Jelikož dny jsou tu krátké a zatím je nemusíme trávit ve škole, věnujeme svůj čas objevování okolí.
Václav jakožto milovník kopců a hor všeho druhu neustále nadšeně vykřikuje, jak musíme vylézt na tenhle kopec a na tam ten a na ten taky… a nejlíp dokud je ještě sníh žejo. A tak když jednoho dne slunko zas po 18 hodinách spánku vylezlo, rychle jsme natáhli své funkční oblečky (tímto děkuji celé své rodině za všechny ty boty, kalhoty, mikinky, čepice a rukavice) a vyrazili na kopec, co nám roste za „domem“.
Prvně je třeba uvést na pravou míru, že počasí ve Voldě je velice nevypočitatelné, respektive je třeba počítat se vším (čekejte článek o počasí!) Tak bych chtěla jen uvést na pravou míru, že po cestě tentokrát pouze padalo něco mezi kroupy a sněhem a taky svítilo sluníčko!
A protože je můj styl psaní příliš popisný a nezáživný, hezky vám to shrnu do pár bodů, které byste si měli zapamatovat
Pokud dojdete ke stanici na pozorování komet, která na první dojem vypadá opuštěně, nešmejděte tam. Mohli byste se dost leknout mužského kašlání z budky bez oken.
Nezoufejte, že jste nedosáhli vrcholu. Jako sorry, ale nikdo po vás/nás nemůže chtít jít potokem, bez svačinky a bez návleků… hlavně když už vám zbývají jen 3 hodiny světla!!
Nevěřte Václavovi, že se chce jen projít, protože je to jen záminka, jak vám vrazit do ruky stativ a hnát vás do kopce kvůli fotkám.
Nebuďte naivní, že to zůstane u focení krajinek, pravděpodobně se z toho vyklube neohlášené focení profilovek na blog. V. vás bude svlíkat, dokud na vás nezbyde ta vrstva, která se vám hodí k čelence.
Po cestě dolů se nezastavujte. Bude vám sakra zima = rukavice sundávejte jen, když je to nezbytně nutné. Václav se tak třásl, že stabilizátor obrazu ve foťáku měl co dělat aby to stíhal.
Věřte, že nehledě na to jak strašná vám byla zima před 5 minutama, stejně skončíte klečící na sněhu. Protože k vám přes ulici přiběhne ta nejpřítulnější zrzavá kočička!!!
A co z toho vyplývá? Bylo to krásný, zase jsme si užili světa a protáhli si šunky.
