Grass
S Grassem jsme si povídali na moři. Mě se z houpání ve vlnách dělalo trochu špatně, on si toho vůbec nevšímal. Nemusela jsem se ho ani ptát, začal sám vyprávět o té osudové noci, kdy ho odvlekli ze zátoky Steephill Cove.
Tak tedy dobře. Stalo se to v noci. Ne příliš pozdě v noci, spíš, když padl soumrak. Byl jsem v zátoce jako každý večer a čistil jsem svůj denní úlovek. Pamatuju si otce i matku, seděli vedle mě na pláži, ona mžourala do zapadajícího slunce a on si pískal, zatímco vyřezával z naplaveného dřeva jednu ze svých sošek.
Najednou jsem uslyšel výkřik. Podíval jsem se odkud přichází a všiml jsem si, že se k nám blíží několik černě oděných mužů. Šli pomalu, ale rozhodně, v rukou drželi silné, opracované větve. Hned jsem si pomyslel, že přišli, aby nás zavraždili. To bylo to první, co mě napadlo.
Řekl jsem matce: Utíkej, sám jsem se zvedl a sevřel pevně nůž. Otec se vydal směrem k moři, pamatuju si, že jsem na něj křičel, aby šel pro pomoc. Potom jsem ucítil silnou ránu do hlavy zezadu. Všechno se zatočilo. Setmělo se.
To je všechno, co vím.
A Kite, kde byla Kite v tu chvíli?
To nevím. Občas se večer vytrácela ze zátoky. Lovit. Sbírat.
A potom, co se stalo potom?
Probudil jsem se v soutěsce. Nic víc si nepamatuju.
Grassi, kdybys mohl, co bys změnil? Co bys udělal jinak?
Nenechal bych se překvapit. Nebyl bych tak lehkovážný. Postaral bych se o svoji rodinu. Bránil bych je víc. Nenechal bych Kite chodit za soumraku ven samotnou.
Potom jsme už jen v tichosti seděli na loďce. Víc mi neřekl.
Předobjednejte si knihu Ostrov Žije na webu Pointa.cz.