#rotsethornet

[150voldays]

Hráli jsme si na kozy

Pozorný čtenář a prohlížeč fotek jistě zaznamenal naše pokusy dobýt dominantu Voldy. Ano mluvím o hoře Rotsethornet s ubohými 649 m.n.m. Koukněte se nejdřív na ochutnávkové video a pak hurá na tu moji slohovku.

Václav mě o tenhle výlet prosil týdny ba dokonce měsíce, ale já schovávala svou lenost za možná nebezpečenství, která hora v zimě představovala. Poslední dva týdny jsem marně zatahovala závěsy, aby neviděl, jak je venku hezky a že už odkvetly jak sněženky tak narcisy. A tak jsme vyrazili.

Cesta nahoru se obešla bez ztrát, i když jsme funěli a pot nám (mě) odkapával z čela. Jako horské kozy jsme skákali s kamene na kámen, chytali se každého ke kopci kolmo rostoucího stromu, špinaví od bláta až za ušima (jenom já). Postupovali jsme pomalu a obezřetně, v uších nám totiž stále zněla varování místních. Cestou nás tak předběhla nejedna stařenka (samozřejmě bez svačinky, zatímco já měla v baťůžku jídlo na 3 dny). Když se pak na obzoru objevil mrak, Vašek zvažoval úprk zpět do nížiny, ale pak usoudil, že se nejedná o cumulonimbus a když dopadla poslední kapka, lezlo se dál. 

A tak jsme vám ten kopec zdolali.

Nahoře se nám pak dostalo krásných panorámat a zasloužené svačinky. Jediný život naznačovali kozí bobky, po jejich tvůrcích však k mé lítosti ani památky.