepřejí otevírací doby regulované státem. No, dejme tomu, že Češi si to nepřejí, jsou zvyklí, že místní legislativa již dekády supermarketům vychází vstříc a jejich schopnost nákupy organizovat tak aby nevycházely na neděli večer je tak omezená. Proč se tak málo bere v potaz postoj těch, kterých se to týká? Možná je odpověď v naší roztříštěnosti. Jako prodavači jsme skupina deprimovaných individují, nejsme organizace lidí hájících svoje zájmy. Možná, že tady je třeba něco změnit.
Z historie víme, kolik bylo potřeba protrpět aby existovalo něco jako 8 hodin trvající pracovní doba. 8 hodin a ne více. 40 hodin týdně. Obojí současně je důležitě pro fungovaní ve svém soukromém i společenském života. Hodně se zapomělo, proč se dnes slaví 1. Máj. Částečně byl tento den zdiskreditován bolševiky, částečně byl prostě zapomenut pod nánosem prachu, který na něj zavál čas.
Toto je apel na všechny, kteří občas zajdou na nákup. A to jsme téměř skutečně všichni. Zamyslete se nad mzdou prodavačky za kasou. Zamyslete se jak se cítí, když ví, že nestihne vyzvedout děti ze školy. Zamyslete se, jak těžké je pro člověka v supermarketu najít si známost, protože jeho volný čas je absolutně mimo běžnou realitu vnějšího světa. Zamyslete se, kolik nám prodavačům je dopřáno důstojnosti. Zamyslete se jak jsme frustrovaní absolutní nejistotou a permanentní frustrací. Jsme prekarizovaná pracující třída. Takže, až se vás příště budou ptát, jestli jste pro nebo proti omezení otevírací doby Tesca, Kauflandu aspol.... Zamyslete se, co to znamená pro nás.
Pokud vám nestačí moje argumenty, zde je krásný dokument na téma Hypermatket: jeho pán a otrok.